Článek
Jeho určitá nezkrotnost se ukázala už v mládí. Na přání otce sice studoval nejprve Učitelský ústav a pak gymnázium, ale nakonec utekl z domova a živil se jako hráč na klavír v barech. Měl talent, vydržel cvičit i šest hodin denně. Když ale dostal možnost nastoupit rovnou do třetího ročníku hudební konzervatoře, překvapivě s hraním nadobro přestal a šel studovat herectví, o které se dřív nijak zvlášť nezajímal.
Od té doby na klaviaturu již nesáhl. Jen on věděl proč, nikdy se k tomu rozhodnutí nevracel. Na DAMU byli jeho profesoři herci Miloš Nedbal, Radovan Lukavský a také režisér Otomar Krejča. Měl nenapodobitelný, příjemný a hluboký hlas, který poněkud kontrastoval s jeho hřmotnou postavou, kvůli které byl předurčen k ztvárnění hodně složitých postav, padouchů, zločinců a furiantů.
Jeho postavy byly typické především vnitřním temperamentem a nesmírným elánem. Hrál vždy naplno, jako by to bylo naposled, i proto se stal nejen velmi vyhledávaným hercem, ale i dabérem. „Jeho“ Columbo byl nenapodobitelný, nesmírně populární se v televizním seriálu Já, Claudius stal díky postavě koktajícího císaře.
Na televizní obrazovce dostával víc rolí než ve filmu, byl milencem titulní hrdinky Anny Holubové v Ženě za pultem, umanutým „koňákem“ v Dobré vodě, otcem hlavního hrdiny v přepisu Bassova románu Cirkus Humberto. Stejně vášnivě, jako hrál, své postavy žil. Přitahoval ženy, velmi snadno a rychle se vášnivě zamiloval.
Oženil se celkem čtyřikrát a pokaždé to bylo z té nejupřímnější lásky. Ta ovšem po nějaké době vychladla, první manželkou byla kolegyně Štěpánka, sňatek tajil před rodiči několik měsíců. Ta se pod jeho jménem stala legendou a milovaly ji celé generace dětí. Podruhé si vzal Marii Kyselkovou, známou jako princezna Lada z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele.
Třetí chotí se stala rozhlasová moderátorka Eva Kopecká a jejich vztah začal už v době, kdy byl stále oficiálně ženatý. Jakmile se jeho nevěra provalila, rozhodla se mu natruc nasadit parohy Marie. A to nevydýchal. Podle něj mužská nevěra nic neznamená, není to citové, ale u ženy je to úplná hrůza. Naposled se oženil se svojí fanynkou, zlatnicí Radmilou Pleskotovovou, ta s ním vydržela až do hořkého konce.
Jeho život se dramaticky změnil deset let po svatbě. Kvůli hromadné havárii, kterou nezavinil, upadl do komatu a v kritickém stavu ho převezli do nemocnice. Lékaři - i díky jeho podvědomé vůli žít - boj se zubatou s kosou vyhráli. Ale byl dva měsíce v bezvědomí a od té doby měl velké problémy s chůzí. „Jen se tak belhám,“ říkal.
Šest let poté prodělal přímo na jevišti cévní mozkovou příhodu, a i když se akutním lékařským zásahem podařilo její fatální následky odvrátit, poznamenalo ho to. Navíc se k tomu po čase přidala rakovina tlustého střeva, ta mu znemožnila hereckou práci. Měl z toho deprese, ztratil chuť žít, pokusil se o sebevraždu, ale žena mu prý pušku, kterou se hodlal zastřelit, vyrvala z rukou.
Poslední kapkou pro něj byla smrt milované vnučky Alice v roce 2005. Od té doby to už bylo jen utrpení. Přestal pořádně jíst, pil jenom nutriční nápoje, a když už musel něco sníst, dával si pouze banány. Manželka ho nechtěla nechat na dožití v „eldéence“, tak koupila polohovací postel a starala se o něj.
Na rozdíl od obou dospělých dětí, ty o něj ani v době největšího trápení nejevily zájem, ozvaly se až po jeho smrti, kdy napadly závěť a dožadovaly se vehementně podílu z dědictví. Toho se nakonec dočkaly, jeho choť neměla sílu na dlouhé soudy.
„Měsíc před smrtí nás navštívil kamarád Radek Brzobohatý. Když odcházel, řekl mi, že takhle by skončit nechtěl. Alespoň jemu se to splnilo. Nejhorší bylo, že to do poslední chvíle Péťovi plně myslelo. Miloval přírodu, les. Když jsem šla na houby a vrátila se s košíkem plný hub, rozbrečel se jako malý kluk. Věděl, že už je nikdy nebude moci sbírat,“ popsala paní Radmila.
V posledních dnech se ke všem nemocem ještě přidal zápal plic, tomu už zesláblý organismus nedokázal vzdorovat. Petr Haničinec zemřel 7. listopadu 2007 mezi 6 až 7 ráno ve věku 77 let na selhání organismu. Podle numerologie přináší sedmičky svému nositeli vnitřní hloubku, přemýšlivost, uzavřenost a je úplně ze všech čísel nejduchovnější. To na něj sedělo.
„Poslední večer před smrtí byl nádherný západ slunce. Péťa seděl v křesle, hleděl na červánky a kochal se tím. Jako by se zároveň loučil. Když jsem ho uložila ke spánku, podíval se na mě takovým zvláštním pohledem. Snad to i tušil,“ zavzpomínala na poslední večer se svým milovaným manželem.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19255-petr-hanicinec.html
https://www.csfd.cz/tvurce/1442-petr-hanicinec/prehled/
