Článek
Kromě léčby – uvádí se pozitivní účinky u poruch pohybového aparátu, uvolnění svalů a kloubů, detoxikaci organismu –slouží i k diagnostice potencionálně zranitelných míst těla. Vychází z akupresury, až na to, že se zaměřuje jenom na chodidla či dlaně.
I když je považována za součást východní, asijské medicíny, není to tak úplně pravda, nástěnné malby znázorňující pokyny k masážím končetin se nalezly v hrobce poblíž Džosérovy pyramidy u egyptského města Sakkara.
Nicméně je fakt, že „Západ“ tuto metodu znovuobjevil až v počátku minulého století, kdy americký lékař William Fitzgerald popsal deset „kanálů“ jimiž proudí do těla životní energie.
S oblibou pak svým studentům ukazoval, jak díky nepříliš silnému tlaku prstem dokáže znecitlivět různé části těla. Přestože účinnost reflexní terapie dosud nebyla vědecky prokázána, fakt, že chodidla jsou citlivým místem, kudy prochází mnoho nervových zakončení, nezpochybňují ani lékaři.
Odborné studie totiž potvrdily správnost hypotézy o působení reflexních zón, i to, že každá se vztahuje na konkrétní orgán našeho těla. Bylo i dokázáno, že pravidelné masírování těchto bodů dokáže výrazně zlepšit celkový zdravotní stav.
Zejména jde o zpevnění a posílení svalů nohou a hýždí, aktivizace málo namáhaných svalů, zvýšení fyzické kondice, rovnováhy a stability vedoucí ke vzpřímenému držení těla, potlačení bolesti (něco podobného praktikovali Indiáni ve Střední a Severní Americe).
Škála toho, co reflexní terapie může zvládnout je pestrá – menstruační obtíže, bolesti zad, hlavy, kloubů, záněty, špatné zažívání, nespavost, alergii, lupénku, onemocnění dýchacích cest, poruchy lymfatického systému, chronický únavový syndrom.
Je otázka, do jaké míry opravdu působí a co lze přičíst na vrub placebo efektu. Ale účinky mít opravdu může a člověk tím v podstatě nic neriskuje. Opatrnosti určitě ale nezbývá u miminek, kde stačí sáhnout trochu vedle nebo stisknout moc silně a následky mohou být nedozírné.
Jde v podstatě o jakousi masáž, kdy prsty rukou vytváří určitý tlak v konkrétních bodech, ty se nachází obvykle na chodidlech. Pokud stisk zabolí či píchne, jde o signál, že došlo k zablokování průtoku energie, což už vyžaduje zvýšenou pozornost.
Vše může probíhat i formou „samoobsluhy“, ovšem k tomu je potřeba ohybné tělo, většina lidí si na patu nedosáhne nebo v té pozici dlouho nevydrží. Obvykle bývá, že lýtko spočívá na polštáři, může být i lehce opřeno o toho, kdo terapii provádí.
Používá se obvykle palec (u chodidel a po stranách nohy) či ukazováček na horní a postranní části nožní klenby. Pokud jde o řešení konkrétních zdravotních problémů, je nejlepší svěřit se těm terapeutům, kteří spolupracují s lékaři.
Ale ani tak zdánlivě nekonfliktní metoda není zcela bezpečná, zejména u vyrážek, otevřených ran a plísní, kde hrozí možnost přenosu infekce či zánětu. Nedoporučuje se ani diabetikům, či těm, kdo mají výrazně vystouplé křečové žily a ženám ve všech stádiích těhotenství.
