Článek
"Ze mě se ale stal „profesionální herec“ už ve dvanácti, kdy jsem poprvé dostal honorář. Za každé představení hry Honza v zakletém zámku mně impresário vyplácel pětikorunu. Divadlo pro mě bylo vším. Hraní s ochotníky mi přinášelo radost a zvyknul jsem si i na dlouhé trmácení po štacích. Bohatě mi to vynahradil aplaus publika. Ale já se nepovažoval za tak dobrého herce, abych se přihlásil na konzervatoř, ani mě nenapadlo ucházet se o angažmá v „kamenných"divadlech. Tam jsem debutoval až v 33 letech, v Zemském divadle v Brně.“ Zavzpomínal v rozhovoru.
Z Brna zamířil v roce 1951 do Městských divadel pražských, kde hrál 27 let, až do smrti. Stal se představitelem osobité, robustní a bodré komiky, a to zásluhou menší, zavalité postavy, temperamentu, šibalství a zvláštního, poměrně vysoko posazeného hlasu. Uplatnil se ve všemi mastmi mazaných postavách, jako Alfréd Doolittle v Pygmaliónu, nebo Falstaff ve Veselých paničkách windsorských, ve kterých se vyžíval. Zvládl ovšem i dramatické role, například starého Lízala v Maryše. Jako host stanul i na scéně Národního divadla ve hře Naši furianti, nebo v Hudebním divadle Karlín v muzikálu My fair lady.
Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1949 jako starosta v komedii Soudný den. Byla to asi jeho nejvýraznější role, přitom šlo původně jenom o záskok za nemocného Františka Smolíka. S ním se pracovně setkal také v úspěšné pohádce Obušku z pytle ven. Záporná postava zlodějského hostinského mu nevídaně sedla. Režisér Jaromír Pleskot chtěl, aby scéna, kdy je bit, byla co nejvíc naturalistická, což se nelíbilo komunistickým kritikům. I když Josef schytal docela dost ran, nestěžoval si, bral to jako součást role.
S Ladislavem Peškem v pohádce Obušku z pytle ven
Ty si moc nevybíral, bral prakticky všechno, takže se objevil i v budovatelských snímcích Rudá záře nad Kladnem, Anna proletářka, Vstanou noví bojovníci, i když se politicky nijak neangažoval. Se svou vizáží pochopitelně nemohl hrát romantické hrdiny ani uhlazené gentlemany. Z filmů, ve kterých účinkoval, připomeňme alespoň Tři přání, Tři chlapi na cestách, Ta naše písnička česká, Procesí k panence, Komedie s klikou, Zabil jsem Einsteina, pánové, Ďábelské líbánky, Aféry mé ženy, Jáchyme, hoď ho stroje!
Mohl hrát krále Dobromysla v pohádce Šíleně smutná princezna. Nabídku dostal po náhlé smrti původního představitele Rudolfa Deyla ml., ale z pověrčivosti ji (stejně jako Ladislav Pešek) odmítl, nakonec ji přijal Bohuš Záhorský. Účinkoval v televizních inscenacích Kost v krku, Podnájemníci, Vánoce tu budou co by dup. Větší příležitost dostal v Chalupářích. Scéna, kdy jde vrátit v automatu Koruna smažený sýr, který považoval za řízek, se stala legendární, stejně jako hláška, že zásadně souhlasí proti.
Role lakomého důchodce mu byla psaná na tělo, vědělo se o něm, že je převelice šetrný. O jeho soukromí se mi ani s pomocí AI nepodařilo dohledat žádné informace. Neví se tak, jestli měl sourozence, děti, manželku - na hrobě je sice uvedeno jméno Klára Beyvlová, ale to mohla být podle data narození sestra. Nikdy se neukázal na veřejnosti ve společnosti ženy, nemluvilo se o tom, že by měl milenku, herecký svět je malý a novináři zvídaví, takové události se obvykle prozradí.
Vypadá to tak, že si v životě vystačil sám. Přestože ho po sedmdesátce začaly sužovat vážné zdravotní problémy, pracovní tempo nezvolnil. Ještě rok před smrtí natočil pět filmů, ale tři poslední - Muž s orlem a slepicí, Silnější než strach a Skandál v gri – gri baru - už spatřit nestihl. Jednou z posledních rolí pak byl nemocniční zřízenec v seriálu Nemocnice na kraji města. Zemřel 10. července 1978, bylo mu 72 let.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/18053-josef-beyvl.html
https://zeny.iprima.cz/herec-josef-beyvl-hostinsky-z-obusku-pytle-ven-dotocil-a-zemrel-jaky-byl-v-soukromi-353119
https://www.fdb.cz/lidi-filmografie-kombinovana/18053-josef-beyvl.html
