Článek
Diváci často usuzovali, že mezi nimi něco je, zaujalo je totiž, jak se Milan při zpěvu díval upřeným zrakem přímo na partnerku. Vysvětlení bylo mnohem prozaičtější, špatně si vybavoval texty, tak prostě odezíral. Nazpívali spolu spoustu hitů, některé zlidověly.
Původně měl být krejčí, tomuto řemeslu se i vyučil, navíc absolvoval Obchodní akademii. Poté ho oslovily múzy a začal studovat konzervatoř, nejprve v Brně, pak také v Praze, jeho nenapodobitelný hlas se hezky poslouchal. Pěvecké technice ho učil - stejně jako později Karla Gotta - profesor Konstatin Karenin.
Původně se měl stát operetním zpěvákem, ale odmítl to, nevěřil, že by představení zvládl dokonale herecky, měl na sebe vysoké nároky. Navíc ho nepřitahovalo ani učení rolí, jeho paměť byla dost děravá. „Možná kdyby mi dali postavu, která stojí před nápovědou, moc se nehýbá, nemluví a jenom zpívá. To bych ještě zvládnul.“ Řekl s ironií sobě vlastní.
Nakonec se ale přece jen objevil v muzikálech (My Fair Lady a Na tý louce zelený) na scéně Hudebního divadla v Karlíně, to už byla jeho kariéra na vrcholu. Vliv mělo i to, že zpíval s orchestrem Karla Vlacha, nejlepším dirigentem té doby, který spolupracoval se skvělými textaři. Právě jeho napadlo, aby se dal pěvecky dohromady s Yvettou Simonovou.
Díky tomu vznikly nezapomenutelné hity - O nás dvou, My dva a čas, Je krásné lásku dát, Děti z Pirea, a mnohé další. Představení bývala vyprodána, měli hodně příznivců po celé republice, velký zájem byl i o jejich alba. Milan duety zbožňoval, jeden (Vidím tvůj stín) si„střihnul“ i se sedmnáctiletou začínající zpěvačkou Helenou Vondráčkovou.
Jeho hlas ale dokonale ladil, ať už zpíval s kýmkoli. S Ivettou si perfektně rozuměl pěvecky i lidsky, ovšem sexuálně se navzájem nepřitahovali. Navíc oba byli zadaní, on také šťastně ženatý s Annou - říkal ji Anina. Měli spolu dceru Alexandru.
I když si nezájem dívek nemohl stěžovat, po představení na něj stály fronty, neobjevily se žádné skandály, které by se týkaly nevěry či intimního života. I když to nebylo tak jako dnes, v době „mobilové“, kdy se dá každý natočit na video, ale už tehdy se drby šířily rychlostí světla. O něm žádné nebyly, přestože miloval společnost a zábavu.
Rád si jako Moravan dopřál dobré víno, ale s alkoholem neměl problém, pil rozumně. „Když jsme jezdili na šňůry, znal personál všech dobrých restaurací na cestě. Šel rovnou do kuchyně, poplácal holčičky u sporáku po zadečku, podíval se, co vaří dobrého, ochutnával a ony byly v sedmém nebi. Během chvíle se stoly prohýbaly jídlem,“ vzpomínala Yvetta.
Někdy se choval jako kluk, měl mladou duši. S každým chtěl být kamarád, sršel humorem, jeho chování bylo otevřené, přátelské. Jednou ho kvůli drobnému přestupku zastavili dva policisté. Vystoupil z auta, přátelsky je objal se slovy: „Tak co kluci, jako to jde? To musí být otrava furt tady stát. My teď máme koncert, můžeme jet? “
Bavil ostatní, uměl například skvěle napodobit Vlastu Buriana nebo Spejbla. Kolega Milan Drobný vzpomíná na další žertík, jehož obětí se stal tentokrát on: „Když se mu naskytla šance a byl u mě doma sám, vzal si do parády hodiny - kukačky - a vylepšil je tak, že se sice v příslušnou dobu ozval jejich charakteristický zvuk, ovšem z boudičky se vynořila kukající hlava Lenina!“
Milana Chladila bychom dnes brali za metrosexuála, chodil vždy upravený, čistý, v letním horku si i několikrát za den měnil propocené košile či trička. Zevnějšku věnoval hodně času. Dokázal si vždy nějak opatřit parfém, nebo západní kosmetiku vůbec, která se k nám nedovážela - voňavý muž byl pro soudruhy buržoazní zhýralec - zejména si oblíbil značku Old Spice.
