Článek
Narodila se 1. 6. 1926 jako Norma Jeane Mortenson. V dětství pendlovala mezi pěstouny (vystřídala jich jedenáct!) a sirotčincem, kde měla být navíc sexuálně zneužívána. Tyto depresivní zážitky se na ní navždy podepsaly, trpěla poruchou řeči, koktala – zejména ve stresových situacích.
Navíc matka, otec i bratr trpěli paranoidní schizofrenií, takže se bála, že je toto vážné onemocnění dědičné, což je docela dobře možné. Podle jedné verze nechtěla děti a přenést na ně rodinné prokletí, podle druhé po nich naopak toužila.
Měla pětkrát otěhotnět (dvakrát mimoděložně) a vždy potratit, naposled pár týdnů před smrtí, ale to není úplně jisté. Třikrát se vdala. Poprvé v šestnácti, za o pět let staršího Jima Doughertyho. Šlo podle všeho o účelové spojení, aby až do osmnácti nemusela zůstat v dětském domově.
Podruhé si vzala slavného hráče baseballu Joea DiMaggia, který ji zbožňoval. Manželství ale nevydrželo ani rok. On ji chtěl mít u „plotny“, ona byla hvězda a neměla zájem hrát si na domácí puťku. Navíc na ni - jako pravý Ital - hodně žárlil, možná ji i párkrát uhodil.
Ikonická fotka, kdy ukázala celému světu pod sukní bílé kalhotky, pro něj byla zřejmě poslední kapkou. Ale až do své smrti ji nepřestal milovat, jeho poslední slova zněla: „Zase se setkám s Marilyn.“
Do třetice uzavřela sňatek v roce 1956 se známým spisovatelem Arthurem Millerem. Ten ztělesňoval všechno, co potřebovala, klidný přístav v neklidné době, kvůli němu dokonce konvertovala k judaismu. On pro ni napsal životní roli v dramatu Mustangové.
V něm se vymanila ze šarže hloupých, koketních blondýnek. Navíc hrála se svým velkým idolem, Clarkem Gablem. U obou šlo shodou okolností o poslední film, on zemřel jedenáct dní poté, ona nedotočila komedii Něco musí prasknout. V té natočila smyslně erotickou, nahou scénu u bazénu.
Ta by se na plátně asi neobjevila, byla v té době až moc provokativní, i když detailní pohled na bradavky a vagínu zamaskovala ručníkem. Zachovaly se ale fotky, uveřejněné později v tisku. Nebylo to ovšem poprvé, kdy se objevila v rouše Evině.
Už v začátcích kariéry pózovala fotografovi – ještě jako bruneta – při tvorbě aktů. Ty se později objevily v bulváru. Místo, aby je zpochybňovala, jak ji bylo doporučeno, postavila se k tomu čelem. Řekla: „Byla jsem na mizině a potřebovala peníze. Nestydím se za to, neudělala jsem nic špatného.“
Tento odvážný postoj jí získal další fanoušky. Tím se oklikou dostáváme do doby jejich začátků. Do dvaceti se protloukala všelijak, ale toužila po filmové kariéře, studovala herectví a hrála vedlejší role. Umělecky se ji začalo dařit, přesto trpěla nervozitou, během natáčení ji téměř neopouštěla.
Při náročných scénách měla z psychického vypětí vyrážku, maskéři se s ní nenudili, trpěla také endometriózou. Ta patří mezi chronická a obtěžující ženská onemocnění. Dochází u ní k silným traumatickým křečím při menstruaci – měla ve smlouvě, že v ty dny nebude natáčet – ale i bolesti při pohlavním styku.
Ta často bývá intenzivní a výsledkem je obvykle nezájem o sex. To se jí ovšem netýkalo, její ložnicí prošly celé zástupy milenců. Když se ale ohlédneme za jejím milostným životem, lehce zjistíme, že dávala přednost starším mužům před vrstevníky.
Její kamarádka Shelly Winters tvrdila, že si vedla seznam těch, s nimiž se toužila vyspat. Mezi nimi figuroval i Albert Einstein (!) a nebyl na něm nikdo pod padesát let. Zřejmě se u ní projevoval takzvaný Elektřin komplex, kdy má dcera podvědomé milostné city k otci, proto si vybírá o generaci - i o dvě - starší partnery.
U nich hledá pocit jistoty, ochranu, imponují ji šedivé vlasy. U Marilyn mohl hrát roli i další důvod, muži v pokročilém věku už nemají tak silný erotický „apetit.“ Sex pro ni proto nemusel být tak bolestivý, jako s mladým nevybouřeným „samcem.“ Stejně ho ale moc neprožívala.
