Článek
Byl typicky venkovský člověk, prostý - ale ne hloupý - zemitý. Vyrůstal v chudobě, a proto si vážil hmotných statků, nikdy nevyhodil ani drobeček jídla. Otec ho dal na výchovu k negramotné babičce, jejímž jediným zdrojem obživy byl ovocný sad. Z prodeje jablek ale moc peněz neměla, takže měl často hlad.
Naučil se krást na poli, pytlačit, chytat ryby načerno. V sousedství bydlela matka svého budoucího kolegy z Národního Karla Högera, která jemu i sourozencům často nosila jídlo. Ta jeho zemřela, když mu bylo pět let, moc si na ni nepamatoval. Ani otec nežil dlouho, zastřelil se poté, co nemohl dál snášet ukrutné bolesti, které mu způsobila rakovina.
Tato ztráta ho v dospívání, kdy potřeboval oporu, zasáhla tak mocně, že sám uvažoval o sebevraždě, cítil se opuštěný. Dokonce napsal příbuzným pár dopisů na rozloučenou. Naštěstí k tomu nedošlo, ve dvaceti letech jej zachránil lékař, s jehož pomocí dokázal najít ztracenou životní rovnováhu. Vyučil se slévačem.
Nicméně zvítězily geny a začal stejně jako rodiče jezdit s kočovnou společností. V té době platilo přísloví „chudý jako herec,“ takže měl opět hodně hluboko do kapsy, ale čím dál víc ukazoval herecký talent. Nakonec přece jen zakotvil v divadlech, Brně a Plzni. Tam se také seznámil s dívkou Antonií a vzal si ji.
Vychovávali syna Ivana a dceru Radanu. Jeho dobré srdce se projevilo, když kamarádka zahynula při autonehodě a zanechala po sobě dceru Ruth, rozhodl se jí adoptovat. Jeho drsný a „humpolácký“ zjev kupodivu přitahoval ženy, možná proto, že byl v kontrastu s naivitou a dětsky čistou duší. Přezdívalo se mu obr dobr, což byla narážka na mohutnou postavu.
I když byl v životě čestný, příležitostné milostné avantýry s ženami neodmítal, dokonce je považoval za součást hereckého povolání! Vždy se ale vracel k manželce. Ta mu při praní občas našla v kapse milostné dopisy a pochopitelně žárlila, ale on ji vždy odprosil a stejně jako všichni, kdo ho poznali, se na něj i ona nedovedla dlouho zlobit.
Pokud jde o herectví, měl jenom jednu metu, angažmá v Národním divadle. Když ho v roce 1925 přijali, řekl: „Nikdo nepochopí, co jsem se po tomto okamžiku natoužil, co práce jsem si vždycky se všemi rolemi dával, jen abych si proklestil cestu ke kýženému cíli a dočkal se nejblaženější chvíle, kdy se i mně, venkovskému a původně kočujícímu herci, otevře brána nejdražšího a milovaného stánku umění – Národního divadla!“
Kromě toho dostával příležitosti ve filmu, vytvořil spoustu svérázných postav i když nehrál hlavní roli, nejlepším příkladem je loupežník Sarka Farka v pohádce Hrátky s čertem, jeho úpěnlivé vytí je nezapomenutelné. Je zajímavé, že postavě dal jméno fotbalový rozhodčí Karol Sarka, který poškozoval jeho milovanou Slávii, a tak se ozývaly výkřiky fanoušků „Sarka Farka loupežník!“
Jaroslav Vojta měl typický, drsný jakoby huhňaný hlas, stal se kvůli tomu vděčným námětem imitátorů, napodobit ho ovšem nebylo nic těžkého. Měl skvělou fyzickou kondici, i v šedesáti letech tančil na jevišti při představení odzemek lépe než o dvě generace mladší kolegové.
Chyběla mu manuální zručnost, což u herců není neobvyklé, používají pravou hemisféru mozku, která jim dává kreativitu, tvořivost, hravost, ale ne už logiku a šikovnost. Stejně mizivé byly jeho řidičské schopnosti. Jednou dokonce srazil policistu, který v křižovatce řídil dopravu.
Do nemocnice mu jako omluvu nosil nejrůznější láhvinky. Měl svérázný smysl pro humor, díky němu získala čeština nové slovo „zvojtit“. Patřil totiž mezi nadšené vypravěče vtipů, ale pointu často popletl tak, že nedávala smysl. Ale občas z toho vznikla nová anekdota, takže je možné, že to někdy dělal i úmyslně, pro pobavení okolí.
Jaroslav Vojta byl celý život zdravý. Když dostal nabídku na roli v seriálu F. L. Věk měl z toho radost i Radoslav Brzobohatý, který v něm také účinkoval a rád s ním hrál. K jeho překvapení mu při kostýmní zkoušce řekl. „Radečku, já se natáčení nedožiju. Jde to se mnou kopce, přestaly se mi líbit ženy.“A skutečně o dva týdny později zemřel. Dožil se 81 let.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1885-jaroslav-vojta/prehled/
https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=1751
https://zivotopis.osobnosti.cz/jaroslav-vojta.php
