Článek
Navíc se tu odehrála 30. prosince 1902 jedna z největších záhad historie. V jednu hodinu ráno se zastavily všechny hodiny ve městě (kromě těch poháněných pružinovým strojkem) a navíc krátce i tzv. Foucaultovo kyvadlo. K tomu by mělo dojít pouze v případě, že by se rotace Země zpomalila nebo zastavila, což se nestalo.
Existují svědectví mnoha lidí, které probudily pocity nevolnosti, závratě. Odborníci se shodli, že k nějakému neobvyklému geofyzikálnímu jevu dojít muselo, ale k jakému a co ho způsobilo, neví. A v úžasu nad tím zůstávají stát vědci i v dnešní moderní době.
I když nevysvětlitelnou událost stojí za to připomenout, ale nelze ji spatřit, tak se zaměříme na další podivná místa. Jedno je spojené s postavou, která se objevila v prvním díle Harry Pottera, Nicolasem Flamelem, údajným vynálezcem kamene mudrců umožňující nesmrtelnost.
Měl také umět měnit kovy na zlato, dokonce obnovit životní funkce zemřelé bytosti. Pro skeptiky je to báje, ale Flamel opravdu žil (1330–1418) a zabýval se alchymií! A na sklonku života náhle nesmírně zbohatl. V ulici Montmorency u Centre Pompidou si pak postavil dům.
Dnes je nejstarší dochovaný v celé Paříži. Nesloužil ale jen jemu, stal se z něj totiž filantrop. Stále visí na fasádě původní deska, zvoucí nemocné či opuštěné, aby uvnitř nalezli útočiště. To zde ovšem dnes naleznou hladoví hosté, slouží jako oblíbená restaurace.
I další tajuplné místo se dočkalo románového zpracování, katakomby, v díle Victora Huga Bídníci, kde v nich zachraňoval bývalý trestanec Jean Valjean milence své dcery. Jde o velké podzemní město s asi 190 kilometry chodeb!
Začalo vznikat už ve starověku, Římané tady totiž (v hloubce asi 20 metrů) dolovali kamení. Když se začaly rušit kvůli nové zástavbě koncem osmnáctého století některé hřbitovy, napadlo radní uložit přebytečné lidské ostatky právě do těchto nevyužitých prostor.
Jejich počet astronomicky vzrůstal, do roku 1814 se zde nacházela těla více než šesti milionů nebožtíků! Prostory byly raději vysvěceny knězem, aby chudáci odpočívali, alespoň pokud jde o Boha, v pokoji, když už byli naházeni jeden na druhém…
Pochopitelně šlo hlavně o nuzáky. Přestože v současnosti mají katakomby v úvodu zmíněný astronomický počet chodeb a stok, je z nich veřejnosti zpřístupněna jen velice malá část (asi 2 km). Vstup do nich je u stanice metra Denfert Rochereau.
Tam je i velký nápis „Stůj! Zde je království smrti!“ Ten sice jen málokoho zadrží, ale zase se postará o ponurou atmosféru, kdy se letmé odlesky světla odráží do bledých tváří.
Hradba, nebo spíš stěna, vyrovnaná z vybělených lebek a kostí vypadá poněkud hrůzostrašně, někde jsou k vidění pitoreskní obrazce ve tvaru hnátů pod lebkou. Katakomby byly hojně využívané za Francouzské revoluce.
V jejich zdech nenávratně mizeli i živí lidé, někde se zřejmě nalézají torza či kosti známých osobností, Dantona, Robespierra či, z druhého tábora, markýzy de Pompadour.
Pod Paříží tečou i tři podzemní řeky, je tu i velké jezero, množství - možná ještě Římany opuštěných - lomů, které skýtaly azyl povstalcům, za války se tu skrývali odbojáři proti nacismu.
Nicméně to nebyl ideální úkryt, a to hlavně kvůli nemocem. Řádil tu dýmějový mor, tyfus, smrtelné bylo i kousnutí potkanem, těch tu žijí, stejně jako pod chalupou Járy Cimrmana, celé rodiny. Přesto sem přijde ročně 160 000 turistů…
I další tajuplné místo se dočkalo románového zpracování, tentokrát z pera Dana Browna. Ve slavné knize Šifra mistra Leonarda zmiňuje bílý obelisk, většinu dne skrytý v temnotě chrámu kostele Saint-Sulpice.
Stavitelé ho projektovali tak, aby sloužil jako zvláštní sluneční hodiny. Z neznámých důvodů ale slouží svému účelu pouze v pravé poledne tím, že na něj dopadá světlo z okna naproti. Slouží i jako znamení kostelníkovi, aby naplno rozezněl zvony.
Zdroj: https://www.getyourguide.com
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolas_Flamel
https://parisjetaime.com/eng/culture/eglise-saint-sulpice-p1572
