Článek
Svoji první píseň nazpívala v roce 1970! Po ní následovalo dalších 600, to je obrovské číslo. Její koncerty jsou stále vyprodané, nabíjejí ji energií, která poté přeskakuje do hlediště, výsledkem jsou nenahraditelné emoce. Vzhledem ke svému věku, je jí 82 let, ale počet vystoupení omezila.
Rádia dodnes hrají její hit Řeka lásky, který je padesát let starý. Skromně tvrdí: „Na písničce se nepodílí jen zpěvák, ale i skladatel a textař, některé se povedou, jiné méně. Já si vždy to, co budu zpívat, pečlivě vybírala, hodně songů jsem odmítla, nemusely být zrovna špatné, jen jsem prostě měla pocit, že mi nesedí. Některé se pak proslavily díky mým kolegyním a kolegům, ale nevadilo mi to. Je to stejné jako šaty, také nepadnou každému.“
Na konstatování, že zpěváci jsou v podstatě nesmrtelní díky tomu, že jejich songy je přežijí a dnes je najdeme na Youtoub, reaguje: „Myslím, že děti jsou, třeba i podvědomě, hodně ovlivněné tím, co poslouchají rodiče, mají to v uších a i když se třeba - většinou v pubertě - vzbouří a dají přednost nejnovějším stylům, po čase se vrací. Asi i proto mám na svých koncertech i dost mladých lidí, pro které by jinak zpěvačka mého věku nebyla zajímavá. Za to jsem pochopitelně vděčná,“ říká paní Marie.
Hudební talent zdědila po otci, byl varhaník a dirigent dvou pěveckých sborů, díky matce, která až do jejích třinácti let zůstala v domácnosti a starala se oni, prožila krásné dětství. Ona se pak tento dar rozhodla vrátit svým dětem, tak jak to má být. Když byli ale malí, měla trochu výčitky, že od nich musela odjíždět na turné, ale vždy se snažila být s nimi co nejčastěji. Naštěstí jí to nikdy nevyčítali.
Neměla touhu, aby oba synové šli v jejích stopách, nechala věcem volný průběh. „Z donucení se ještě nikdo umělcem nestal a není nic hroznějšího, než dělat celý život práci, která vás nebaví. Roli ovšem hrají i geny a ty zaúřadovaly i u mých synů, oba jsou úspěšní hudební skladatelé a jsem ráda, že si to takto vybrali.“
Sama o sobě říká, že je „pečující“ typ, asi po mamince. To se netýká jen dětí, stará se o zahradu, pěstuje rajčata a salát, vyrábí džem z rybízu a meruněk. Ráda vytváří útulný domov. Na otázku jak to dělá, že na svůj věk vypadá fantasticky, skromně konstatuje:
"Nedělám vlastně skoro nic. Chodila jsem krátce do fit centra, ale vadil mi ten vydýchaný vzduch a někdy i nevábný odér z těl cvičících, hlavně těch, co si zakládali na muskulatuře. Potřebuji nutně vzduch, v zimě i v létě po probuzení ze spánku první, co udělám je, že otevřu okno a vyvětrám.
Také ráda chodím, nebo spíš lítám, nevydržím dlouho sedět na jedno místě, jsem prostě aktivní typ. Pochopitelně v mém věku se občas tu a tam něco píchne nebo se ozve, ale vím, že to jinak nejde. Nakonec zdravotní problémy mají i mladí lidé, takže jsem vlastně vděčná, že jich mám celkem málo.
Podle mě čím víc na bolest myslíte, tím víc ji cítíte. Nejhorší je jí podlehnout, začít se litovat, mě občas zlobí páteř, tak chodím na masáže, trochu cvičím doma. Jinak s postavou nic nedělám, pokud jde o zjev, nechala jsem si „udělat“ jen drobné úpravy, víčka a krk, s vráskami jsem nic dělat nechtěla, vypadá to nepřirozeně a každý to pozná na první dobrou."
Marie Rottrová věří, že velkou roli v životě hraje psychika, tak se snaží být pozitivní a pokud to jde i velkorysý člověk, ráda se směje, doufá, že má smysl pro humor a konflikty se vždy snaží řešit s nadhledem. Roli hraje, že je „ranní ptáče,“ brzy vstává, takže stráví většinu dne ve světle a v létě i na slunci, přináší pohodu. Podle ní je její dlouhá kariéra ovlivněna talentem.
Ale jen ten k úspěchu nestačí, musí se k tomu přidat dřina a také srdíčko. Věří, že štěstí přeje připraveným. Náhoda podle ní existuje jen u drobností, je přesvědčená, že každý má „knihu osudu“ a v ní je už předem napsáno, koho potká, i to, kolika let se dožije. Ale nedá se spoléhat na to, že za vás vyšší síla všechno zařídí, musí se tomu jít napřed, vyhledávat příležitosti, pak se zdánlivě samy najdou.
Zdroj: https://www.marierottrova.cz/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21516-marie-rottrova.html
