Článek
Prkna, která znamenají svět, „ochutnala“ už v dětství, v sedmnácti letech se stala elévkou v Národním divadle, kde působila deset let, než byla v roce 1952 vyhozena po emigraci jejího druhého manžela, automobilového závodníka Jaroslava Juhana. Zůstala bez prostředků, byl ji zabaven majetek, vilu musela vyměnit za byt.
Přitom se starala o tři děti, dvě dcery, šestiletou Evelynu, o dva roky mladší Julii a z prvního manželství se sochařem Janem Kodetem také o čtrnáctiletého syna Jiřího. V bezvýchodné situaci se vypravila na ministerstvo kultury, kde jim řekla, že se bez práce není schopná se o ně postarat a bude je muset dát do dětského domova.
Soudruzi to uznali a získala angažmá v Karlínském divadle.„Tam se ale hrál převážně hudební žánr a na ten já neměla žádnou průpravu. Začátky proto nebyly lehké. Časem jsem ale dostala pár rolí, na které jsem dokonce pyšná. Například za paní Higginsovou v My fair lady, jsem měla opakovaně aplaus na otevřené scéně,“ vyprávěla později.
Starosti ji přidělával syn Jiří, hlavně poté, co se dostal do puberty. Zdědil geny otce, který byl bohém a manželská věrnost mu nic neříkala - proto se s ním Jiřina po osmi letech různých afér také rozvedla. Jiří se vydával za šlechtice, tvrdil, že dědeček byl hrabě, ale když mu matka připomněla, že byl pekař, poslal ji kamsi s tím, že o tom nic neví!
Měla řadu ctitelů, mezi nimi i Jiřího Šlitra, který se s ní rozešel -lépe řečeno nesešel - protože se mu prý nelíbilo, jak jí ryby! Sňatek ji nabízel kolega Martin Růžek, kterého si oblíbily i její děti. Přesto žila sama. Velmi hezky se k ní zachoval Oldřich Nový. Když zjistil, v jak složité situaci se ocitla, nabídl jí hlavní roli ve filmu Slovo dělá ženu.
Tím jí znovu pootevřel dveře do filmu, do té doby se jí režiséři spíš báli obsazovat. Sice neměla moc často hlavní role, ale pomohlo jí to uživit rodinu. Dcera Evelýna se stala také známou herečkou, měla k tomu dobře našlápnuto i Julie, ta ale po okupaci v roce 1968 emigrovala, později se věnovala hotelnictví.
Evelýna byla dvakrát vdaná, poprvé za kolegu Ladislava Freje, podruhé za hudebníka a textaře Zdeňka Rytíře. Jiřina tak může mezi příbuzné počítat i vnučky - Annu Polívkovou, Vendulu Prager Rytířovou a částečně i Barboru Kodetovou. Jiřina měla svérázný smysl pro humor a mystifikaci.
Když Evelýna hrála ve filmu Věry Chytilové Hra o jablko, doporučovala ho známým takto: „Na musíte na to jít, Evely tam má skoro hlavní roli, ale nemusí ani moc hrát, zato tam má pořád nahou pr…!“ Stála i za fámou, že Limonádového Joa měl hrát ve filmu její syn Jiří Kodet, ale ona to režisérovi Oldřichu Lipskému rozmluvila.
Ve skutečnosti mu tu roli nikdy nenabídnout nechtěl, na westernového hrdinu byl totiž příliš malý. Jiřina byla i výbornou kuchařkou, její specialita, nad níž se všichni hosté oblizovali, byla houbová omáčka, měla ráda i dobré bílé víno. Kromě hraní se věnovala pedagogické činnosti, v Lidové škole umění v Biskupské ulici.
Mezi jejími studenty najdeme velmi známá jména - Janu Bouškovou, Karla Rodena, Sašu Rašilova, Vlastimila Zavřela nebo Radka Holuba. Po listopadu moc šancí ve filmu nedostávala, tak alespoň v roce 1995 sepsala své memoáry „Život plný kotrmelců.“
Po padesáti letech se setkala s Jaroslavem Juhanem a všechno mu odpustila, byl zkrátka a dobře její životní láskou. Zemřela ve spánku 7. října 2007 v Praze ve věku úctyhodných devadesáti jedna let, pohřeb proběhl ve střešovickém krematoriu.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1330-jirina-steimarova/prehled/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/21907-jirina-steimarova.html
https://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/3533
