Článek
Narodil 11. května 1932 v Praze. Po gymnáziu studoval na pražské konzervatoři, později pokračoval na DAMU a bral soukromé hodiny zpěvu u profesora Karenina - stejně jako Karel Gott. Jeho kariéru přibrzdila nejen vojenská služba v Armádním uměleckém souboru, ale i autonehoda, když ho cestou z koncertu přepadl mikrospánek a narazil do stromu. Následky byly tragické.
Zemřel režisér Jiří Jungwirth, zpěvačky Judita Čeřovská a Alena Panková to odnesly těžkými zraněními, z kterých se dlouho uzdravovaly. „Vojenský soud mi vyměřil tříletý podmíněný trest, zákaz řízení a povinnost uhradit škody a léčebné výdaje. Tři roky mi sráželi dvě třetiny z platu. Pár let po nehodě se ke mně přihlásil vojenský prokurátor, co mě obžaloval.
Přisedl si a povídá – mám něco, co vám možná uleví. Režisér Jungwirth nezemřel přímo následkem nehody. Když ho operovali, v jeho těle zůstal - snad chybou lékařů - kus látky, možná obvaz, což byla skutečná příčina jeho úmrtí. Zjistila to až pitva. Já mu poděkoval, ale moc líp mi nebylo. Byl jsem vinen,“ svěřil se později.
V době nehody mu bylo 27 let, už byl velmi slavný, jedna z vůbec nejznámějších filmových pohádek, Princezna se zlatou hvězdou, kde hrál prince, plnila kina. Osud ale nezasáhl jen jeho, manželka, herečka a moderátorka Eva Klepáčová tuto situaci neunesla. Pokusila se o sebevraždu skokem z okna s jejich několikaměsíční dcerou Zuzanou v náručí. Tu se jí ale podařilo její matce na poslední chvíli vytrhnout.
Ona však přesto skočila a život jí zachránilo jen to, že pod okny vedly tramvajové troleje, které nějak ztlumily její pád. Utrpěla vážná zranění, především nohou, na které dopadla, ale lékaři jí dali poměrně rychle dohromady, tři roky poté už hrála ve filmu, měla však psychické problémy. Na sklonku života hodně trpěla, kvůli maniodepresivní psychóze byla trvale upoutána na lůžko. Josef Zíma o ni starostlivě pečoval až do její poslední chvíle. Zemřela v roce 2012.
I když ovdovělí muži po skonu své choti obvykle brzy také odejdou, protože nejsou zvyklí na samotu a neumí se o sebe postarat, on byl výjimkou. Hodně mu pomáhaly koncerty, ale i divadlo, byl výborným hercem, o čemž svědčí, že mu angažmá na své scéně nabídl sám Jan Werich. Poté hrál dlouhých 30 let v Městských divadel pražských.
V šedesátých letech se vypracoval na vyhledávaného interpreta tehdy populárních žánrů, od jazzu a swingu po pop. Do této doby se datují jeho největší hity - Milenci v Texaskách, Zelené pláně, Gina nebo Bílá vrána. Až do roku 1965 se vždy umístil v první desítce ankety Zlatý slavík.
Později, když se houfně začaly prosazovat hudební skupiny, odhadl dobře své nevalné šance v pop music a začal se věnovat převážně lidovým písním, přezdívalo se mu Král dechovky. Nesmírnou popularitu - zejména u starší generace - mu přinesl televizní pořad Sejdeme se na Vlachovce. “ Bigbíťáci" jím za to opovrhovali. Později na to zavzpomínal.
„Přišla mi nabídka ze Supraphonu abych nazpíval dechovku, dokonce s Evou Pilarovou. O mém přechodu k ní asi definitivně rozhodly pořady Zdeňka Podskalského, například oblíbená Babiččina krabička. Navíc jsem po rodičích Jihočech a obecně k lidové hudbě včetně dechovky – jsem měl vždycky blízko. Vlastně jsem v ní odmalička vyrůstal.“
Josef Zíma za svou kariéru nazpíval přes 200 písní, získal tři Zlaté a jednu Platinovou desku. Udržel si popularitu i po listopadu, kdy o mnoho dřív populárních zpěváků ztratili diváci zájem, otevřením hranic se dokořán otevřel prostor pro zahraniční idoly. Měl stále plné sály, zval si jako hosty další kolegy, třeba Karla Hálu.
Poslední koncert loni v listopadu absolvoval jenom několik dní poté, co mu po dlouhých potížích amputovali nohu. Možná tušil, že je jeho poslední. Pár dní před smrtí si postěžoval v rozhovoru, že už se mu nedaří dobře, ale bral svůj úděl s pokorou a vážil si každého dne. Jeho rodiče zemřeli poměrně mladí. Tatínkovi bylo sedmapadesát a maminka ho přežila jenom o čtyři roky.
Pokud dlouhověkost po někom zdědil, tak po dědečkovi z tatínkovy strany, který se dožil čtyřiadevadesáti let. Byl hajný. Jinak by mohl sloužit jako dokonalá ukázka rčení, že věk je jenom číslo, krátce před devadesátkou jezdil autem, uměl zacházet i s počítačem. I když sociální sítě nenavštěvoval, protože mu nic neříkaly, na internetu byl jako doma.
Pouze když si nevěděl s něčím rady zavolal synovce, který je ajťák a ten mu vždy poradil. Žil ve vile s dcerou Zuzanou a její rodinou, s úklidem a domácností mu chodila dlouhá léta pomáhat paní ze Slovenska. „Známe se hodně dlouho, od sedmdesátých let. Je bezvadná, je na ni spolehnutí. Chodila nám pomáhat už v době, kdy byla moje manželka Evička nemocná.“ Pochvaloval si.
Byla také rád, že má své blízké u sebe. V žertu si postěžoval, že vnoučata už vyletěla z rodného hnízda, ovšem zase se pochlubil tím, že má už několik pravnoučat, i když se jako pradědeček se necítí. Bral by ale, kdyby byl kouzelný, jako v pohádkách. Jeho život se ale pohádce vždy nepodobal…
Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/33120-josef-zima/biografie/
https://zeny.iprima.cz/josef-zima-zil-v-krasne-vile-s-dcerou-zuzanou-468110
https://www.securitymagazin.cz/security/josef-zima-usnul-za-volantem-a-narazil-autem-do-stromu-zemrel-spolujezdec-reziser-ktery-sedel-na-sedadle-smrti-zimova-zena-skocila-s-okna-1404061521.html
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/zemrel-josef-zima.A181121_171430_hudba_vha
