Článek
Pocházela ze smíšeného manželství, otec byl Čech, matka Němka, která se nikdy moc nenaučila česky. Byla odmalička bilingvní, navíc mluvila ještě anglicky. Nicméně s nacisty si nezadala, naopak společně s manželem poslouchala vysílání z Londýna. Někdo je udal, takže byli v roce 1942 zatčeni. Možná díky jejímu původu je nakonec propustili.
Do vězení se dostala i po osvobození, tentokrát jenom proto, že byla Němka. To se na ní hodně podepsalo, nakonec zemřela v psychiatrické léčebně v Dobřanech a Juditu vychovávala německá babička. Ale jen na krátký čas, než se vystěhovala do Západního Německa. Pak zůstala jen s otcem.
Život neměla jednoduchý, pro jedny byla Češka, pro druhé Němka. Obrovský problém zažila po maturitě, nastoupila jako korespondentka v Podniku zahraničního obchodu Centrotex. Byla brzy vyhozena, kvůli účetní chybě nějak zašantročila milion korun, což byly obrovské peníze.
Toho využili estébáci, aby ji získali ke spolupráci. Měla ve Vagonce Tatra, kam poté nastoupila, sledovat pracovníka technického úseku. Tomu ale hned vyzradila, jakým úkolem byla pověřena, takže pro Státní bezpečnost ztratila v roce 1953 význam. O rok později potkala osudového muže, vlivného právníka Vladimíra Čeřovského.
Manželství trvalo dvacet let. Skončilo rozvodem - i kvůli další lásce jejího chotě, alkoholu. Přestože se svým dvěma potomkům věnovala, jak jen mohla, nezachovaly se k ní po smrti nejlépe, přestaly platit poplatky za urnu a ta pak byla nedbale pohozena u hrobu jejího manžela, kam byla nakonec uložena.
V roce 1957 jí do života zasáhl osud. Když šla kolem Slovanského domu, zaujaly ji amatérské zpěvačky, které tam zrovna vystupovaly, ve snaze dostat se do populární soutěže Hledáme nové talenty. Domnívala se, že by se mezi nimi určitě neztratila a měla pravdu. Nakonec skončila bez jakékoli přípravy na druhém místě.
Její kariéra ale téměř skončila dřív, než mohla pořádně začít, její kolega, Josef Zíma, havaroval kvůli mikrospánku v autě cestou z koncertu. Měla rozdrcenou pánev, utrženou ledvinu, hrozila jí dokonce amputace nohy. Rehabilitace trvala dva roky, zdravotní problémy ji ale pronásledovaly do konce života.
Judita Čeřovská se nesmírně lišila od ostatních zpěvaček. Nikdy nevystupovala s velkým tanečním orchestrem, neměla žádného „dvorního“ textaře, i když často spolupracovala s Jiřinou Fikejzovou. Její asi největší hit Je po dešti otextoval Vladimír Dvořák, známý spíš jako konferenciér.
K úspěchu přispěl - kromě podmanivého hlasu - i její šarm, atraktivní vzhled a také přirozená noblesa. Paradoxně byla mnohem oblíbenější, než u nás, v zemích, kde se mluvilo německy - zejména v Západním a Východním Německu, ale i Švýcarsku.
„Zpívala jsem tak, jak jsem to cítila, „jak mně zobák narost“. Nehrála jsem si na nic – nikdy v životě. Nevěděli si se mnou rady, ani já se sebou. Vždycky se mě těžko někam zařazovalo,“ vzpomínala po letech na začátky kariéry. Během ní nazpívala víc než dvě stovky písní, mnohé zlidověly, jako Dominiku, Dej mi, lásko, naději, Řekni, kde ty kytky jsou a jiné.
Zažila nevídané turbulence, zamilovala se v roce 1947 do hokejového reprezentanta a mistra světa, čekala s ním dítě. Ten ji ovšem křivě obvinil z nevěry a pak se ještě mezi kamarády chlubil, jak to hezky vyřešil. Judita s ním už nikdy nepromluvila ani slovo, nevymáhala na něm alimenty, i když mohly být dost vysoké. Nakonec dceru Brigittu adoptoval manžel.
Po roce 1968 vystupovala jako jedna z mála umělců v Sovětském svazu, kde měla velké a dlouhé turné, což jí u nás nepřineslo fanoušky. Politiku nikdy neřešila, ale estébáci ji i nadále zkoušeli kontaktovat. V SSSR potkala dalšího osudového muže, jazzmana Ivana Smetáčka, který se do ní vášnivě zamiloval, a jeho láska byla opětována.
„Tam jsem za tři měsíce pochopil, že bez Judity žít prostě nedokážu. Zamiloval jsem se do ní jako studentík do první lásky a chtěl jsem jenom jedno – být s ní. Ostatní mi bylo úplně lhostejné,“ vzpomínal později hudebník. Kvůli lásce opustil ženu s malým dítětem, což těžce nesla jeho maminka. S Juditou do smrti nepromluvila ani slovo.
To ovšem nezměnilo nic na tom, že s ní prožil krásných třicet let. Pak došlo k situaci, která zase vše od základu změnila. Když zemřela slavná gymnastka Eva Bosáková, její přítelkyně, zazpívala jí nad rakví. Tím dojala vdovce, Jiřího Horského. Ten se k nim po čase nastěhoval a v bigamickém svazku žili deset let.
„Já měl kromě Judity přítelkyně a myslím, že měla někoho taky, ale nepátral jsem po tom. A tak se ta intimní stránka našeho společného života někam vytratila, nechtěl jsem překážet jí ani jemu. A tak jsme začali žít ve třech, on mě v intimních věcech někdy nahradil, ale jinak jsme s Juditou žili jako předtím, zůstal jsem jejím partnerem – na dovolených i ve společnosti,“ vysvětloval situaci Ivan.
Koncem devadesátých let se Judita začala z hudební scény vytrácet, byla nemocná a cítila se unavená. Kvůli rakovině jí lékaři museli odebrat zbylou ledvinu, také trpěla bolestmi břicha, v nemocnici navíc upadla a utrpěla zlomeninu pánevní kosti. Ještě se podrobila náročné operaci, podle přátel už ale dál nechtěla žít. Ivan jí byl neustále nablízku. Bylo ji 72 let.
Zdroj: https://www.expres.cz/serialy/judita-cerovska.A190830_153510_dx-serialy_bk
https://www.kampocesku.cz/clanek/33325/talent-hlas-zenska-smyslnost
https://www.csfd.cz/tvurce/32386-judita-cerovska/prehled/
