Článek
Narodil se (1906) v Lomnici nad Popelkou, už od mládí ochotničil, v 12 letech se z něj stal „profesionál,“ jak vzpomínal v medailonu pro tehdejší Československou televizi. Za každé představení hry Honza v zakletém zámku totiž dostával pětikorunu.
Otec, vrchní poštmistr, se ho sice snažil od herecké dráhy odradit a přiměl ho vystudovat střední školu, ale poté definitivně utekl k divadlu, již od devatenácti let jezdil s různými kočovnými společnostmi. Nejprve byl v letech 1939 – 1951 členem souboru brněnského Zemského divadla, poté až do smrti působil v Městských divadlech pražských.
Měl výrazný komediální talent, díky kterému ho režiséři často obsazovali, hrál hlavně bodré muže z lidu, nebo vypočítavé důchodce, jako byl strejda Brabec v seriálu Chalupáři. Scéna, kdy jde vrátit v automatu Koruna Smažený sýr, který považoval za řízek, se stala legendární. Často dostával i role vrátných a svérázných dědečků.
Dovedl ale zahrát i vážné postavy, třeba v dramatickém snímku Soudný den režiséra Karla Steklého z roku 1948. Z mnoha filmů si připomeňme alespoň Tři přání, Procesí k panence, Komedie s klikou, Ta naše písnička česká, Zabil jsem Einsteina, pánové, Ďábelské líbánky, Aféry mé ženy, Tři chlapi na cestách, Jáchyme, hoď ho stroje!, Což takhle dát si špenát.
Mohl hrát i krále Dobromysla v pohádce Šíleně smutná princezna, nabídku dostal po náhlé smrti původního představitele Rudolfa Deyla mladšího (†55), ale z pověrčivosti ji odmítl. Spolupracoval s rozhlasem, patřil k předním dabérům, nezapomenutelný byl zejména jako Sam Hawkins z filmových „Mayovek,“ replika:" Jestli se nepletu" doprovázena svérázným smíchem se stala legendární.
Přestože ho po sedmdesátce začaly sužovat vážné zdravotní problémy, pracovní tempo nezvolnil. Rok před smrtí natočil pět filmů, ale tři poslední - Muž s orlem a slepicí, Silnější než strach a Skandál v gri – gri baru - už vidět nestihl. Jednou z posledních rolí pak byl nemocniční zřízenec v seriálu Nemocnice na kraji města. Zemřel pouhý měsíc po svých 72. narozeninách.
Zavzpomínal na něj Jan Skopeček, který byl o devatenáct let mladší a choval k němu úctu a respekt. „Miloval divadlo, kameru. Nemohl bez toho být a měl štěstí, že v podstatě hrál až do smrti. Pamatuji se na poslední setkání. Byl zasmušilý, pohublý, sotva se vlekl. Ale jak mě uviděl, rozzářil se a hned mi začal barvitě líčit, co vše ho čeká, co bude hrát. Povídáním o práci byl ve svém živlu.
Byl to vynikající herec a lidový člověk. Je ale pravda, že byl, jak se říká, na korunu. Jednou jsme zašli na víno a on neměl peníze, tak mě požádal, abych mu půjčil deset korun. Po několika dnech mi donesl jen pět a slušně přede všemi mi poděkoval se slovy, že pořádek dělá přátele. Já na něj koukal a říkal mu, že jsem mu ale půjčoval deset korun.
On jen zakroutil hlavou, pousmál se a řekl: „Ti mladí si dnes už nic nepamatují‘“ a odešel. Měl jsem ho ale rád. Nikdy jsem ho neviděl naštvaného, rozzlobeného. Miloval srandu, ale spíš na úkor někoho jiného. Když se někdo bavil na jeho účet, tak se mu to moc nelíbilo. Vždy se družil a vyhledával společnost, v legraci se často hašteřil s ostatními."
Je zajímavé, že se mi i přes intenzivní hledání nepodařilo najít žádné informace o tom, jestli byl ženatý a měl děti. Zřejmě se mu to povedlo dokonale utajit. Na náhrobku je kromě něho uvedena i Klárka Beyvlová, ale to může být i sestra.
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/18053-josef-beyvl.html
https://zeny.iprima.cz/herec-josef-beyvl-hostinsky-z-obusku-pytle-ven-dotocil-a-zemrel-jaky-byl-v-soukromi-353119
https://www.fdb.cz/lidi-filmografie-kombinovana/18053-josef-beyvl.html