Režisérovi Negulescovi přiznala, že nikdy nezažila s mužem orgasmus, přestože šla z postele do postele. Tělo jí prostě sloužilo i jako nástroj k dosažení cílů. Měla také lesbické pletky se ženami. V jejich náruči zřejmě hledala něhu, cit, pocit sounáležitosti, kterou nemohla zažít s muži.
Tyto vztahy pochopitelně pečlivě tajila. Homosexualita byla tehdy tabu, přiznat ji veřejně, by znamenalo profesionální i osobní sebezničení. Nicméně soukromě přiznala vztah s Joan Crawford, Marlene Dietrich a Elizabeth Taylor.
Marilyn obrovskou vlnu popularity nezvládala, neuměla si s ní poradit. Bránila se po svém, hvězdnými manýry. Natáčení s ní byla noční můra, zapomínala text, ignorovala pokyny režiséra. Muselo se hodiny čekat, až se milostivě dostaví na „plac.“ Scény nechala bezdůvodně mnohokrát opakovat, včetně milostných.
To se týká i kultovní komedie Někdo to rád horké, kde ji musel xkrát líbat herecký partner, Tony Curtis. Ten poté prohlásil, že ke konci měl pocit, jako by dával pusu Hitlerovi! Měla ale ještě jeden problém, začal se na ní nemilosrdně podepisovat věk, i kvůli bouřlivému životnímu stylu, který vedla.
Pomáhala si alkoholem, někdy nedokázala hrát střízlivá. Stárnutí ji trápilo nejen kvůli vzhledu, pochybovala, že je herecky tak schopná, aby se dokázala přehrát ze sexuálního idolu do rolí charakterních žen střední věku, ve kterém už v šestatřiceti pomalu byla.
Přesto její smrt nikdo neočekával. Eunice Murrayová, její hospodyně, se náhodou probudila ve tři ráno a zjistila, že se u ní v ložnici svítí, ale dveře má zamčené a na klepání neodpovídá. Proto zavolala Ralpha Greensona, jejího osobního lékaře.
Ten rozbil okno, aby se dostal do místnosti a nalezl ji nahou v posteli. Na nočním stolku byla prázdná lahvička, původně obsahující 50 tobolek barbiturátu Nembutal. Ten se často používal při euthanasii, jeho účinky jsou rychlé a bezbolestné.
U velkých dávek nastane smrt rychle, nejdéle do půlhodiny. Tento lék začala brát jen dva dny předtím jako hypnotikum, jednu tabletu na noc, takže spolkla prakticky celé balení. V posteli byla i láhev šampaňského, kterým prášky zřejmě zapila.
Nic ale nenasvědčovalo plánované sebevraždě. Vzhledem k extrémně vysokému množství tablet, které musela spolykat, se dala zcela vyloučit nešťastná náhoda, či demonstrativní pokus, který se vymkl z rukou. Mohlo jít o náhlé hnutí mysli nebo důsledek paranoidní rodinné anamnézy.
Koroner při ohledání ostatků uvedl, že byla hodně zanedbaná, velmi nutně potřebovala manikúru, pedikúru, kadeřníka. To je patrné i z fotky, tajně pořízené v pitevně. Náhlý nezájem o udržení okouzlujícího vzhledu, na kterém si jinak hodně zakládala, by mohl ukazovat na duševní poruchu.
Tělo, po němž toužily miliony mužů, leželo v márnici až do doby, než přijel Joe DiMaggio, strávil tam takřka bez hnutí den a noc. Bez řečí se ujal organizace jejího pohřbu, na který nepozval média, producenty, ani filmové kolegy. Podle něj jí zničili život. Do svého skonu ji posílal na hrob třikrát týdně půl tuctu rudých růží.
Marilyn ale možná už na začátku kariéry vytušila svoji brzkou smrt. Osobního maskéra, Allana Snydera, totiž už tehdy požádala: „Slib mi, že jestli se se mnou něco stane, jedině ty smíš sáhnout na můj obličej. Slib mi, že mě nalíčíš tak, abych v rakvi vypadala co nejlíp.“
Ten její přání splnil. Ihned po skončení obřadu začaly vznikat spiklenecké teorie, podle jedné měla být zavražděna na rozkaz prezidenta Kennedyho, či jeho bratra Roberta. Údajně byli jejími milenci, další podezření se ale týkalo CIA, FBI, mafie.
Když ale v roce 1982 proběhl pokus o znovuotevření případu, státní zástupce po delším přezkoumání nenašel žádný relevantní důkaz, který by rozporoval původní vyšetřování…
Zdroj: Připravovaná kniha VIP sex Jana Januly
https://walkoffame.com/marilyn-monroe/
https://www.tatler.com/article/the-real-story-of-marilyn-monroe
https://www.esquire.com/uk/culture/film/a41242949/blonde-arthur-miller-marilyn-monroe-relationship/
