Článek
Nesedí ani datum zrodu Ježíše, zřejmě totiž přišel na svět až v roce sedm. Tuto hypotézu potvrzuje množství indicií a odpovídá tomu i fakt, že jedině v tomto roce byl pozorován neobvyklý nebeský úkaz, který měl podle předpovědi kumránské sekty provázet příchod spasitele a učitele pravdy na svět. Šlo o zcela ojedinělou konjunkci Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb, která se navíc třikrát opakovala, takže se mohla na obloze jevit jako nová hvězda či kometa. (Nic podobného nebylo k vidění až do roku 1940!)
Tak vzácný jev musel vzbudit všeobecnou pozornost a mohl být důvodem, aby se tři mudrci z Východu (nikoli králové, i když se jim tak u nás kvůli nepřesnému překladu říká a slavíme jejich svátek) vydali na dlouhou náboženskou pouť ve snaze najít Mesiáše, na jehož příchod se dlouho čekalo. Jména Kašpar, Melichar, Baltazar také nikde v Bibli nenajdeme, je známá jen zkratka (Ch+M+B.) Ta ovšem pochází z latinských slov Christus mansionem benedicat - Kristus ať žehná tomuto domu. Další velký zádrhel souvisí s pastýři.
Těm se měl na poli zjevit Anděl a zvěstovat jim, že se právě narodil Spasitel. Po této zprávě spěchali do Betléma, kde objevili Marii, Josefa a miminko, ležící v jeslích. Stali se prvními svědky Ježíšova narození a šířili tuto radostnou zvěst dál. Problém je, že v zimě byla zvířata ve stájích, takže nedává vůbec žádný smysl, aby trávili čas venku a ještě k tomu v noci! Takže existujte předpoklad, že se tato událost odehrála kdykoli jindy, jenom ne v prosinci.
Navíc v roce nula neskýtal pohled na nebe od 20.12 až 31.12 nic zajímavého. Dráhy hvězdných těles jsou schopni astronomové vypočítat tisíce let zpátky, nehledě k tomu, že máme dost informací z té doby. Pochybné, lépe řečeno z hlediska historie vyloučené, se rovněž jeví vraždění neviňátek, kterému měl malý Ježíšek díky varování anděla uniknout. Je nesporné, že Herodes Veliký byl opravdu kruťas - neštítil se zabít syny, či manželku, zprávu o jeho hrůzných zločinech podal zejména židovský historik Flávius Yosefus.
O masakru novorozených chlapců se však nezmínil jediným slovem. Taková jatka by mu neunikla a určitě by je netajil, neměl Heroda zrovna v lásce. Ten sice vládl Izraeli pevnou rukou, ale jeho moc byla omezená, patřil mezi římské poddané a rozsudky smrti musel schválit císař Augustus a ten by tak drastickou akci těžko podpořil. Navíc se odehrála na samém konci Herodova života, kdy neměl sebemenší důvod zabývat se událostmi, ke kterým mělo - a ještě možná - dojít dávno poté, co nebyl naživu.
Navíc v době, kdy měl tento odporný zločin spáchat, už nežil. Obecně množství historek, kdy je vyvolený jedinec při narození, před ním, či těsně po něm ohrožován na životě, najdeme již ve starořeckých bájích, nejde o nic nového. Posloužily, stejně jako u Ježíše, hlavně k posílení výjimečnosti dané osoby. Vraťme se ale k oslavě Vánoc. Lze si položit otázku, proč byl za datum Kristova narození vybrán právě 25. prosinec - k tomu ovšem došlo až kolem čtvrtého století. Důvody mohly být dva.
První - ten den se totiž slavil v Římě zrod starodávného íránského boha Mithry. Jeho kult byl nejvážnějším soupeřem i konkurentem vznikajícího křesťanství, podstata tohoto učení byla tajemná a přístupná jen zasvěceným mužům, což ho činilo přitažlivým. Mimochodem, právě od vyznavačů Mithry církev převzala jeden z nejtypičtějších sakrálních předmětů, kříž - ti si ho kreslili na čelo před bojem či při slavnostních rituálech - vystřídal rybu, předchozí symbol, podle apoštola Pavla, rybáře duší.
Druhý důvod je, že období zimního slunovratu bylo pro většinu tehdejších lidí časem oddechu od neustálé práce a skýtalo poměrný dostatek potravy. Úroda byla uskladněna, nebylo do čeho „píchnout.“ S blížícím se koncem roku stoupala potřeba lásky. Jde rovněž o klíčový mezník, kdy se temnota začíná stahovat, světlo se vrací, dny se prodlužují. Už Keltové slavili zrod slunečního boha Mabona zapalováním ohňů, zdobením stromů, rituály s ohněm a vodou.
Podle Slovanské tradice šlo zase o svátek spojený se zrozením slunce (Dažbog) kdy mohlo dojít k setkávání s předky, co opustili tento svět. Na legendě o Ježíšovi najdeme mnohé další podivnosti. Začíná to porodem na seně, ve stáji, mezi zvířaty. Důvodem mělo být, že Panna Maria a Josef nesehnali jiné ubytování. Císař Augustus totiž nařídil v té době sčítání lidu, což způsobilo, že do Jeruzaléma přišlo mnoho lidí a všechna obydlí byla plná, což je ovšem krajně nepravděpodobné.
