Článek
Mohamed - dnes se píše jako Muhammad, ale pro přehled zůstanu u starého pojmenování - znamená v arabštině Velebený. Narodil se roku 570 nebo 571 - tím si nebyl jist ani sám - ve městě Mekka. To bylo díky pramenům vody důležitou obchodní zastávkou na cestě mezi jižní Arábií, Palestinou a Sýrii. Ovládal ho rod Kurajšovců, z jehož méně mocné a bohaté větve Hášimovců pocházel. Už v té době existovala - původně pohanská - svatyně Ka'ba, zasvěcená arabského bohu Hubalovi.
Podle legendy ji postavil Adam a po potopě zrenovoval Abrahám. Nejcennější relikvií je černý kámen, zřejmě meteorit, měl být snesen přímo z ráje andělem Gabrielem. Mohamed se později zasadil o to, aby na něj položili kus látky. Také vznikla tradice, kdy se ho poutníci při náboženské pouti zvané hadždž snažili políbit. To bylo kvůli velkému zájmu zrušeno, ve středověku byl navíc rozbit a jeho části jsou dnes spojené jen pomocí stříbrného rámu. O dětství Mohameda toho moc nevíme, otec měl zemřít těsně před jeho narozením.
Matka ho na onen svět následovala asi v jeho šesti letech. Ujal se ho nejprve dědeček Abd al-Muttalib, později strýc Abú Tálib. Měl k němu silný, víceméně otcovský vztah, trval až do jeho smrti v roce 619 (později, když byl v nesnázích, se Mohamed ujal jednoho z jeho dětí.) Jako náctiletý ho začal doprovázet na obchodních cestách. Stal se zcestovalý a znalý cizích poměrů, byl odmalička bystrý, hloubavý, pohledný. V 25 letech vstoupil do služeb bohaté vdovy Chadídži. Tu okouzlil tak, že si ho vzala za manžela a tím i finančně zajistila.
Z jejich svazku vzešlo šest dětí. Asi nejvýznamnější byla nejmladší, Fatima. Za nezměrnou péči, kterou během života Mohamedovi věnovala, od něj obdržela čestný titul matka svého otce. Jejími syny byli bratři Hasan a Husajn, patřící mezi zakladatele ší'itské větve islámu. Vše, co víme o Mohamedovi, pochází pouze z islámských zdrojů, v některých případech tak lze pochybovat o jejich autenticitě. Jeden z nejstarších pramenů je životopis od Ibn Isháka, sepsaný zhruba 130 let po jeho smrti, přepracován jeho následovníkem Ibn Hišámem.
Kolem čtyřiceti let zažil Mohamed své první vize. Byly tak intenzivní, že trpěl pochybami o svém duševním zdraví, projevovaly se halucinacemi, vidinami. Věštci se domnívali, že tyto tyto stavy vyvolávají džinové, nezachytitelní lidským zrakem ze substance podobné ohni bez kouře. Mohou být - podobně jako lidé - dobří, zlí a neutrální. Nicméně Mohamed byl přesvědčen, že ty jeho jsou vnuknutím božím. Moc mu pomohlo, že mu Chadídža nejen uvěřila, ale stala se jeho první následovnicí a měla na šíření víry velký podíl.
O tomto období se zmiňují první kapitoly jeho učení - súry. Monoteismus pro něj skončil, když se mu v jeskyni okolo roku 610 n. l. měla zjevit bytost, která ho prohlásila za posla jediného boha, Alláha. Nejprve myslel, že ho posedl zlý démon a rozrušeně se vrátil domů. Ale právě Chadídža ho přesvědčila, že byl vyvolen k prorocké činnosti a navštívil ho sám archanděl Gabriel, významný Boží posel a zvěstovatel uznávaný v křesťanství, islámu i judaismu. V té představě ho utvrdil i příbuzný jeho ženy Waraq ibn Nawfal.
Byl jeden z mála křesťanů žijících v Mekce, který ho akceptoval za očekávaného proroka Arabů. Začátky jeho učení ale nemají ucelený rámec, nezavrhují mnohobožství, modly a jejich uctívání, nezmiňují o posmrtném životě ani jediném Bohu. Na počátku se také muslimové modlili pouze dvakrát denně. Až během let se Mohamed víc zaměřil na kritiku sociální situace, tím si rozšířil okruh příznivců. Stal se však ve městě nepohodlný tím, že svým náboženským přesvědčením ohrožoval postavení místní obchodní oligarchie.
Hledal útočiště před snahami Kurajšovců zabránit mu v dalším působení a stupňováním represivní politiky. Ta se týkala i jeho přívrženců, kteří dosahovali zhruba sto lidí. Kázáním nové víry strávil Mohamed v Mekce zhruba 10 let. V roce 619 ale přišel o dva nejdůležitější lidi. Zemřel strýc Abú Tálib a krátce po něm i milovaná Chadídža. Nový kmenovým vůdcem se stal Abú Lahab, jeho nepřítel a tím přišla problémová léta. Přestal mu totiž poskytovat ochranu a on i následovníci čelili tvrdému pronásledování.
