Článek
Narodila se 29.9 1887 do rodiny Aloise Sedláčka, který hrál a režíroval v Národním divadle, herečkou byla i její matka. Divadelní prkna brala odmala jako samozřejmost. Hrála často takzvané kalhotové role, tak se říkalo těm, v nichž vystupovala jako chlapci, třeba v přepisu románu Julese Verna Děti kapitána Granta (bylo ji 16!) Hrála hned ve dvou nejprestižnějších divadelních scénách, ve Vinohradském a Národní divadle.
K jejím nejslavnějším postavám patřila Líza Doolitlová v Pygmalionu, Kleopatra v Caesarovi, Strindbergova Královna Kristýna. Proslula i jako Margueritta Gautierová v Dámě s kaméliemi. V této roli pařížské kurtizány excelovala na jevišti v letech 1916, 1928 a 1934. Ostatně to byla jedna z rolí, jenž si vybrala podle repertoáru své veliké oblíbenkyně, Bernhardtové.
V roce 1911 měla premiéru baletní pantomima Oskara Nedbala Princezna Hyacinta, na libreto Ladislava Nováka, kde hrála hlavní roli. Děj se odvíjí od toho, že vesnický kovář měl sen o tom, že se jeho dcera stala princeznou Hyacintou a unesl ji černokněžník. Na obrovském úspěchu měl podíl i sugestivní plakát Alfonse Muchy, který zobrazuje krásnou Andulu, představitelku hlavní role.
Na plakátě
Největší slávu zažila ve vlastním divadle, které neslo i její jméno. Založila ho v Jungmannově ulici v dost nešťastném datu 15. září 1939. Hrál v něm například Raul Schránil nebo František Hanus. Jenže to byla špatná doba. Nenávistné články v pronacistickém tisku požadovaly okamžité stažení her nežádoucího Karla Čapka, Věc Makropulos, i „nevinné“ komedie Loupežník.
V roce 1942 bylo její divadlo zavřeno poté, co po atentátu na Heydricha odmítla - jako jediná slavná herečka - hajlovat na setkání umělců v Národním divadle při veřejném slibu Říši. Šlo o mimořádnou odvahu v době zesíleného teroru. Nakonec ale musela přistoupit na určité ústupky - včetně zařazení německé hry do repertoáru - aby mohlo divadlo pokračovat, a to i kvůli tomu, že její druhý manžel byl vážně nemocný.
Tím prvním byl proslulý architekt Max Urban - projektoval například Barrandovské terasy či filmové ateliéry, za které obdržel Velkou cenou Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži. Patřili mezi průkopníky kinematografie, založili a provozovali filmovou společnost ASUM, podle iniciál jejich jmen. To všechno bylo ještě v éře němého filmu. Vyrobili celkem 18 filmů.
Dodnes se však kompletně zachoval jen jediný - drama Konec milování natočený v roce 1913. Andula v něm ztvárnila bohatou Irenu, kterou okouzlí velmi zadlužený milenec, který má navíc milenku Lolottu v podání Jarmily Kronbauerové. Milostný trojúhelník nedopadne dobře. Mimochodem, tento film byl zřejmě prvním českým snímkem, kde byl použit filmový trik.
On pak byl zahlcen prací, tak se rozešli. Útěchu našla v náruči o sedmnáct let staršího bohatého advokáta Josefa Kašpara, svého druhého manžela. Narodila se jim dcera Marcella. Bylo to její vysněné dítko, o první bohužel přišla. Dodnes se ale spekuluje, kdo byl doopravdy jejím otcem, všechno ukazuje na politika Františka Xavera Hodáče. V tom případě by byla nevlastní sestrou slavné Nataši Gollové!
S dcerou
Andula byla hvězdou se vším všudy. Chodila oblečená podle poslední pařížské módy, tu napodobovala i v účesu, stala se první ženou u nás, co se nechala ostříhat nakrátko, což vzbudilo velkou pozornost a opovržení ctihodných matron, které ji nenáviděly. Žila na vysoké noze. Luxusní šperky, drahé auto, osobní řidič, přepychové oblečení patřily k jejímu životu.
Bydlela ve Velkopřevorském paláci, šila v nejlepších módních domech, manželé jezdili lyžovat do Sv. Mořice, měli vilu v Černošicích, chatu v Kynžvartu. Andula dobře věděla, že aby mohla plnit první stránky společenských časopisů, musí být skvěle upravená a neodolatelná a věnovala tomu velikou pozornost. Na všech fotografiích je zachycena vždy v dokonalé póze.
