Článek
I když by ji rodiče raději viděli na divadelním jevišti, dala přednost zpěvu, měla neobvyklý a osobitý hlas s temnějším odstínem, který každý okamžitě poznal. Ve čtyřicátých letech se stala hvězdou první velikosti, její šlágry jako Pod starou lucernou, Říkej mi to potichoučku, Když jsem kytici vázala, Šeříky, Neodcházej, Šumění deště nebo Tuláček si broukal celý národ a v rozhlase se hrály dennodenně.
Ještě předtím byla členkou dívčí vokální skupiny Allanovy sestry, které se také staly velice populární. Zpěvákem se stal i o čtyři roky mladší bratr Vladimír Salač. Ten se uplatnil i jako herec, hrál ve studentském filmu Škola základ života, objevil se i v proslavené komedii Anděl na horách. Jeho největší šlágr Píseň pro Kristýnku se v letech 1955-1956 stal vůbec nejprodávanější gramofonovou deskou v Československu.
I Jiřina se objevila na stříbrném plátně, například v romantickém dramatu Sobota, kde si zahrála po boku Oldřicha Nového, kterého obdivovala a věnovala mu jednu svou píseň. Její kariéra se koncem padesátých let zadrhla, vyšly jí sice populární skladby To se pořád říká, Tak já nevím, Noc a den, ale pak dostala cejch prvorepublikové dekadentní zpěvačky, navíc zpívala hlavně soudruhy nenáviděný, z Ameriky importovaný swing.
Začala se tak věnovat pedagogické činnosti na pražské konzervatoři. V roce 1962 se nechala přemluvit k účinkování ve vokálním souboru Lubomíra Pánka. Ten sborově doprovázel sólisty, včetně Karla Gotta, spolupracoval i s orchestrem Karla Vlacha. Nicméně se na ni tak úplně nezapomnělo, o její stálé oblibě svědčí i to, že v roce 1974 dostala na festivalu Bratislavská lyra symbolickou zlatou lyru za zásluhy o rozvoj české taneční písně.
O deset let později zažila úspěšný comeback, kdy s orchestrem Václava Hybše jezdila po republice na turné. Výrazně ovlivnila kariéru zpěváka Richarda Adama. Ačkoli byl mezi nimi věkový rozdíl deseti let, chovala se k němu, začátečníkovi, kolegiálně, půjčovala mu noty a ochotně radila. Nic víc ale mezi nimi nebylo, byla vdaná. Měla syna Václava, který se řadu let věnoval tanci a působil i jako rozhodčí v mezinárodních soutěžích.
Byla proslulá tím, že jezdila všude po Praze v jednosedadlovém motocyklu značky Manet v v elegantním flaušovém kabátě. „Dnešní zpěváci jsou jiní - je jiná doba, jiné podmínky. Málokdo si může dovolit nosit na vystoupení čtvrt roku stejné šaty jako my. Zpěváci prostě přišli před mikrofon a zpívali a nikdo od nás nechtěl víc, žádnou show. Dnes mi připadá, že jsou větší nároky na podívanou, než na čistotu zpěvu.
Natočila jsem asi tři stovky desek ,podle mého je na nich dost líbivých a hodnotných písní. Zajímavé je, že na ně lidé nezapomínají, soudím tak podle ohlasů na mých vystoupeních. Zpívám je totiž dodnes a mají úspěch." Prozradila ve vzpomínkové knize Rudolfa Mihuly Sláva chutná všelijak, která vyšla v roce 1978. Odešla navždy z tohoto světa 8. ledna 1991 v Praze. Do uměleckého nebe následovala tak svého bratra Vladimíra, který zemřel v roce 1990.
Zdroj: http://www.semanovice.cz/index.php?page=0030&dt=1236&kt=4&lang=cz
https://www.csfd.cz/tvurce/31045-jirina-salacova/zajimavosti/
https://litomericky.denik.cz/ctenar-reporter/jirina-salacova-je-slavnou-terezinskou-rodackou-od-jeji-smrti-uplyne-30-let-2021.html