Mohamed je citován, jak zvolal: „Při Bohu, Kurajšovci mi nikdy neublížili tolik, jako po smrti Abu Taliba.“ Byly dokonce učiněny pokusy ho zabít. Spolu se svými věrnými se tak přestěhoval do Habeše a poté do Jathribu (dnes Medina.) Ta byla zmítána soupeřením dvou nejmocnějších rodů, Aus a Chazradž. Záhy si získal pověst spravedlivého arbitra a byl přijat velmi přívětivě. Přibližně v roce 620 vykonal takzvanou noční cestu, Isrá a Mi'rádž. Příběh začíná tím, že ho navštíví dva archandělé.
Nejprve ho omyjí a poté na světelném hřebci dovedou do mešity. Následuje výstup na nebesa, kde se v sedmi úrovních setká s různými náboženskými postavami, např. Adamem a Abrahámem. Poté dojde i na jeho audienci před samotným Bohem. Ten mu vyjeví, že po vytvoření nebe a země nařídil, aby bylo denně vykonáváno padesát modliteb, což se ovšem nestalo. Náhodou ale Mohamed při odchodu potká Mojžíše, ten ho přesvědčí, aby se vrátil a všemohoucího poprosil o jejich snížení.
Ten mu nakonec vyhověl a snížil počet na pět denně. To platí dodnes. Vše začíná časnou ranní modlitbou (fadžr) následuje polední, (zuhr) odpolední, (asr) poté při západu slunce (maghrib) a nakonec večerní (iša.) Kdo se nestihne pomodlit ve stanovenou dobu, může to později nahradit. Záměrné a bezdůvodné vynechávání je však považováno za těžký hřích. I když by se řeklo, že tak striktní a časté náboženské rituály nemohou oslovit neklidnou arabskou povahu a už vůbec ne svobodymyslné beduíny, stal se pravý opak.
Mohamed se ještě cestou zpět setkal s karavanami a poté se vrátil domů a tvrdě usnul. Po probuzení mu lidé jeho cestu nevěřili, až do doby, než jí karavany, které se později vrátily do města, potvrdily. Zajímavé je, že původním svatým dnem islámu byla sobota a věřící se klaněli k Jeruzalému. Po roztržce s místními židy změnili obřad a začali se klanět k Mekce (pozadí tudíž vystrkovali na Jeruzalém). Svatým dnem islámu se pak stal pátek. Komplikací pro nové náboženství se stalo nutné přetrhání rodových vazeb.
Díky prorokově chytrosti a taktickému postupu se podařilo během pár let ovládnout celou oblast Jathribu a vyhnat či zotročit židovské kmeny v této oblasti usídlené. Také oznámil příkaz Alláha, v němž bylo muslimům povoleno vést ozbrojený boj proti odpůrcům víry. Přestěhování do Mediny se stalo klíčové pro budoucí vývoj. 16. 7. 622 došlo k proměně Mohameda z pronásledovaného náboženského kazatele na státníka a vojevůdce a tím začíná hidžra, počátek islámského letopočtu.
O to se později zasadil i chalífa Umar, zorganizoval státní správu, založil administrativní centra diwan (registr pro vyplácení žoldu a dávek). Byl znám svou přísností a jednoduchým životním stylem, přestože vládl obrovskému bohatství. Právě on přišel se zahalováním žen i dalšími povinnostmi, protože je neměl rád a nevěřil jim. Mohamed nic takového nekázal, jen radil svým příznivkyním, aby v éře pronásledování skryly na veřejnosti obličej kvůli tomu, že by se mohly stát terčem jeho nepřátel. Nové víře se začalo nevídaně dařit.
V roce 630 byla bez boje obsazena Mekka a zničeny všechny modly, v ní uctívané. Podle legendy byla v Ka'bě i také ikona Ježíšovy matky Marie. Poté nastolil Mohamed přísnou teokratickou vládu a pokračoval ve výbojích po celém Arabském poloostrově. Pouze židům a křesťanům bylo zaručeno praktikování víry, pokud se podřídili muslimské nadvládě a slíbili, že nebudou tu svou šířit mezi muslimy. Mohamed, jako prorok Boží, také sepsal - spíš v útržcích - první kapitoly, súry, svaté knihy muslimů, Koránu.
Dva roky po dobytí Mekky, v roce 632, Mohamed umírá. Jeho smrt zasela semena napětí a nepřátelství mezi jeho věrné a rodinu. Šlo hlavně o následníka. Protože neurčil žádného nástupce, stal se jím otec jeho nejmladší ženy, Aiši, Abú Bakr. Naproti tomu stoupenci zetě a oblíbence Mohameda Alího ibn Abí Táliba tvrdili, že určil za svého nástupce právě jeho. Napětí narůstalo, došlo k občanské válce, jejím důsledkem bylo rozdělení hlavních větví islámu na sunnitské (většinové) a šíitské. Ale to už je jiný příběh.
Zdroj:
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/87671/zivot-proroka-mohameda-jak-uveril-v-jedineho-boha-allaha-jak-ovladl-mekku-a-proc-jeho-smrt-rozdelila-muslimy.html
https://plus.rozhlas.cz/kdo-byl-prorok-mohamed-uz-nikdo-nevi-presto-ma-kazdy-nazor-rika-spisovatelka-7726710
