Článek
Možná má toulavé geny otce, který byl námořník, nebo je to tím, že vyrůstal na venkově, tam se lenost „nenosí.“ „Kolem baráku byla vždycky spousta práce, navíc je těžký být líný, když jsou v okolí nádherný rybníky a volná příroda, kde se může dítě dosyta vyblbnout. Město ubíjí klučičí fantazii, těžko si budete představovat, jak s kovbojem cváláte na koni mezi paneláky, ale v lese, to je úplně jiná káva,“ vzpomíná na dětství.
Je neuvěřitelně sportovně založený, hraje tenis, hokej, fotbal, golf, florbal, squash, jezdí na kole, lyžuje. „Sporty mě baví, odreaguju se a dělám něco pro zdraví. Některé mi jdou, jiné méně, ale nevzdávám se, nerad prohrávám. Musím si také hlídat váhu, na rozdíl od mé ženy, ta si dopřává nezdravých jídel a zůstává stále štíhlá. To je děsně nespravedlivý!!
Mám v sobě také dobrodružnou žilku, odmítám kaskadéry a nebezpečné scény točím sám. Zvláštní je, že nemám povahu hazardéra a riskuju nerad! Jsem ale enormně zvědavý i zvídavý a mám nutkavou potřebu vyzkoušet si všechno na vlastní kůži. Soutěživost - a možná i ješitnost - mi nedovolí přiznat, že na to nemám. Někdy se ale musím trochu přemlouvat, třeba když mám běžet po střeše jedoucího vlaku,“ svěřuje se Martin Dejdar.
Věří v Boha, v třiadvaceti letech se nechal pokřtít, šlo o pečlivě uvážené rozhodnutí. Částečně vycházelo z jeho vnímání světa, zásluhu na tom měl i páter Kánský, který mu objasnil věci, co potřeboval a chtěl vědět. Bůh existuje v jeho pocitech a soukromých „rozhovorech,“ nechodí pravidelně do kostela. Ale svatbu v něm měl. Letos má výročí, je se svou ženou třicet let. Své chování vysvětluje v delším monologu.
„Princip rodiny existuje tisíciletí a nemám potřebu ho zpochybňovat, zvlášť když vím, jak harmonicky může fungovat. Nikdy jsem žádnou holku nepředstavil našim, Daniela byla první. Já věděl od první chvíle, že je ta pravá.
Nejdřív jsem ji oficiálně požádal o ruku, pak přišly zásnuby a nakonec svatba. Oba jsme se zpaměti naučili manželský slib a nahlas ho odříkali před farářem. Když něco takového děláte, je vidět, že vztah myslíte vážně a není to chvilkový rozmar. A pak vydrží.
Jsem také přesvědčen, že délka mého pozemského bytí je předem daná. Sice ji - možná - mohu ovlivnit tím, jakým způsobem žiju, ale tím si jen přidám, či uberu pár let. Nic víc. Kdysi jsem zažil bouračku, kdy mi pod auto v plné rychlosti vlítl divočák, bylo to o fous. Mohl jsem potkat svatého Petra zblízka, ale asi mě ještě nechtěl vidět.
Ale úrazu nikdy nezabráníte, může se vám stát i při vstávání z gauče. Podle mě osud dává každému možnost výběru a je na něm, jestli ji využije nebo ne. Určitě se na něj ovšem nejde vymlouvat, když se nedaří, nebo sedět a čekat, jestli se stane zázrak.
Nestane. Jo, někdy to tak vypadá, lidi třeba vyhrají desítky milionů, jenže po čase zjistí, že jim to štěstí nepřineslo. To má být prchavé, muška jenom zlatá, jak praví klasik. Když jste dlouho šťastný, vlastně ho ztrácíte.
Nemáte důvod se snažit o něco usilovat, zlepšovat. Nejkrásnější okamžiky v životě jsou, když něco dokážete, třeba zvítězíte nad svým strachem, to je pocit, které se nedá žádnými penězi zaplatit. Zvlášť když jde třeba o něco, na co jste si původně moc netroufal."
Tvrdí, že herectví je jedinečné v tom, že nahlédne do jiného prostředí a profesí a tím se mu odhalí jiné světy. Nikdy by neuměl tak tančit a stepovat nebýt filmu Učitel tance. Jízdu na koni si vychutnal v seriálu Zdivočelá země, kdy na něm seděl dlouhá léta dennodenně. A naučilo ho alespoň trochu rozumět jeho duši. Prý vycítí, kdy má v sedle začátečníka a škodolibě mu dělá menší drobné naschvály, které si na zkušeného jezdce nedovolí.
„Některé natáčení bylo dost drsné, ale pokud je dobrá role, tak ta se neodmítá a herec je kvůli ní ochoten zkousnout hodně. Každá mě něčím obohatila, třeba jen nepatrně. Ale ve filmu je ale všechno jednodušší než v životě, navíc se zaměřuje jenom na krátký úsek, málokdo prožil tak málo, aby se to dokázalo vtěsnat do dvou hodin. Ale je pravda, že u některých lidí by nebylo o čem vyprávět,“ Končí svou „zpověď“ Martin Dejdar.
Kromě hereckých aktivit se věnuje i byznysu, založil si webové stránky daydee, kde nabízí parfémy - kromě svého vlastního Pasta 88, což je číslo dresu fenomenálního hokejisty Roberta Pastrňáka.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1041-martin-dejdar/prehled/
https://www.ypsilonka.cz/lide/soubor/martin-dejdar
https://www.fdb.cz/lidi-zajimavosti/18620-martin-dejdar.html
