Článek
O této teorii napsal David Glockner knihu Císařův prezident. Jako argument uvádí pasáž z deníku Fr. Josefa „Kropaczek erl,“ učiněnou po 3. prosinci 1849. Podle něj šlo o zkratku slova erledigt, vyřízeno. Usuzuje z toho, že se vztahuje k těhotenství Terezie Kropáčkové, Masarykovy matky. Také tvrdí, že často jezdil na jižní Moravu a zastavoval se v hostinci, kde vařila. Bylo jí sice o sedmnáct let víc, ale vypadala atraktivně, takže mu věkový rozdíl nemusel vadit, ostatně hodně mladíků preferovalo zaučení od starší, zkušené dámy.
Hypotéze Glocknera může napovídat to, že otce Masárika (tak se původně jmenoval) krátce po narození syna povýšili z čeledína na kočího a později dokonce dozorce na habsburských hospodářstvích. Navíc, když talentovaný Tomáš odešel v patnácti letech studovat německé gymnáziu v Brně, matka zázračně sehnala finance, školné i byt stály hodně peněz. Je fakt, že si přivydělával doučováním, ale to by mu ani zdaleka nestačilo. Byl také protěžovaný, bratři Martin a Ludvík se takovému zacházení netěšili.
Masaryk a císař
Nicméně jeho původ zůstává v rovině spekulací. Příznivci konspirační teorie argumentují podobou s císařem - čtenář si o tom může udělat obrázek z fotky - a tím, že oba vyznávali podobný životní styl. Brzy vstávali, jedli skromně, trpěli slabostí pro uniformy, rádi jezdili na koni. Na přelomu roku 2017 měla proběhnout analýza DNA, aby vyvrátila či potvrdila odvážnou hypotézu, ale na žádost pravnučky TGM Charlotty Kotíkové, která to brala jako urážku, byla pozastavena, takže se to nejspíš nikdy nedozvíme.
Důležitou událostí v jeho mládí bylo, že se stal preceptorem v rodině policejního ředitele Antona Le Monniera, jednoho z nejmocnějších mužů v Brně. Staral se o neduživého syna Franze, kterého doučoval, ale také mu pomáhal. Byl u nich denní host, jedl s rodinou, učil se způsobům vyšší společnosti. Le Monnier nad ním držel ochrannou ruku, což se ukázalo při obrovském průšvihu, kdy se dostal do konfliktu s ředitelem gymnázia. V prudké hádce mu vyčetl, že je pokrytec a mizera, dokonce na něj chtěl vzít pohrabáč!
Za trest dostal zákaz studovat na všech středních školách v Rakousku-Uhersku. Zasáhla ale náhoda, jeho chlebodárce byl povýšen a přeložen do Vídně. Nejen, že ho vzal s sebou, díky svému vysokému postavení zařídil, že ho přijali na prestižní soukromé Akademické gymnázium, kde také složil maturitu. V roce 1879 pak habilitoval na Vídeňské univerzitě. Po rozdělení tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity na německou a českou část, se ucházel o místo mimořádného profesora v té druhé jmenované a slavil úspěch.
Začal se také vehementně zapojovat do veřejného života a později i do politiky. Dva roky předtím potkal osudovou lásku, Američanku Charlottu Garrigue, nadějnou klavíristku. Oceňoval její vzdělanost, ona ho uctívala, zvlášť poté, co málem utonul při záchraně jeho budoucí tchyně, která spadla z lodě do vody. Vzali se v březnu 1878. Tomáš nečekaně přijal její příjmení, což bylo - a dodnes je - velmi neobvyklé, bývá to úplně opačně. Šlo o důkaz obdivu k ní, dal tím zároveň najevo kladný postoj k emancipaci obou pohlaví.
Tak výrazný feministický čin se nesetkal s pochopením, byl zesměšňován a označován za podpantofláka. Na svou obhajobu prohlásil:„Muž i žena jsou si rozumově i mravně rovni. Nerovnost mezi nimi není přirozená, od přírody, vyvinula se historicky. A jak dělalo se mnoho chyb a často osudných, stala se také chyba veliká, potlačením života žen.“ Masaryk si začal získávat jméno mezi intelektuální elitou, jeho názory se objevovaly v novinách, zvlášť poté, co vystoupil proti pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu.
Stal se nepřítelem národa, napadal ho i František Palacký, ale ještě větší vlnu antipatie, až nenávisti vzbudilo, když se zastal žida Leopolda Hilsnera, obviněného z rituální a brutální vraždy devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové, přestože se k ní nikdy nepřiznal a také chyběly důkazy (nakonec ho omilostnil císař Karel I.) Postavit se rozzuřenému veřejnému mínění, žádajícímu trest smrti, vyžadovalo enormní odvahu. Na přelomu března a dubna 1900 vstoupil aktivně do politiky, když založil Českou stranu lidovou.
