Článek
Herecké zkušenosti měla už z dětství, od třinácti do dvaceti let hrála v sedmi filmech, zejména lze zmínit normalizační drama Vesklák. Poté přišla několikaletá pauza, nebyl o ni zájem.
„Tehdy jsem to nesla těžce, teď vím, že to pro mě byla výhra. Sláva v tak mladém věku dokáže s člověkem pěkně „zacvičit“, má pocit vlastní výjimečnosti, geniality a tak vůbec. Chtěla jsem, asi jako každá jiná holka, hrát krásnou princeznu, ale nikdy se mi to nepovedlo. Tahle pomyslná facka mě vrátila zpátky na zem.
Já hrála sice dál v divadle, ale pak dostala přednost, „role“ matky, která je celoživotní,“ líčí svůj život Lucie. Kromě vlastních potomků adoptovala - v jejích osmi letech - Sáru z dětského domova. Díky ní se stala babičkou už v čtyřiceti osmi, teď už má dceru i nejstarší syn Lucián.
Je už dlouho patronkou organizace Dejme dětem šanci, zaměřené na adolescenty, vycházející z dětských domovů, což je pro ně nejkrizovější období, nejsou zvyklí se o sebe postarat, nemají kamarády, těžko shánějí práci.
Je akční typ, stále něco organizuje, vymýšlí. Ale nevadí ji ani úklid, naopak pečuje o domácnost i zahradu a uplatní v tom i svoji fantazii. Ke svému jubileu si dala dárek v podobě dostavěné dřevěné roubenky, nazvala ji Beneška.
Už při přestavbě myslela na to, aby v ní našli „azyl“ všichni členové její rozvětvené rodiny, která se navíc bude postupně dál rozrůstat, jak budou děti vyrůstat. Takže se do ní vejde šestnáct lidí.
Je povahou spíš fatalistka.„Hodně lidem se stalo, že jim na neznámém místě, kde nikdy nebyli, něco říkalo: „Tady jsi byl, to znáš““ nebo třeba ucítili vůni, s kterou se předtím nesetkali a přece byla povědomá. Myslím, že člověk dostává od osudu celou řadu šancí, které nevyužije, ať už z lenosti, nebo proto, že si nevěří.
Nejde to ale brát tak, že se budu válet a čekat, až se někdo ozve, štěstí musím jít naproti. Já sice žádné z dětí neplánovala, ale nikdy by mě nenapadlo se jich včas „zbavit“, abych třeba nepřišla o postavu. Pro ni ostatně dělám hodně málo, vlastně skoro nic, vím, že bych měla víc cvičit.
V zimě jezdím lyžovat, v létě jsem na kole, chodím na procházky, to je pozitivní, chtělo by to jen větší pravidelnost. Mám asi dobré geny, jinak si to moc nedovedu vysvětlit, i když je fakt, že se snažím vařit a jíst zdravě, pokud to jde, včetně zeleniny.
Podle mě ale není žádné jídlo škodlivé, když si ho dáte jednou za čas, třeba taková husa s knedlíkem, smažený řízek nebo ryba patří k Vánocům a nikdy by mě nenapadlo si to odepřít. Máme naštěstí zásobovatele masa z venkova, to je o něčem jiném než kupované v supermarketu.
Mně stačí klidně jen jednou, dvakrát týdně a kuřecí či krůtí, ale musím brát ohled na ostatní. Tomáš je, jako skoro každej chlap, hodně vysazený na hovězí steaky, ale dělá si je většinou sám. Naštěstí všem chutnají těstoviny a mořské „potvory“, takže aspoň tak. K tomu patří víno - dávám přednost suchému - to používám i na dochucování při vaření.
Platí na něj to samé, co na jídlo, nic se nemá přehánět. Na druhou stranu Moravané si obvykle dopřávají sedmičku denně. Jsou to skvělí lidé, mají srdce na dlani, užila jsem si je v seriálu Vinaři. Byl pro mě třešnička na dortu, skoro celý se točil v exteriérech, což mi vyhovovalo, nerada hraju delší dobu uvnitř, cítím se nějaká sešněrovaná, mám ráda slunce,“ končí Lucie svůj delší monolog.
Pokud jde o výchovu, věří na toleranci, nemá touhu, aby některý z potomků byl herec. Předpokládala to u nejstaršího, Luciána, má také herecké geny z obou stran, ale toho bavilo vaření (a šlo mu výtečně), pak ho chytil sport, jezdil na koni, chodil do sokola, hrál baseball, florbal, paintball, nakonec, jako u mnoha mladých, vyhrál počítač.
Štěpán (17) studuje na výtvarné škole, což se projevilo tím, že před přijímačkami posprejoval celou vanu. Měl netradiční narozeninové přání, chtěl si nechat vytetovat na břicho pavouka. Lucie to schválila poté, co mu ho zaplatila babička.
Má o něj jen trochu obavy od doby, co začal jezdit na motorce pod dohledem otce, Tomáše Matonohy. Ten argumentuje tím, že jemu se za dlouhá desetiletí nikdy nic nestalo a je lepší, když ho to naučí on, než potají nějaký kamarád, oba navíc jezdí opatrně a ohleduplně.
Vnučky jí tak trochu připomněly, že už není nejmladší, ale odmítá se tím zabývat. Chodí jen pravidelně na preventivní prohlídky, ale nic víc. Tvrdí, že když se člověk začne moc pozorovat, spíš na sebe tu chorobu přivolá, nebo, pokud má vysokou představivost, a to herci mají, si ji dokonce vsugeruje tak, že jí může onemocnět.
Tvrdí, že všechno se dá vyřešit, pokud je zájem. Je ale přesvědčena o tom, že existují věci mezi nebem a zemí a má z nich trochu strach…
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1093-lucie-benesova/prehled/
https://www.facebook.com/luciebene.herecka/
https://www.osobnosti.cz/lucie-benesova.php