I když vystupoval v Německu a Rakousku, jazyk se nenaučil, zpíval z nenápadně ukrytého taháku! Kvůli enormnímu pracovnímu vytížení i sportovním aktivitám devastoval tělo a zejména srdce, což mělo fatální následky. V dětství, za války, totiž onemocněl zánětlivou revmatickou horečkou, kterou díky lékařům i silné vůli překonal.
Přestože utekl hrobníkovi z lopaty, na jeho zdraví se to muselo nutně projevit. Navenek bohužel ne, měl skvělou fyzickou kondici, stačil i o generaci mladším mužům, možná, kdyby se objevily potíže, mohly mu pomoci včas zachytit jeho problém. Takto se nešetřil, neviděl důvod, jeho tempo by odrovnalo i zcela zdravého člověka.
Jeho koníčkem bylo sběratelství, stejně jako Karel Vlach sbíral plnící péra, ale nezaměřil se jen na jeden předmět, bral cokoli, co se mu líbilo. Protože už v bytě neměl místo, kde by uskladnil své „poklady,“ využil garáž. Ta byla časem tak plná, že se do ní auto jak takž vešlo, přivážel si je ze zahraničních cest, ale nepohrdnul výprodejům u nás doma, pokud ho něco zaujalo.
I když si s ničím nedělal moc velkou hlavu, měl v duši velké trauma. Přejel a usmrtil autem sedmnáctiletou dívku, která mu nečekaně vběhla přímo pod kola. I když nemohl nic dělat, jel naprosto střízlivý, předepsanou rychlostí, zabránit bouračce se absolutně nedalo, nikdy se s tím zcela nevyrovnal.
Rodina dívky ho navíc nesmyslně obviňovala, že nehodu zavinil a k ukončení vyšetřování mu pomohlo známé jméno a čelil jejich výčitkám, její babička ho dokonce proklela. Naopak velmi pěkně a vděčně vzpomíná na Milana Dáša Cortésová, dcera zpěváka Rudolfa Cortése. Když začal trpět koncem sedmdesátých let Alzheimerovou chorobou, až do poslední chvíle ho bral na zájezdy.
Publikum a atmosféra v hledišti mu totiž pomáhaly. I on se ale blížil ke konci pozemské pouti. Možná něco vytušil, den před svým koncertem totiž potkal na procházce s kapelou pohřební průvod. Podle svědků na něj dlouho upřeně a bez hnutí hleděl. Bylo velmi krásné počasí, i to kontrastovalo se smrtí…
Ta už ale měla nabroušenou kosu i na něj. Cestou z vystoupení se mu u Příbrami udělalo za volantem špatně. Na chvíli zastavil a pozdravil pokynem ruky projíždějící vůz s Yvettou, pak se zase rozjel. Potíže se ale zhoršovaly, z posledních sil zaparkoval na kraji silnice a následně v třiapadesáti letech zemřel, nezachránila ho ani rychlá lékařská pomoc.
Pro jeho kolegy to přišlo jako blesk z čistého nebe, až do poslední chvíle sršel aktivitou a zdravím. Při pitvě ovšem anatom konstatoval, že měl srdce na „cimprcampr“ a byl překvapen tím, jak dlouho žil.
Zdroj: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19582-milan-chladil.html
https://budejovice.rozhlas.cz/milan-chladil-vahal-mezi-povolanim-krejciho-a-obchodnika-ale-nakonec-se-stal-8421260
https://www.youtube.com/watch?v=UE8uYWwyUPw