Později se přejmenovala na Českou stranu pokrokovou. Přestože sdružovala především intelektuály a nedokázala oslovit širší veřejnost, byl v letech 1907 a 1911 zvolen poslancem Říšské rady. Po vyhlášení I. světové války se stal jedním z jejich odpůrců, byl na něj vydán zatykač. Naštěstí se nacházel ve Švýcarsku a přátelé ho varovali, aby se do vlasti nevracel. Tím začal jeho boj o samostatnost Českého státu. Založil tajný spolek s názvem Maffie, což nebylo náhodné, obdivoval dokonalou organizovanost a utajení činnosti sicilských klanů.
V důchodovém věku 65 let stál u zrodu československých legií, bojovaly převážně v Rusku proti bolševikům. Vojáci ho automaticky přijímali jako nejvyššího velitele a právě tehdy vznikla přezdívka „tatíček,“ která ho provázela až do konce dnů. Dobrý zdravotní stav si udržoval duševní svěžestí a asketickým životním stylem. Nikdy nekouřil, ani nepil tvrdý alkohol, piva a vína se vzdal ve středním věku, jedl prostá jídla, na která si zvykl v dětství, sprchoval se studenou vodou, teplou si dopřál jen jednou týdně.
Miloval dlouhé procházky, či vyjížďky na koni. Do prezidentského křesla usedl čtyřikrát, naposledy 24. 5. 1934. To už se u něj projevovaly výpadky paměti, těžko si vybavoval pojmy, jména, trpěl stařeckou vetchozrakostí, obával se, zda přečte Ústavou předepsaný slib. Nakonec, když už byla situace neúnosná, 14. 12 1935 abdikoval. Zemřel 14. září 1937, jeho pohřeb byl manifestací za svobodu a protestem proti nacismu a Adolfu Hitlerovi. Ten jeho skon vřele uvítal, obával se odvahy a také vlivu TGM na mezinárodní scéně.
Byl uznáván a oceňován, za zmínku stojí sedmnáct nominací na Nobelovu cenu míru! Míra jeho diplomacie měla trhliny, pokud šlo o soukromé dopisy. V nich si příliš nebral servítky, Edvarda Beneše kvůli jakémusi sporu označil za hlupáka, Churchill byl pro něj nesvéprávný alkoholik, obecně neměl o Angličanech dobré mínění. Vytvořil kolem sebe kult osobnosti - i díky Karlu Čapkovi. Je nutné konstatovat, že nepatřil vždy k výlupkům cnosti, měl špatné povahové vlastnosti, byl ješitný, sebestředný, se sklony k perfekcionismu a didaktogenii.
Rád četl vlastní životopisy, hodně se mu líbil ten, jehož autorem byl Zdeněk Nejedlý, pozdější neblaze proslulý ministr školství. Na druhou stranu působil jako strážce morálky, motto: „Nebát se a nekrást“ do jisté míry odráželo naši národní povahu. Jako evangelík měl vyhraněný vztah ke katolické církvi. Jeho fixní ideou bylo, že po pádu monarchie prosadí kromě republikánského systému i nové náboženství, nezaložené na tradici a vlivu církví. V tom neuspěl, i kvůli ateistickému myšlení a skepticismu veřejnosti.
Skvěle rozebral podstatu marxismu, varoval před Ruskem, nacismem a fašismem. Ten ho ale v samých začátcích oslovil, myšlenkou návratu k antické tradici, fasces byly liktorské pruty, obepínající sekeru a symbol moci ve starém Římě. Rychle ovšem odhadl diktátorské sklony Mussoliniho. Opovrhoval násilím, přesto ho komunisté obvinili, že nechal střílet do dělníků při potlačení Duchcovské stávky. Jenže četníci stříleli v sebeobraně, když stáli před agresivním davem, ten by je jinak rozsápal. Přitom on o tom vůbec nevěděl.
Překvapivě na vysoký věk 78 let navázal vášnivý milostný vztah s Oldrou Sedlmayerovou, o 34 let mladší spisovatelkou. Trval pět let, nevadilo mu, že byla vdaná a měla syna. 13. srpna 1931 jí napsal: „Vždyť to byla hned na začátku nebývalá slast, že jsem tě hned a samozřejmě vzal a Ty mne – pamatuješ na naše prvé objetí? Vidím nešikovný divan v Té prvé světnici, kde jsem, podle svého listu Tobě, nemohl se dostat k Tvému čelu a ke Tvým sladkým rtům – zavedl jsem Tě do světnice vedle a tam jsme ulehli na postel.“
Hrobka rodiny Masarykovy v Lánech
Zdroj: https://www.reflex.cz/clanek/causy/92378/oldra-sedlmayerova-utajovana-milenka-t-g-masaryka-ktera-sve-dluhy-resila-vydiranim.html
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/ritualy-tomase-garrigua-masaryka-budicek-v-730-studena-koupel-filmy-babovka-a_2509011048_nvl
David Glockner, Císařův prezident
https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/posledni-prezidentska-volba-t-g-masaryka-v-roce-1934/
https://www.lidovky.cz/relax/lide/masarykova-tajna-laska-a-tam-jsme-ulehli-na-posteli.A170907_134704_lide_sij
