Článek
Věděl, že je to řehole a on i matka, také herečka Marie Spurná, se ho snažili odradit. Marně. O totéž se s úplně stejným výsledkem pokoušeli i u jeho sestry, geny prostě byly silnější. Nijak jim ale nepomáhali, Rudolf v mládí musel překonat handicap, do prvorepublikové doby, kdy filmové plátno ovládali vysocí elegáni, se prostě nehodil.
Byl menší, nepříliš hezký, s křivým nosem, říkal, že od doby kdy boxoval, ale je třeba brát to s rezervou, byl vyhlášený sedmilhář a rád si pro pobavení okolí vymýšlel různé historky. Proslul i kanadskými žertíky. Jeho vzhled ovšem výrazně vylepšovaly krásné oči a výrazný, nenapodobitelný hlas.
Po angažmá v Brně a Ostravě nakonec zakotvil v Městský divadel pražských, kde se potkal s Václavem Voskou a stali se z nich velcí přátelé, což u herců, mezi kterými panuje rivalita, nebývá zvykem. K jeho zájmům patřili koně, což zdědil po otci, ikoně dostihového sportu, byl i nadšeným fotografem.
Ve filmu dokázal skvěle ztvárnit svérázné postavičky, často komické, ale dovedl se skvěle popasovat s vážnými rolemi, často hrál v detektivkách, vyšetřovatele, i pachatele. Někdo si dal práci a vyjmenoval jeho filmové profese: dělník, příručí, pacholek, foukač skla, pekař, četník, topič, špion, referent, domovník, předák, detektiv, voják i předseda MNV.
Všem svým postavám dal, jak vyprávěl herec Otto Lackovič, vždycky trošku „koule,“ i těm epizodním. Objevoval se i ve filmech pro děti, např. Punťa a čtyřlístek, Hrátky s čertem, Ukradená vzducholoď, Puščik jede do Prahy, Dědeček, Kylián a já, ale i válečných - Tenkrát o vánocích, Neporažení, Tanková brigáda, Uloupená hranice.
O jeho charakterových vlastnostech nejlépe vypovídá i postoj, který zaujal, když odmítnul - jako jeden z mála - podpořit odsouzení herečky Jiřiny Štěpničkové k smrti za nezdařený pokus o emigraci, což bylo hodně riskantní rozhodnutí.
Pokud jde o soukromý život, byl třikrát ženatý. Byl „vysazený“ na baletky, první ženou byla Jarmila Smejkalová, kterou poznal v Ostravě, ale po příchodu do Prahy se rozvedli, druhou rovněž tanečnice – Broňa, ale toto manželství nemělo dlouhého trvání, až třetí manželka byla trefa do černého, stala se jí paní Dáša, kterou potkal v Divadle Jana Wericha a aby se to nepletlo, byla rovněž tanečnicí.
Zdůvodňoval to takto: „Baletky a tanečnice jsou zvyklé na muže i jejich doteky, nic to s nimi nedělá, zároveň je mají přečtené, umí s nima zacházet, navíc netrpí žárlivostí.“ Jeho konec byl náhlý a překvapivý. Při dovolené u moře si stěžoval na špatné dýchání, bolest žeber a celkovou únavu, která neustávala, přesto dál hrál na divadle.
Omlouval se divákům, že jeho výkon nebyl na sto procent a příště to bude lepší. Nebylo. Při natáčení pohádky Šíleně smutná princezna zkolaboval - mylně se potom uvádělo, že na „place.“ Jeho roli krále Dobromysla pak z pověrčivosti odmítl Ladislav Pešek a Josef Beyvl, přijal ji až Bohumil Záhorský.
Jeho manželka poslední období popisovala takto: "Vzalo to rychlý konec, během tří měsíců tady nebyl. Zjistili, že měl v plicích a těle vodu, až u srdce. Když mu ji odsáli, našli zbytky krve. A to znamenalo něco nedobrýho. Tak mu vzali i kostní dřeň a přišli na to, že to je rakovina. “
To, že se na ní přišlo tak pozdě, mělo jeden pozitivní význam, netrápil se dlouhá léta, upoután na lůžko. Zemřel 22. listopadu 1967 ve věku pouhých padesáti pěti let a zůstala po něm nezaplněná díra.
Během posledního rozloučení někdo z kolegů připomněl jeho kamarádské špičkování s Václavem Voskou: „Kdyby tu Rudolf teď byl, určitě by řekl: Vidíš, Václave, zase je na mě vyprodáno, a to nic nedělám, jenom tu tak ležím…“ Pro otce to ale byla obrovská rána, přežil ho o pět let, nyní jsou v jednom hrobě na Vyšehradském hřbitově.
Zdroj: http://www.kultura.cz/profile/34707-rudolf-deyl-ml
https://www.csfd.cz/tvurce/4784-rudolf-deyl-ml/zajimavosti/
.
