Článek
Její otec, František Filipovský, se stal legendou. I když byl jeden čas na roztrhání, hrál v Národním divadle, točil filmy, vystupoval v televizi a daboval oblíbeného herce Luis de Funese, na rodinu si dokázal najít čas. Prožil spokojené a dlouhé manželství, trvalo 56 let, až do jeho smrti. Jeho žena Hilda byla skvělou matkou.
Pavlínu v dětství bavila jízda na koni, jezdila parkur. „Kůň je krásné, ušlechtilé zvíře, je na světě mnohem déle než my. Neberu to jen tak, jak se říká, že nejlepší pohled na svět je z koňského hřbetu, i když nemá daleko od pravdy. Mě stejně tak bavilo kartáčovat ho, krmit, být s ním a dívat se do těch velkých, moudrých očí. Pamatuju ještě jízdárnu na Pražském hradě plnou koní, to byl zážitek, krásná zvířata v krásné budově, nostalgicky na to vzpomínám…“ dává k lepšímu Pavlína.
V osmnácti nazpívala svůj celoživotní hit Včera neděle byla, ten se dodnes, po pětašedesáti letech, hraje na zábavách, u táboráků, zlidověl, což je pro zpěváka i autory (Suchý a Šlitr) největší pocta. Měla i další hezké písničky, jen už nebyly tak slavné. Prožila skvělé dětství na které ráda vzpomíná.
„Co my se jen nablbli. Po škole taška letěla do kouta, šlo se ven až do večera, dnes jdou děti k počítači. To není o tom, že bych měla něco proti technice, kdysi jsem sice opovrhovala mobilem, teď jeho potřebnost uznávám, ale všeho moc škodí. Děti málo čtou, což je chyba, třeba v pohádkách lze najít spoustu krásy i moudrosti a zlo je potrestáno, což v životě vždy nebývá.
Nedávno za mnou přišla vnučka, nevěděla, co je úvoz. Když jsem se jí to snažila vysvětlit a řekla, že tam jezdily žebřiňáky, vykulila oči, pro ni další neznámé slovo. Tak jsem jí ho šla raději ukázat, někde ještě zbyly. Přijde mi, že se někteří rodiče prostřednictvím dětí snaží uspokojit své ego, jsou na ně moc nároční. Dětství má být plné her, kamarádství, zážitků,“ trochu si stěžuje Pavlína.
Ani zdaleka nevypadá na třiaosmdesát, ale se svým zjevem ani postavou nic nedělá. Ráda sice chodí na procházky, ale pomalu, kochá se cestou, nemá za cíl zhubnout. Ve fitku ji nikdo neviděl a neuvidí. Stále má ale postavu jako pomyslný proutek. Přitom se stravuje hodně nezdravě, miluje českou klasiku - svíčkovou, vepřo knedlo zelo, řízek smažený na sádle.
„Teď vědátoři zjistili, že je zdravější než umělé oleje. Je to logické, jde o přírodní produkt. A čerstvý chleba se škvarkama je delikatesa. Stejně jako máslo. Obojího si dávám silnou vrstvu, abych si to vychutnala. Je škoda, že už hodně „vyhynula“ některá skvělá jídla - škubánky, nové brambory s tvarohem, bramborové placky. Naše maminky uměly vařit z mála, maso bylo většinou jen v neděli a něco se jíst muselo.
To, že netloustnu, mám v genech. Táta se vešel bez problémů do svatební obleku ještě za padesát let, hrál v něm na jevišti. Byl hyperaktivní, nikdy jsem ho neviděla chodit pomalu, spíš v poklusu, všechno dělal rychle, celý život řídil heslem Hlavně nedostat rozum. Já se ale vzhledem odmalička nechtěla podobat jemu, ale mámě, byla fakt krásná žena, jenže jak už to bývá, po rodiči zdědíte, co nejméně chcete. Takže mi každý říká, že jsem celý táta.
Podle mě je ideální, když lidé používají zdravý selský rozum. Od těch se dá hodně naučit a všestranně, třeba takový inženýr bude povídat o svém oboru a nepozná buk od dubu. Vůbec, když si vezmete stará přísloví, jen málokdy najdete takové, které by neplatilo i dnes. Oni naši předci neměli „přečtenou“ jen přírodu, ale i lidskou duši, chování,“ s nadhledem s konstatuje Pavlína.
Tvrdí, že to chce hlavně si nepouštět do hlavy negativní myšlenky, závist, nenávist, zlobu. Jinak je fatalistka, spoléhá na Boží vůli, nechodí na preventivní prohlídky, věří, že sudičky upředou osud člověka jako niť a v pravou chvíli ji přestřihnou. A je jedno, jestli žil zdravě, nebo si nic neodpíral. Je také romantička, s manželem, se kterým je už přes třicet let, chodí každého prvního května k „Máchově třešni“ a dají si pusu.
„Čekala bych, že tam bude spousta mladých milenců, ale ani náhodou, spíš narazím na starší páry. Nevím, třeba tam chodí večer s flaškou, ale to přece není ono. Polibek není jen dotek úst, začíná pohledem do očí, v nich se odráží cit, vzájemným objetím. Má to být rituál, kdy si partneři budou vychutnávat přítomnost toho druhého. To je cenné.
Mrzí mě, jak se z života vytrácí láska, tisíce let byla stále stejná, teď je kvůli genderovým hloupostem a přehnanému feminismu v krizi. V Americe se muž se bojí říct ženě, že je krásná, aby ho nezažalovala u soudu, to je přece kravina. Ženám lichotky vždycky dělaly - a většině stále dělají - dobře, mizí i úcta mužů, džentlmenství, ochranitelství.
To všechno škodí hlavně normálním nezakomplexovaným ženám. Je blbost myslet si, že se mužům dokážeme vyrovnat tím, že budeme vzpírat, boxovat. To prostě nejde, Bůh nás stvořil tak, abychom se lišily. A chytrá žena si vždy dokázala prosadit co chtěla, od Heleny Trojské, přes Nefertiti, či Kleopatru,“ končí svou řeč Pavlína Filipovská.
Stále vystupuje na koncertech a je ráda, když přijdou diváci. Někteří vezmou děti nebo spíš vnuky. Tvrdí, že ze začátku jsou otrávení, ale pak se většinou chytí. Stále platí, že některé písně jsou složené a napsané tak geniálně, že prostě nestárnou a osloví všechny diváky bez rozdílu věku.
Zdroj:
https://www.csfd.cz/tvurce/1423-pavlina-filipovska/prehled/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne/211522160100021/
