Článek
I když vyrůstala v bohaté rodině, neměla jednoduché dětství, naopak, silně věřící rodiče ji vychovávaly přísně, zejména metody otce, ortodoxního katolíka, hraničily s týráním, ale ani matka nepatřila k těm milujícím. Ta se, pro změnu, zaměřila na její - i potencionální - kamarádky. Jejím sítem žádná neprošla, takže žádné neměla. Jediný její blízký člověk byla sestra Mijana. Obě musely chodit do školy k jeptiškám, aby si osvojily správné chování. Brigitte uvádí traumatizující příhodu, kdy při hře nechtěně rozbily otcovu oblíbenou vázu.
„Seřezal nás do krve, každá jsme dostala dvacet ran, které počítal, takže naše těla byla plná modřin. Od té doby se k nám začal chovat jako k cizím, vyžadoval, abychom mu vykaly a oslovovaly formálním zájmenem „vous“, které se používá při hovoru s výše postavenými osobami mimo rodinu. Obě jsme ho nenáviděly a nemohly se dočkat, až z toho domu hrůzy vypadneme. Já chodila od šesti let na balet, to byly jediné světlé chvilky, tím, že se o mě kromě domova a školy moc nezajímal, tak mi to prošlo.“ Vzpomínala později Brigite.
V dětství trpěla tupozrakostí, měla zhoršené vidění levého oka, tak musela nosit speciální brýle. Navíc rovnátka, takže se kvůli obojímu považovala za ošklivou, trpěla komplexy ze svého vzhledu. Když se jí v pubertě začala zvětšovat prsa, která se později stala terčem obdivu milionů mužů, nelíbilo se jí to, chtěla je mít menší. Jejím hlavním „atributem“ byla výrazná ladná chůze, tu si osvojila při tanečních studiích. Měla i vysokou kulturu oblékání a přirozený cit pro to, co jí sluší. Její dospívání bylo vzpourou proti rodičům.
V patnácti v magazínu Elle
Musela studovat soukromou katolickou střední školu Institut de la Tour poblíž domova, ale dělala všechno proto, aby ji vyhodili. Když jí bylo patnáct, náhodou si ji všimla Hélène Gordon-Lazareffová, ředitelka módního časopisu Elle a prosadila si, aby se objevila na obálce. To vzbudilo rozruch, nebylo zvykem, aby byly tak mladé modelky na titulní straně. Na ní se objevila i o čtyři roky později, v obou případech jako bruneta. Díky tomu dostala nabídku na natáčení filmu Les Lauriers sont coupés, poté následovaly epizodní role.
Celkem hrála v šestnácti snímcích. Rodičům se herecká kariéra nelíbila, dědeček ji ale podpořil tím, že pokud se z ní má stát děvka, nebude to kvůli filmu, ale kráse. Jejímu kouzlu podlehl v roce 1956 režisér Roger Vadim a obsadil ji do romantického dramatu A bůh stvořil ženu (z toho se stal hit, poprvé se objevila na plátně jako blondýna.) Sice se za něj provdala, ale jejich cesty se brzy rozešly, když se zamilovala do svého kolegy, slavného Jeana-Luise Trintignanta. Ani tento vztah neměl dlouhé trvání, pouhé dva roky.
Ve svém prvním filmu Les Lauriers sont coupés,
Manželská věrnost jí nic neříkala, randila se zpěvákem Gerardém Becaudem, ale i dalšími slavnými muži. Její kariéra pokračovala závratným tempem. Novináři a paparazzi ji nedali chvíli pokoj, stala se lovnou zvěří. Navíc nesnášela cestování a prodlevy při natáčení. Bylo toho na ni moc, tak se v 26 letech pokusila o sebevraždu, podřezala si žíly. Spekulovalo se, že šlo o demonstrativní pokus, na druhou stranu mnozí, co ni znali, tvrdili, že těch pokusů mělo být víc, hlavně poté, co se jejím druhým manželem stal herec Jacques Charrier.
Ten si kladl za podmínku, aby měli dítě. Souhlasila, ale pouze z obavy, aby ji neopustil. Pak toho trpce litovala, v deníku se svěřila, že se z něj časem vyklubal dominantní tyran. Proto embryo považovala za noční můru či rakovinový nádor. Bila se pěstmi do břicha, kouřila marihuanu, dělala všechno, aby potratila. Přesto se jí narodil zcela zdravý - a také jediný - syn, Nicolas. O něj se nestarala a po rozvodu se s ním nestýkala. Ve stáří si k němu našla cestu, občas se vídali, ale postěžovala, že má tři vnučky, ale ani jedna neumí francouzsky.
Žijí totiž v Norsku. V 32 letech se setkala s německým multimilionářem a playboyem Gunterem Sachsem a přeskočila jiskra. „Připadal mi úplně úžasný, „zhypnotizoval“ mě, nic podobného jsem nezažila. Navíc byl romantik a já přesně to v té době potřebovala, hned druhý den po seznámení poslal nad můj dům vrtulník, který ho doslova zasypal tisíci růží. Vzali jsme se o dva měsíce později v Las Vegas, jenže po období zamilovanosti se vzájemný cit poněkud vytrácel, ani jeden z nás si příliš nepotrpěl na věrnost.“ Řekla později.
