Článek
Dětství prožil Pavel Nový na Šumavě, jeho otec pracoval jako sládek. Rodina bydlela v pivovaru, ale v roce 1954 komunistický režim odsoudil otce k pěti letům vězení v pracovním táboře Vojna, kde si nakonec odseděl 4,5 roku. Rodina musela opustit služební byt a následně se dost stěhovala, takže žil nějakou dobu u babičky v Jindřichově Hradci. Ta pak přišla skoro o všechno, když těsně před měnovou reformou prodala obchod a chatu s velkým pozemkem.
Hercem se chtěl stát už v mládí. Po maturitě na střední škole se celkem třikrát hlásil na DAMU, ale nikdy nebyl přijat. Jak je pro něj typické, šel si to osobně „vyříkat“ se známým hercem Milošem Nedbalem, který byl členem komise. Dostal se trikem do divadelního baru, kde ho oslovil. Ten se kupodivu se neurazil a řekl mu: „Jste takový domorodec z brdských hvozdů, až se trošku zkultivujete, tak přijďte. Na shledanou.“
V životě se živil všelijak, jako šofér, traťový dělník, dřevorubec, kuchař, číšník. Před kamerou stál poprvé již ve třinácti letech v rodinném filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách. Větší hereckou příležitost dostal až koncem sedmdesátých let ve snímcích Balada pro banditu a Postav dom, zasaď strom. Velkou popularitu mu přinesla teprve postava zvukaře Pepy v české veselohře století S tebou mě baví svět.
S tebou mě baví svět
Měl ovšem i jiné výrazné role, třeba hrázného Palyzy v seriálu Velké sedlo, staršího otužilce ze snímku Bába z ledu – za tento herecký výkon byl oceněn Českým Lvem - profesora Kaliny v Ulici. Dále hrál namátkou ve filmech Pytláci, Fešák Hubert, Pěsti ve tmě, Spiklenci slasti, Otesánek, Chlap na střídačku, Mimořádná událost. Celkem se objevil ve stovce snímků.
Jeden čas působil jako moderátor v populárním brněnském orchestru Gustava Broma. „On hrál často swing, a to je muzika mého srdce. Byla první, kterou jsem pořádně poslouchal. Když Klatovy osvobodila americká armáda, moje babička vykurýrovala jednoho jejich poručíka. Chodili za ním kamarádi a nosili mu desky Glenna Millera a Bennyho Goodmana. To ve mně zůstalo celej život,“ zavzpomínal.
Je známý tím, že nosí neustále krátké kalhoty, a to i v mrazech, otužuje se koupelemi v ledové vodě. „Já vyrůstal na Šumavě, a tam není počasí pro slečinky. Jako kluci jsme byli furt venku a blbli. Já přitom jednou spadl do rybníka. Byl zrovna únor, dvanáct pod nulou. Myslíš si, že jsem se šel převléct do suchého? Ani náhodou. Ale ty tepláky se na mně pak zlomily. Doma byl vejřez, že jsem je zničil,“ popsal svoji historku.
„Od dětství jsem věděl, co jsou komunisti zač. Dědeček byl legionář , působil v Rusku a vyprávěl mi o tom. Když byl táta zavřený, vychovával mě i on a babička, máma by to neutáhla. Vyhýbal jsem se tomu, abych si s bolševiky zadal. Měl jsem hrát majora ve filmu Copak je to za vojáka. Bolševická agitka, šílený scénář! Šel jsem za kamarády do špitálu, aby mi pomohli. Našli snímek zlomené nohy, u kterého nebyl popis. Tak tam napsali moje jméno a dali mi nohu na pět neděl do sádry. Roli pak dostal Jandák,“ vysvětluje neúčast v jinak úspěšném filmu.
V roce 1989 se zúčastnil Palachova týdne, sérii demonstrací, brutálně potlačovaných obušky, vodními děly a slzným plynem. Když ho s Ondřejem Vetchým příslušníci VB pronásledovali, schovali se v divadle Semafor. Tam ovšem probíhalo představení a jak byli načichlí slzným plynem, rozplakali diváky a vyklidili sál! 17.listopadu byl také na Národní třídě, tam už se mu utéct nepodařilo. Jak měl krátké kalhoty, dostal spoustu ran obuškem přes nohy, až je měl pruhované, ale bral to v legraci, říkal, že by mohl hrát fotbal, protože má přírodní štulpny.
Snímek z filmu Bába v ledu
I když hrál od roku 1990 v mnoha filmech, za prioritu stále považoval účinkování v Ypsilonce. Rád citoval slova Woodyho Allena ze hry se Bůh, kde jedna postava říká: „Divadlo je zážitek pro zábavu. Jestli chceš poslání, tak si dojdi na poštu.“ V roce 2007 prodělal velmi vážnou nemoc způsobenou západonilskou horečkou, po štípnutí nakaženým komárem. Prognózy nebyly vůbec dobré, hrozila mu i smrt, za vysoce pravděpodobné bylo považováno celoživotní ochrnutí a život na vozíku. Ale vzepřel se nelítostnému osudu a bojoval.
„Když jsem se probral z komatu - přátelé, bude-li v něm někdo blízký nebo v umělém spánku, choďte za ním, mluvte na něj. Všechno si pamatujeme! - kroutil jsem jen očima doleva, doprava. Já pak dostal takovej vztek, jakej jsem snad v životě neměl a rozhodl se vyhlásit nemoci válku. Když jsem v rehabilitačním centru v Kladrubech ušel první kilometr - za dva měsíce - a sám se poprvé obsloužil na záchodě, poslal jsem přátelům pyšnou esemesku: „Dnes jsem ušel první kilometr a utřel jsem si pr…
Přišla odpověď: „Gratulujeme k dobytí prvního výškového tábora. Nezapomeň, že na Mount Everest jich je osm.“ No zvládl jsem je a vrátil se ke svému stylu života, i když ne stoprocentně. Musím ale na sobě pořád makat, každé ráno jedu na kole do lesa. Pak se s gustem ponořím do hasičské nádrže na vodu, kterou máme pod chalupou. Občas si zahraju tenis. Ale stejně je stáří vůl,“ popisuje svůj život. I když je komunikativní, o své rodině nemluví.
Manželku, s kterou je 57 let a má s ní dvě dcery, znají jen rodinní příslušníci a nejbližší přátelé.„Moje žena do společnosti nechodí a vypouští moji kariéru bokem. Herectví ji nebere, má občas uštěpačné poznámky na toto téma. Říká třeba: Ty tvoje hérečky."" Nemáme moc společných zájmů ,a je to jen to dobře, stejně jako to, že nejsem moc často doma, máme možnost se jeden na druhého těšit. Jsem také už dědečkem, ale ne tím hlídacím, na to nemám čas."
https://www.vlasta.cz/celebrity/pavel-novy-mlady-dnes-manzelka-zlata-svatba/
Zdroj:https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/Novy_Pavel_zivotopis
