Článek
Navštěvoval gymnázium ve Strakonicích, kde maturoval v roce 1942. Po válce pokračoval studiem sociologie, psychologie a divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně studoval FAMU. Poté přešel na Vysokou filmovou školu v Moskvě (VGIK), kterou absolvoval v roce 1954 jako kandidát estetických věd.
V Moskvě se také oženil s Ruskou Tamarou Ševčenko, kterou si poté přivezl domů, do Čech, kde pracovala jako překladatelka. V roce 1957 se jim narodil syn Zdeněk. S návratem do dekadentního a intelektuálského pražského prostředí se ale cesty vousatého bonvivána a něžné romantičky začaly pomalu rozcházet, nakonec spolu přestali úplně žít.
Nastoupil do televizního studia jako režisér zábavných pásem a her. Ve filmu ale čekal dost dlouho na úspěch, prorazil až v roce 1959 díky „duchařské“ komedii Kam čert nemůže, kde po boku Miroslava Horníčka zazářila tehdy teprve jednadvacetiletá Jana Hlaváčová. Úspěch znamenal další zakázky, zmínku zaslouží především satira Bílá paní, ta později skončila v trezoru. Velkou láskou Zdeňka Podskalského byl hudební film.
První, který natočil, se jmenoval Ta naše písnička česká, kde vzdal - se všemi známými zpěváky včetně Karla Gotta - poctu Karlu Hašlerovi. Diváckým hitem se stal muzikál Noc na Karlštejně, do hlavních rolí obsadil manžele Vlastimila Brodského a Janu Brejchovou - pro ni šlo o osudový film, protože se při natáčení vášnivě zamilovala do Jaromíra Hanzlíka a rozvedla se. Nejúspěšnějším a asi i nejlepším ze všech jeho snímků se stali Světáci.
On v něm úmyslně nechal hercům velkou volnost. Komedie kupodivu neskončila v trezoru, záchvaty smíchu vzbuzovaly četné narážky na režim, jako tato replika:„Svlékni se první.“ „Proč já?“„Protože jsi ve straně.“ Vlastimil Brodský k tomu řekl: „Scénář dal téma, které jsme ale respektovali jen částečně. I Zdeněk sám ho obohacoval o jeden gag za druhým. A všechno ostatní bylo na naší improvizaci.“
Podskalský nějak vytušil blížící se normalizaci.„Hned první den nás všechny svolal a řekl: Je to asi na dlouhou dobu poslední věc, kterou můžeme svobodně natočit. Takže jestli vás cokoli napadne, udělejte to, a když to bude dobré, já to ve filmu nechám,““ líčila to Jiřina Jirásková. Ta podlehla jeho charismatu a kouzlu a zamilovala se do něj. Stala se na 27 let, až do jeho smrti, jeho životní partnerkou.
Jejich soužití bylo ale netradiční. Ona bydlela dál na Vinohradech, on v Mostecké věži. I na chalupě v rodných Malenicích - mimochodem jeho rodina tam žila od sedmnáctého století - měli každý svůj pokoj. Nikdy se nevzali, přestože o to Jiřina Jirásková původně dost stála. I když mu oznámila, že s ním čeká dítě, odmítal se rozvést. Důvod byl v tom, že se bál, aby jeho manželku potom neposlali zpět do SSSR, nechtěl ji vystavit útrapám.
Navíc už měl syna, z kterého se stal uznávaný filmový dokumentarista, dalšího potomka „nepotřeboval“. Jiřina pak šla na truc na potrat, po něm nemohla mít další děti, což nesla dost těžce. „Respektovali se a měli se rádi, ale rozhodně spolu nikdy nežili jako manželé,“ řekla o jejich vztahu sousedka. Zdeněk Podskalský byl typický mohutným plnovousem, ten měl už od maturity v roce 1942! Na ulici ho ale kvůli tomu napadali kolemjdoucí, že dělá ostudu všem mladým lidem.
„V té době ho snad ještě nikdo nenosil. Na konci války mi ale jeden gestapák nařídil, abych se oholil. To bylo naposled, kdy jsem to udělal. Já dokonce v mládí sepsal brožurku, končící tvrzením, že vousy musí povinně nosit každý, který se chce proslavit a i mnohé slavné ženy měly alespoň knírek,“ vzpomínal humorně na svoji chloubu Zdeněk Podskalský. Přestože v roce 1968 vystoupil ze strany, což soudruzi neodpouštěli, na indexu byl jen asi dva roky.
Těžko říci, co se stalo, že klatba tak brzy pominula, neudělal totiž sebekritiku, neposypal si hlavu popelem. Možná hrála roli jeho nesporná režisérská erudice. V roce 1971 natočil televizní seriál Fantom operety, o dva roky později již zmíněnou Noc na Karlštejně a krátce poté crazy taškařici s kriminální zápletkou Drahé tety a já, kde využil komediálního talentu nejen Jiřího Hrzána, ale i Nataši Gollové.
Následovala spolupráce s cimrmanology Smoljakem a Svěrákem, výsledkem byly komedie Kulový blesk a o dvanáctisměně bytů a poněkud neúspěšný Trhák. Hodně se prosazoval i v hudebně zábavných pořadech České televize, třeba Kabaretu u dobré pohody, Babiččině krabičce, byl spoluautor estrády Možná přijde i kouzelník, často režíroval i Silvestry. Napsal také text k písni Láska Má, z které se stal v podání Václava Neckáře velký hit.
Když mu bylo vyčítáno, že netočí vážné filmy, bránil se bonmotem: „Když v nich nemůže být pravda, tak ať je tam aspoň sranda.“ Nicméně za hudební snímek Ztracená revue získal prestižní ocenění Stříbrná růže švýcarského festivalu v Montreux. Měl hodně zájmů, sbíral a opravoval různé staré strojky a mechanismy, byl i velkým milovníkem přírody - v oblibě měl zejména ptactvo - a byl vášnivým houbařem. Hrál i na kytaru a hezky zpíval, rád tančil.
V roce 1992 onemocněl rakovinou a stáhl se do ústraní. Naposledy se objevil na výstavě Zahrada Čech, kde dělal dlouhá léta poradce, podepsal kvůli tomu reverz, aby ho pustili z nemocnice, a to hlavně díky přátelství se Přemkem Podlahou. V televizi si půjčil paruku a falešné vousy, protože byl po chemoterapii. Zemřel 29. října 1993. Ještě při oslavě sedmdesátin a po dalším vyšetření na onkologii říkal: „Ode dneška každý další den je dar od pánaboha a někdy tam může být přibalená i ženská pr…“
Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zdenek-podskalsky-vyroci-sto-let.A230217_133312_filmvideo_ts
https://www.csfd.cz/tvurce/1672-zdenek-podskalsky-st/prehled/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/406235100211011/
