Článek
Narodila se do rodiny truhláře a služebné.„Moji rodiče byli doslova podvraťáci. A to, jak známo, bývají nejbystřejší psi. Oba se narodili mimo manželství a kvůli tomu pak nikdy neměli lehký život. Co jim ovšem nikdy nechybělo, byla obrovská dobrota srdce a přirozená moudrost,“ popsala své milované rodiče.
Maminka Marie hrála ochotnicky divadlo a vedla k tomu i svou dceru. Zapsala ji jak do prestižní baletní školy Niny Gordon-Mládkové, tak do filmového komparsu. Díky tomu stála před kamerou již v šesti letech v němé grotesce Pižla a Žižla na cestách, kde dostala roli malé holčičky v parku, která nabídne chudým komikům svačinu.
V osmi letech se pak objevila v melodramatu Zlatý člověk a o rok později v hudebním filmu Madla zpívá Evropě. Kritici ji nazývali - podle Hollywoodské dětské hvězdy - českou Shirley Temple. „Já hrála se slavnými herečkami - Zitou Kabátovou, Hanou Vítovou a podvědomě vnímala jejich gesta, grimasy, dikci. To mi později pomohlo. Vliv na mě měli i mužští kolegové, třeba Raoul Schránil, Bohuš Záhorský, Otomar Korbelář, to bylo vrcholné herectví.
Jako dítě mě ale nenapadlo, že někdy budu jejich kolegyní, natáčení mě prostě bavilo. Tehdy ale netrvalo ani náhodou tak dlouho jako dnes a pro mě to nebyla taková nuda, já byla celkem akční, potřebovala jsem pohyb. Pokud si dobře vzpomínám, „Madla“ měla premiéru za měsíc od první klapky! Pak přišla pauza, za války jsem další šanci nedostala a když skončila, bylo mi čtrnáct a z rolí dítěte jsem vyrostla.
Já tak studovala reálné gymnázium a po maturitě jsem nastoupila jako učitelka na Základní školu v Ostravě, kde žila moje první láska, Břetislav Staš, z toho se později stal můj manžel. Strávila jsem tam tři roky, ale touha po herectví mě neopouštěla, podala jsem si přihlášku na DAMU. Nevzali mě pro nedostatek talentu. Bylo to i tím, že já se na přijímačky moc nepřipravovala, nebyl čas.
Já měla v životě dva sny, být herečkou a pro případ, že by to nevyšlo, učitelkou. Nakonec se mi splnily oba. Dostala jsem i prvňáky a četla jim pohádky. Tam už bylo zaděláno na Křemílky a Vochomůrky, na ty pajduláky, poněvadž jsem to četla různými hlasy. Ale DAMU jsem nevzdala a do třetice mě vzali. Možná i díky tomu, že jsem se v Ostravě zúčastnila Stavby mládeže, to se hodně cenilo,“ zavzpomínala si paní Jiřina.
Pak se ale dostala do soukolí totalitní moci kvůli otci, dostal 15 let vězení za velezradu, když se provalilo, že pomáhal k útěku prvorepublikovému ministrovi zemědělství Ladislavovi Karlovi Feierabendovi. Odseděl si šest let. Součástí trestu bylo i propadnutí majetku, ale rodina žila už předtím skromně. „U nás nepřipadalo v úvahu sníst něco ze špajzu a nezeptat se. Maminka měla jídlo rozpočítané, maso bylo jenom v neděli, a to jen takové, jaké se sehnalo, vždy mi připomínala, že ušetřit se dá jen na hubě.
Tím jsem se řídila, spořivost patří k mým povahovým rysům, já neutrácela bezhlavě, nerozhazovala, spoustu věcí, po kterých lidi tak moc touží ,vlastně nutně nepotřebují, některé vůbec. Krizová pro mě byla padesátá léta. V roce 1954 jsem se vdala. Tatínek mě k oltáři odvést nemohl. Byl zatčen čtrnáct dní před svatbou.
Brzy se mi narodila dcera Simona. Já se musela starat nejen o ni, ale i o maminku, tu postihla po vynesení rozsudku srdeční slabost, a o mladší sestru. Do toho byl manžel na vojně. Provázel mě strach o holou existenci, ale někde uvnitř mé duše blikala naděje, že tatínek kriminál přežije, já dostuduju, dcera bude zdravá a že se z toho nezblázním. Nakonec jsem to všechno nějak zvládla a v roce 1957 jsem DAMU absolvovala,“ líčí Jiřina Bohdalová těžkou dobu.
Nastoupila do angažmá k Janu Werichovi, i díky jeho dceři, s kterou se kamarádila a která vysvětlila otci její nesnadnou rodinnou situaci. Bohdalová byla Werichovi mu velmi vděčná, divadelní gáže nebyly sice nikdy nic moc, ale ona potřebovala každou korunu. Navíc jí pomohl, když ji kvůli otci vydírala STB. Werich vymyslel fintu, ať jim nakuká, že často pije a v opilosti vše vykecá. Tím se pro ně stala nepoužitelnou.
Velmi brzy si jí ale všimli filmoví režiséři, dostala role v úspěšných filmech Dědeček automobil, Florenc 13.30 nebo Hvězda jede na jih. Tím začala její impozantní kariéra, která stále nekončí. Ale to už je jiný příběh…
Zdroj:autorský rozhovor
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jirina-bohdalova-clovek-musi-byt-pokorny-a-zodpovedny-nejen-sam-k-sobe-ale-i-k-druhym-40343840
Kniha Můj život mezi slzami a smíchem, autor Jiří Janoušek
https://www.magazinelita.cz/clanek/7958-jirina-bohdalova-rozhodne-vi-o-cem-je-zivot/
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/jirina-bohdalova-a-ostravske-stopy.A120829_213120_ostrava-zpravy_jog
