Článek
Práci na něm nařídil v roce 72 n. l. císař Vespasianus na dně jezera, které bylo součástí bývalého zlatého paláce Domus Aurea, jeho rozmařilého předchůdce Nera. Ten ho nechal zbudovat po zkázonosném požáru Říma, který se mu stal osudný a vedl nepřímo k jeho svržení a smrti, i když ho asi nezaložil, jak se tvrdí.
Název arény pochází od jeho monumentální - až 35 metrů vysoké - sochy pojmenované Colossus, stojící poblíž. Byla tak dokonalá, že odolala zničení, jen místo nenáviděného císaře na sebe vzala podobu tváře boha Apollóna. Později, ale až v osmém století, dala jméno celé aréně.
I přes rozličné katastrofy zůstala socha stát až do středověku, a byla jí dokonce přisuzována zázračná moc, obyvatelé i vládci ji vnímali jako symbol věčnosti Říma. Proto bylo při stavbě nového amfiteátru vybráno místo v její blízkosti.
Grandiózní stavba překonala vše, co se v Římě do té doby postavilo. Trvala osm let. Sám iniciátor se otevření nedožil, dokončil ji až jeho syn Titus. Jako materiál posloužil travertin, vápenec, tuf na sloupy a stěny, dlaždice na podlahu či jiná místa a slavný římský cement na klenby.
Novinkou, nad níž všichni diváci stáli v němém úžasu, byla možnost zaplavit ve chvíli celou arénu vodou. Díky tomu se tu mohly odehrávat i simulace velkolepých námořních bitev, což byla úplná novinka. Původně ale nesla jméno vládnoucí dynastie, Amphiteatrum Flavium.
Na stavbě pracovalo 20 000 otroků či zajatců. Oslavy po otevření trvaly sto dní, dokončena ale úplně nebyla. Poslední, horní tribunu, nechal přistavět císař Domiciánus, aby ještě zvýšil návštěvnost. Dobře věděl, že rčení: Panem et ceterem nebo-li „Chléb a hry“ je to, co obyvatelé Říma nejvíce milují.
Klání cvičených gladiátorů, otroků s divokými zvířaty zvedaly až 50 000 diváků ze sedadel. K stání byla jen desetina míst, pro ty nejchudší. Před nebezpečím úniku rozzuřených šelem je chránila mohutná zeď s ostrými hroty a příkop. Tu navíc střežili lukostřelci.
Koloseum dostalo tvar elipsy, obvod 527 metrů, vysoké bylo 52, dnes 48,5 m. Je rozděleno do čtyř podlaží. První tři tvoří řada oblouků a sloupů v dórském, iónském a korintském slohu. V každém bylo 80 výklenků se sochami bohů, císařů a hrdinů v nadživotní velikosti.
Nejvyšší podlaží obklopuje pevná stěna s dekorativním prvky a okny. Mezi nimi se nacházely bronzové štíty. Vymožeností byla obrovská plachta, ta chránila diváky před rozmary počasí. Nejdůležitější místem v Koloseu byla pochopitelně aréna. Nesloužila ale pouze k zápasům.
Hrálo se tam divadlo, prováděly náboženské obřady i popravy. Měla dřevěnou podlahu, v ní se nacházelo 36 různých otvorů, kudy mohli účinkující zcela nečekaně vejít do arény. Asi 15 cm vysoká vrstva písku na povrchu měla za účel co nejlépe absorbovat krev a zápach.
Dovnitř vedly dvě brány. První pro zápasníky (Porta Triumphalis) a bojující zvířata. Druhou Porta Libitinaria se odnášely nebožtíci či zdechliny (Libitina byla bohyně smrti). Podzemí (hypogeum) pak sloužilo jako zázemí pro klece, místnosti pro vězně, otroky a gladiátory.
Spojení s povrchem zajišťovaly důmyslné stroje a zařízení. Byly tu tunely, spojovaly okolní budovy – císařský palác, školu Ludus Magnus, kde trénovali gladiátoři, Spoliarium, (tam pro změnu skončily jejich mrtvoly) nebo Armamentarium, něco jako zbrojnice.
Diváci měli místa podle společenského postavení. Nejblíž byl samozřejmě císař, jeho suita a nejdůležitější osoby v Římě. Bezproblémový vstup zajišťovalo 80 vchodů a dokonalý systém chodeb a schodišť. Pozoruhodný byl kanalizační systém včetně toalet, i zásobování vodou. Použilo se až 3 000 metrů potrubí.
Záchodky se nacházely v kruhu, aby spolu mohli ulevující si muži komunikovat, jak bylo zvykem, každá mísa měla mramorové sedátko, v korýtku tekla čistá voda na umytí po vykonání potřeby. Diváci měli dokonalé sociální zázemí, možná lepší, než je na některých našich stadiónech dnes.
Kromě gladiátorů byla atrakcí i zvířata svážená z kolonií, některá Římanům neznámá. Mohli tak poprvé spatřit nosorožce, hrochy, slony, žirafy, tygry, lvy, pantery, leopardy, medvědy, aligátory. Už tehdy existovala drezúra ochočených zvířat, předvádějících humorné kousky.
Hry měly i symbolický význam. Ty se zvířaty představovaly převahu člověka nad nimi, popravy a gladiátorské souboje zase kontrast mezi životem a smrtí. Křesťané představení zakázali, poslední se konalo v roce 523. Koloseum pak sloužilo pro různé účely, např. jako pevnost.
Bohužel se stalo i zdrojem stavebního materiálů pro různé paláce, včetně baziliky sv. Petra. Pustošení zastavil až v osmnáctém století papež Benedikt XIV. Ten prohlásil Koloseum za svaté místo na památku prvních křesťanům, umučených krutými Římany (to se tady ale vůbec nekonalo.)
Jeho dnešní podoba pochází z rekonstrukce, která proběhla v devatenáctém století. I když se z původní stavby neporušená dochovala pouze třetina, stále turisty fascinuje mamutími rozměry. Musí ale být obnovována, protože kromě člověka se na ni nezvratně podepsal i zub času.
Zdroj: https://www.il-colosseo.it/en/informazioni-colosseo.php?
https://www.rome.net/colosseum
https://turismoroma.it/en/places/flavian-amphitheatre-colosseum