Poutníci totiž neměli žádný důvod zůstávat ve městě přes noc. Poté, co splnili nepříjemnou zákonnou povinnost, se většina z nich vrátila do svých domovů. Církev narozením Ježíše ve stáji propagovala jeho prostotu, chtěla zdůraznit, že přišel na svět v pokoře, ne jako mocný král, obklopený přepychem a služebnictvem. Měl se stát duchovním vůdcem pro všechny lidi, včetně nejchudších a nejzranitelnějších. Otazníkem je i místo, kde ke šťastné události došlo, Betlém.
Archeolog Aviram Ošri i několik dalších tvrdí, jde o mýtus. Je fakt, že šlo o známé město, měla tam hrob Ráchel, milovaná manželka patriarchy Jákoba, která skonala opři porodu syna Benjamina, i příběh Rút, popsaný v Bibli, byl situován právě tam. Jenže v době, o níž hovoří Nový zákon, byl Betlém zřejmě neobydlený. Za jeden z průkazných důkazů jsou považovány zbytky římského akvaduktu z daného období. Ty totiž nevedly přes místa s větší koncentrací obyvatel.
Betlém, jakožto rodiště Ježíše Krista, uvádí navíc jen apoštol Matouš, ostatní evangelia o něm mlčí - s výjimkou krátké zprávy u Jana. Otázka je, proč by tak zásadní informaci vynechali. Navíc existuje ještě jeden Betlém, je to vesnice, v níž dnes žije asi dvě stě rodin, ovšem byly tam odkryty zbytky kostela a kláštera. Leží v Nazaretu, kde Ježíš v dětství i mládí žil. Chrám narození páně v Jeruzalémě je tedy spíš fikce. I proto, že byl vybudován na pochybných základech.
Tím se nemyslí samotná stavba, ale okolnosti jejího vzniku. Impulzem měl být v roce 326 nález jesliček Helenou, matkou prvního křesťansko- římského císaře Konstantina. Později objevila opodál trnovou korunu a hřeby z Kristova kříže a byla za to později církví svatořečena. Otázkou zůstává, co s tak unikátním nálezem udělala. Žádný z předmětů se totiž nezachoval na obraze ani jiném artefaktu, není jediná zmínka o tom, že by je někdo spatřil. Podle historika E. Gibbona zřejmě existovaly jen v její fantazii.
Chrám narození páně
Dalším omylem je mýtus ohledně pověstné Brány pokory. Jde o portál, který se časem zmenšil (je 1,20 m vysoký a 0,87 cm široký) takže se každý návštěvník - s výjimkou dětí - musí pořádně ohnout. Tato stavební úprava neměla ale nic společného s tím, aby donutila návštěvníky poklonit se hluboko památce Krista, jak si věřící myslí. Důvod byl prozaičtější - zabránit beduínům jezdit na koni až do místnosti, jak byli zvyklí! Pro muslimy, totiž toto místo nemělo žádnou přitažlivost, Ježíš se v koránu vyskytuje, ale jen jako jeden z proroků.
Většina Vánočních rituálů vznikla buď ve starověku, nebo naopak ve středověku, či ještě později. Koledy mají svůj původ ve starém v Římě, ve zpěvu písní vítajících příchod Nového roku, či při oslavě boha Koljady u Slovanů. První jesličky si pořídil až ve třináctém století František z Assisi, v kostelech objevily ještě o 300 let později. Romantická tradice zdobení stromečku vznikla až v devatenáctém století v Německu, stejně jako název Vánoce. Ten jsme převzali ze slova Weihnachten (Svaté noci.)
I když se tento zvyk záhy rozšířil a přetrval do dnešních časů, těžko najdeme analogii s Ježíšovým narozením, typický strom v Jeruzalémě byl cedr nebo palma, smrk tam určitě nerostl. I pokud jde o další zvyk, vyvěšování jmelí, se musíme vrátit hluboko do historie, v šestém a pátém století před naším letopočtem, ho praktikovali keltští druidové. Mělo mít kouzelnou moc a právě za zimního slunovratu se muselo se rituálně sestřelovat a zachytit pouze levou, kouzelnou rukou.
Lití olova je sice tradiční český zvyk, ale s křesťanskými Vánocemi nemá nic společného, věští se z něj totiž budoucnost, což je pro toto náboženství nepřijatelné. Svatý Augustin nazývá předpovídání osudu za škodlivé a nakažlivé. Pověra, také známá jen u nás, že, kdo se na Štědrý den postí, uvidí zlaté prasátko, je také úplně mimo. Pro ranné křesťany bylo prase zosobnění ďábla, považovali ho za tvora smyslného, nenasytného a nečistého.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/krestane-slavi-narozeni-krista-ten-ale-v-zime-na-svet-neprisel.A071222_183428_domaci_adb
https://www.nationalgeographic.cz/historie/co-vime-o-trech-kralich-v-betleme/
https://denikreferendum.cz/clanek/26769-uspech-pribehu-o-narozeni-mesiase
