Článek
Proslavit se rolí čerta, ne prince, je spíš vzácné. Jiří tvrdí, že to je hodně specifická postava, nemůže ho hrát každý, musí mít hezkou tvář i postavu, být sympatický dětem i ženám, aby se do něj mohli – alespoň na plátně – zamilovat. On nikdy neměl pocit, že by se pro tuto roli hodil. A režiséři si zřejmě mysleli totéž.
Máme pro čerty pochopení, ve většině zahraničních pohádek to je zákeřná bytost, co jen škodí, my v něm nacházíme lidství. Anděl Páně je o tom, že i dvě rozporuplné bytosti prezentující dobro a zlo - mohou spolupracovat, když je potřeba. Navíc, a to platí i o životě nejen filmu, nikdo nemá jen kladné či záporné povahové vlastnosti.
Lidé nejsou černobílí, každý z nás je stvořen z dobra a zla. Je fajn, když to první převažuje a doufám, že to na mě platí, ale odvrácená stránka tam být musí, jak praví klasik: Nikdo není dokonalý:" "Ale čert ztělesňuje i spravedlnost, odnese do pekla toho kdo ubližuje, škodí ostatním. Děti tak víc chápou děj, než když je zlosyn strašidelná příšera. Vysvětluje Jiří svou roli.
Podle něj je herectví blízké světu dětí, plném fantazie. Stejně jako ony využívají hodně obrazotvornost. Tím jak se převtělují do svých postav, mají dar empatie, jsou citliví a často v hloubi duše snílci. Upozorňuje ale, že každé povolání má určitá specifika. Film mu otevřel oblasti, o které se dřív nezajímal, nebo k nim neměl přístup.
Velký zážitek měl díky dramatu Narušitel, který se natáčel v historickém aeroplánu z roku 1953, zažíval kombinaci strachu i absolutní svobody. To, že dabuje Jamese Bonda, ho zase přivedlo k tomu, aby si udělal kurz na mixování koktejlů a viděl rozdíl mezi mícháním – které agent 007 striktně odmítá – a třepáním.
Jiří Dvořák působí kromě filmu v Divadle na Vinohradech, kde má pěkné role. Pochvaluje si, že přímý kontakt s diváky ho nabíjí energií, ale na druhou stranu má před vstoupením stále trému. Ta je daná pocitem odpovědnosti, strachu, že publikum bude místo potlesku bučet.
"Hraní na jevišti je mystérium, jde o jakýsi druh transu, kdy nic jiného než roli a dění na jevišti nevnímáte. Zapomenete na svět, zajímáte se jen o to, abyste nezapomněl text, neudělal nějaké rušivé gesto, vnímáte jen repliky, reakce ostatních herců, publika.
Jeden kolega si zlomil nohu a vůbec nic necítil, než spadla poslední opona. Ale proč se tohle všechno děje fakt nevím. Jen u komedií se dá příčina úspěchu u diváků snadno odhadnout díky vtipným pointám. Hromadný smích působí očistně, jako afrodiziakum." Svěřuje se.
Herec bývá často konfrontován se smrtí, často i násilnou. Jemu se to stalo například v TV filmu Operace Silver A, kde hrál parašutistu a velitele výsadku, Alfréda Bartoše, který se podílel na atentátu na Heydricha a v bezvýchodné situaci se zastřelil.
Člověka to přiměje k úvahám, jak by se zachoval na jeho místě, ale otázku bytí a nebytí neřeším. Jsem spíš fatalista, vždyť umírají i ti, co žili zdravě. Sudičky, co stály u kolébky a daly nám, když měly dobrou náladu, do vínku i talent, mají také ostré nůžky a když přijde čas, přestřihnou niť pozemského bytí.
Utěšuji se, že za tisíciletí existence mohou mít sklerózu a mě náhodou vynechají. Pokud jde o choroby, nesmíte jim podlehnout v mysli. Jak to vzdá hlava, tělo ji následuje. Nejhorší je sebelítost, hledání pomoci tam, kde ji těžko najdete, u různých šarlatánů." Ukončuje Jiří svůj monolog.
Zdroj:https://www.csfd.cz/tvurce/9112-jiri-dvorak/prehled/
https://divadlobolkapolivky.cz/lide/jiri-dvorak/
https://www.ndm.cz/cz/osoba/424-dvorak-jiri.html
