Článek
Za svou první divadelní roli vděčila podvodu, když pošťák vhodil do jejich schránky omylem cizí dopis. Matka ho hbitě otevřela a našla v něm pozvánku pro malou dívku na zkoušku do plzeňského divadla. Neobtěžovala se s hledáním správné adresátky, místo toho tam odvedla Janu. Ta roli skutečně dostala a stala se nejmladší herečkou široko daleko. Plzeňské noviny o ni psaly jako o zázračném dítěti.
Přestěhování do Prahy zprvu nesla těžce, přišla o herecké příležitosti na divadle, ale nakonec se dostala na hereckou školu E.F. Buriana. V pubertě trochu zvlčila, např. se přestrojila za stařenu a s úspěchem žebrala po sousedech. Když se to pak dozvěděla matka, musela peníze s omluvou vrátit. V šestnácti si ji všiml režisér Miroslav Cikán a vzhledem k věku jí celkem odvážně svěřil jednu z hlavních rolí v komedii Karel a já, hrála dceru Jindřicha Plachty.
S Ladislavem Peškem v komedii Karel a já
Nezklamala, tak brzy dostala další příležitosti a rozhodně ne malé. Nezapomenutelná byla role Barušky ve romantickém snímku Prstýnek, Elišky v Divé Báře, prodavačky v komedii Martina Friče Polibek ze stadionu, kde hrál hlavní roli Zdeněk Dítě. Ti ale neměli vůbec nic společného, šlo o pouhou shodu jmen. V „ROH“ veselohře Dovolená s Andělem, ztvárnila manželku tehdejšího idola žen Vladimíra Ráže. Jiskra mezi nimi ale nepřeskočila.
I když ji matka provázela téměř na každé natáčení a bedlivě ji hlídala, aby se s někým nespustila, nezabránila tomu, aby se zamilovala do režiséra Vladimíra Vlčka a nevdala se za něj. Byl o sedm let starší, kovaný komunista, točil propagandistické filmy Rudá záře nad Kladnem, nebo Zítra se bude tančit všude. Přesvědčil ji, že herectví je služba lidu, aby prozřel a uvěřil marxisticko-leninským myšlenkám, tak vstoupila do strany. Zařídil ji roli Máni, kamarádky hlavní hrdinky v bolševické agitce Anna proletářka.
Velkou šanci dostala i v kriminálním dramatu Kavárna na hlavní třídě po boku Karla Högera. V roce 1951 přijala nabídku z Realistického divadla (tenkrát ještě neneslo jméno Zdeňka Nejedlého) kde pak hrála skoro čtyřicet let. To už byla rozvedená, její manželství dlouho nevydrželo, později ho označila za omyl a mladické poblouznění. Když do souboru nastoupil nový herec Josef Vinklář, příliš se nepředvedl a hrozil mu vyhazov pro neschopnost! Jenže měl štěstí, že se do něj Jana okamžitě zamilovala.
„Hodně mi pomohla. Doslova se mnou moje role nadřela. Posilovala moji sebedůvěru. Vsadila na mě bezezbytku,“ líčil později. Záhy měli svatbu a v roce 1955 se jim narodil syn Jakub, dnes známý malíř a výtvarník. I druhý svazek bohužel rychle skončil. Josef nebyl žádný vzor věrnosti a už vůbec ne charakteru. Hodně flámoval, jeho tempu pití nestačil ani Jiří Sovák, a to už je co říct, neukázal se doma třeba i pár dní. Pak jednou odešel jenom v bačkorách ke své milence Ivaně Deváté, což byl pochopitelně důvod k rozvodu.
Důležitou roli v jejím životě sehrál ruský houslový virtuos David Oistrach, ověnčený cenami a medailemi. Když ji spatřil na koncertu v hledišti, málem mu prý vypadly housle z rukou. Nesmírně ji obdivoval a zbožňoval. Jenže byl ženatý, takže se museli scházet tajně, vyměňovali si milostné dopisy. Jejich vztah byl niterný, částečně také platonický. Do jejího života vstoupil i další slavný muž, psychiatr Stanislav Grof. Svatba byla doslova na spadnutí. Jenže získal stipendium do Spojených států a dal přednost vědecké kariéře.
O rok později se seznámila s dalším úspěšným mužem, nizozemským historikem a nakladatelem Hansem Rotym a dokonce s ním otěhotněla. Na jeho pozvání odjela s tehdy třináctiletým synem do Holandska, ale vrátila se domů, protože si nedokázala představit život bez divadla a své vlasti. Zamilovaný Hans byl ochoten přestěhovat se kvůli ní k nám, jenže do toho přišla srpnová okupace. Snům o společné budoucnosti byl definitivní konec a Jana šla namísto k oltáři na potrat.
S Josefem Somrem ve filmu Žert
Začala mít i umělecké problémy, vystoupila na protest ze strany, čímž se ocitla na seznamu nežádoucích umělců. K tomu ještě přispělo, že hrála (s Josefem Somrem) ve filmové podobě románu Milana Kundery Žert. Ten byl jednou z těch, které ve své době výrazně zacloumaly českou společností. Snímek pochopitelně putoval za normalizace do trezoru. Naštěstí mohla zůstat v divadle. Pak už aféra pozvolna vyšuměla, dostala hezkou roli v dramatu Dým bramborové natě, ve kterém se po dlouhé době vrátil na stříbrné plátno i další zakázaný umělec, Rudolf Hrušínský.
O rok později se objevila v roli babičky v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku, tu si zopakovala ve volném pokračování Jak dostat tatínka do polepšovny, v legendární pohádce S čerty nejsou žerty měla hrát Dorotu Máchalovou, ale odmítla ji - pak se ji z gustem chopila Jaroslava Kretschmerová - a opět se ujala role babičky. Pak už moc dalších příležitostí nedostala, i kvůli tomu, že si špatně pamatovala role a musela si je nahrávat na magnetofon. Objevily se u ní i vážnější zdravotní potíže, bolest kyčlí a také paradontóza, kvůli ní přišla o chrup.
S Petrem Nárožným v pohádce S čerty nejsou žerty
Těžce snášela stáří, měla problémy s alkoholem, žila na své chalupě, nedostatek práce byl pro ni velkým zklamáním. Na sklonku života sice přestala pít i kouřit, což hodně pomohlo tělu, ale duše byla stále bolavější. Nikdy se nevyrovnala se samotou. V roce 1989 dala sbohem světu filmu i divadelním prknům a uzavřela se do světa vzpomínek. Odešla téměř bez povšimnutí 9. listopadu 1991 na rakovinu hrtanu, kdy se nádor v ústech už nedal operovat.Bylo ji 65 let.
https://zeny.iprima.cz/celebrity/tajemstvi-jany-ditetove-babicky-z-filmu-s-certy-nejsou-zerty-smula-na-muze-alkohol-kruta-smrt
https://www.krajskelisty.cz/praha/15562-milovala-ho-cely-zivot-jenze-byl-zenaty-kvuli-ruske-okupaci-prisla-o-dite-i-praci-samotu-a-stesk-pak-utapela-v-alkoholu-tajnosti-slavnych.htm