Po narození dcery omezila hraní v divadle, aby se jí mohla věnovat, nicméně stále žila čilým společenským životem, stojí za zmínku, že ji ve vile navštívil i prezident Tomáš G. Masaryk! Měla milostný románek s dobyvatelem dívčích srdcí Hugo Haasem. Nešlo o její jedinou nevěru, ale manžel o tom buď nevěděl, nebo to toleroval. V roce 1927 se umístila v žebříčku populárních osobností na druhé místě hned za Vlastou Burianem!
I v pokročilém věku si udržovala mladistvý vzhled, v padesáti neměla na obličeji snad jedinou vrásku. I když vystupovala jako hvězda a měla i manýry, které k tomu patří, bylo to je na oko, k lidem v nejbližším okolí se chovala přirozeně i obětavě. Měla velmi nadstandardní vztah s jistou Ellou Bozděchovou. Ta ji už od mládí obdivovala, sloužila i jako její tajemnice.
Póza u auta
Když přišla hospodářská krize, ocitla se téměř na mizině, manžel odešel do důchodu a Andula vystupovala málo, ale dokázali to překonat. Ani za války se jim moc nedařilo, naštěstí měli „polštář“ z doby, kdy si žili nad poměry. Problémy eskalovaly po osvobození. Už 14. 5 1945 byla rozhodnutím závodní rady z divadla vyhnána, bylo zabráno revolučními gardami! Důvody nebyly nikdy zmíněny, zřejmě proto, že žádné neexistovaly.
V tisku ji označovali jako kolaborantku, přestože to byla jedna z nejstatečnějších žen té doby. Němcům se nepodbízela, nehrála ani v žádných jejich filmech - tuto kariéru ostatně opustila v roce 1930 po neúspěchu dramatu Tajemství lékařovo. V noci na 2. září ji s dcerou vytáhli z postele příslušníci StB. Zatkli Marcellu, obvinili ji ze zapojení do organizovaného protistátního spiknutí a velezrady a odsoudili na dvanáct let. O několik dnů později byla zatčena i Andula, strávila ve vazbě sedm týdnů.
Padla krutě z výšin na zem, na hraní v Praze mohla zapomenout, občas spíš krátce hostovala v oblastních divadlech, či konferovala estrády. Živila se, jak to šlo, uklízela parky, byla metařkou, prodávala na ulici květiny. Do toho všeho pečovala o nemocnou matku. Ale nezlomilo jí to. Marcella byla nakonec propuštěna po třech letech v rámci amnestie prezidenta Antonína Zápotockého . Později se ukázalo, že její odsouzení bylo dílem akce Státní bezpečnosti.
Za udělení milosti Marcella prezidentovi osobně poděkovala a dostala od něj jako dárek malé rádio! Andula sice spadla z blahobytu na zem, ale dokázala se s tím vyrovnat, byla to silná žena. Při oslavách sedmdesátin si na ni konečně vzpomnělo Národní divadlo a osobně jí poblahopřál tehdejší šéf činohry Otomar Krejča. Ale roli nedostala.
O deset let později, v roce 1967, převzala v předvečer osmdesátých narozenin titul zasloužilá umělkyně. V kině Ponrepo promítány filmy, v nichž hrála – Čtyři roční období, Konec milování, Lucerna. V rámci oslavného večera na její počest s velkém sále Lucerny v září 1967 se po dlouhé době objevila na jevišti. Vzhledem k uvolnění poměrů nebyl vyloučen ani její comeback. K tomu bohužel nedošlo.
Hrob
30. října 1967, ji, během procházky se psem, srazil u Tylova divadla neopatrný motorkář. Utrpěla zlomeninu pánve, těžký otřes mozku a další vážná zranění. Po necelém měsíci, 24. listopadu 1967, v neskutečných bolestech zemřela. Její dcera Marcella pak emigrovala v roce 1968 do Švýcarska s přítelem, hercem Soběslavem Sejkem, oba se ale nakonec a vrátili.
Nedlouho poté byla, v pouhých 43 letech, ve svém bytě nalezena mrtvá, otrávená svítiplynem. Smrt byla označena za sebevraždu, ale nad její smrtí visí dodnes mnoho otazníků a nebyla zcela objasněna. Bylo jí pouhých třiačtyřicet let.
Zdroje:
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4105:sedlackova-anna&lang=cs&Itemid=108
https://zena-in.cz/clanek/andula-sedlackova-polozapomenuta-diva-prvni-republiky
https://www.fdb.cz/osobnost/3684-andula-sedlackova