Po rozvodu ale zůstali přáteli, Gunter později poznamenal: „I jeden rok s Brigitte měl pro mě v životě mnohem větší cenu, než deset let s jakoukoli jinou ženou.“ Během manželství si Brigitte vyšla na rande se zpěvákem Sergem Gainsbourgem. Chtěla, aby speciálně pro ni složil zamilovanou píseň. Když ji nahrávali, podlehli vášni, měli sex přímo ve studiu, takže bylo slyšet, jak milostně vzdychá. Pak ho - poté, co se o existenci songu dozvěděl Sachs- požádala o odložení jejího vydání, nechtěla ho tak veřejně ponížit.
Gainsbourg poté erotickou skladbu „Je T'aime … Moi Non Plus“ znovu nahrál se svou další přítelkyní Jane Birkin. Stala se obrovským hitem. Brigitte nakonec také vydala původní, vlastní verzi nahrávky, to už byla rozvedená. Posluchači ji vesměs považují za lepší, je v ní víc citů, vášně i bezprostřednosti, ne kalkul. Pochopitelně, že proti songu vehementně brojila a protestovala církev, otec byl „naštěstí“ po smrti, asi by se za dceru hodně styděl. Gainsbourg pak pro Brigitt napsal další úspěšné songy, Bonnie a Clyde a Harley Davidson.
Čtvrté a poslední manželství, uzavřené v roce 1992, se ukázalo být nejdelší, vyvoleným se stal podnikatel Bernard d'Ormale. Vzali se přitom jen dva týdny po seznámení! Šlo o dost tichou svatbu, v té době už také dávno nebyla filmová hvězda, kariéru překvapivě ukončila na vrcholu, v 37 letech. I když všichni předpokládali, že se časem na stříbrné plátno vrátí, přepočítali se. Její choť pracoval jako poradce Jean-Marie Le Pena, kontroverzního vůdce ultrapravicové strany Národní fronta, brzy se stala jeho otevřenou stoupenkyní.
Během let dostala od soudu šest pokut za podněcování rasové nenávisti, veřejně a nahlas kritizovala imigraci, nenáviděla islám, obyvatele ostrova Réunion, tvořící pestrou směsici potomků Afričanů, Číňanů Evropanů - ale i Francouzů - označila za divochy, podobně nekompromisně vystupovala jako ochránkyně zvířat, což byla „role,“ která ji proslavila, podobně jako předtím herecké umění a vzhled. Byla celoživotní odpůrkyní plastických operací, svůj zevnějšek se nikdy nesnažila uměle vylepšovat.
Potrpěla si jen na silně nalíčené oči, které kontrastovaly s dlouhými blond vlasy, obvykle se česala buď na ofinu, nebo si zapletla drdol, na to nepotřebovala kadeřníka. Chodila ležérně oblečená, v džínách či minisukni, v nichž vynikly dokonalé, dlouhé nohy, nenosila žádné okázalé róby, pokud nemusela. Muže dráždila hlubokým dekoltem, hodně provokativním. Nosila podprsenku se speciálními košíčky, které se říká half cup nebo balconette. Miliony žen se ji snažilo napodobit, dá se říct, že zažehla módní i sexuální revoluci.
Buď podvědomě, nebo úmyslně, si zvolila image, kdy na fotografiích smyslně špulila rty, naproti tomu se na nich takřka nikdy neusmívala, tím podporovala svou nedosažitelnost. I když byla při natáčení neustále mezi lidmi, cítila se osaměle. Proto zůstávala s partnery, i když ji byli lhostejní. Na druhé straně, když měla odhadnout počet milenců, kteří prošli její postelí řekla, že jich bylo kolem stovky! To, že nikdy nehrála na divadle a neměla přímý kontakt s diváky, usnadnilo její rozhodnutí ukončit kariéru.
Brigitte Bardot ve stáří
Byla ale nenahraditelná, její přirozené, pudové, autentické herectví, fascinovalo diváky i kritiky. Svůj text – kromě komedií, kde ho víceméně odříkala – si upravovala tak, aby v nich byl i kus její duše. Role obvykle hluboce prožívala. I když byla sexuální symbol, v jejích filmech najdeme jen minimální množství erotických scén, těm se, pokud možno vyhýbala a byly ve srovnání s dnešními vyloženě decentní. Dobře věděla, že záběry, které neodhalují vše a dávají prostor fantazii, mohou být pro muže dráždivější než nahota.
Když daleko později zavzpomínala na svá herecká léta, prohlásila: "Můj způsob hraní mě - kromě komedií, za které se stydím - duševně vyčerpával, stejně jako veškerý ten mediální humbuk. Zpočátku jsem si docela užívala, když o mně lidé často mluvili a muži se za mnou toužebně otáčeli, ale velmi rychle mě to začalo dusit a ničit. Během mých 20 let hraní se mi pokaždé, když začalo natáčení, objevil herpes. Lidé mi mockrát ublížili. Hluboce. Až se zvířaty, s přírodou, jsem našla klid. “
Zdroj: https://www.lemonde.fr/culture/live/2025/12/28/en-direct-brigitte-bardot-est-morte-elle-a-marque-de-son-empreinte-l-histoire-de-france-salue-mireille-mathieu_6659628_3246.html
https://www.radiofrance.fr/franceinter/podcasts/l-info-de-france-inter/l-actrice-brigitte-bardot-est-morte-a-91-ans-7485984
https://www.fondationbrigittebardot.fr/
https://www.bbc.com/news/live/c1kpg427pe7t
