Článek
Narodila se 27. dubna 1913 v Praze architektovi Bennovi Kabátovi (v žilách má mít šlechtickou krev.) K herectví měla blízko už odmalička. Otec byl sice architekt, ale psal dětské loutkové hry a s manželkou hrál u ochotníků. Její strýc Josef Šváb – Malostranský pak byl první český filmový herec. Poprvé se na divadelních prknech objevila ještě jako nemluvně v povijanu v Malostranské besedě!
Herečkou chtěla být odmalička, ale její cesta nebyla vůbec snadná. Po střední škole se počátkem třicátých let snažila dostat do Divadla Vlasty Buriana - později rovněž i do Osvobozeného - ale neměla potřebné zkušenosti. Vše se změnilo, když se dozvěděla, že producenti shání nové talenty do filmu Sextánka. Pro tuto roli se jim sice nehodila, nakonec ji získala Hana Vítová, ale poté byla obsazena do melodramatu Světlo jeho očí.
Ten ji vynesl na výslunní popularity, ztvárnila pak desítky velkých rolí - namátkou Madla zpívá Evropě, Přednosta stanice, Život je krásný, Madla zpívá Evropě, či Muži nestárnou. Tam se do ni bláznivě zamiloval Jan Pivec, ale nebyl to její typ, takže se milostný románek nekonal. To se nedalo říct o dalších prvorepublikových hvězdách, Oldřichu Novém a Vlastovi Burianovi. Oba byli přitom ženatí.
„Manželky je hrozně moc hlídaly, chudáky. Ale neuhlídaly, pochopitelně, byly totiž divadelní zájezdy a tam už měly smůlu. Oldřich vždy krásně voněl, v náprsní kapsičce měl lahvičku parfému. Vlasta si mě všiml v komedii Provdám svou ženu, kde jsem měla scénu v kombiné. Ale já bych nikdy nerozbila manželství, takže jsem měla city pod kontrolou .“ Prozradila o sobě Zita.
Stejně jako většina herců točila i za války, což se jí, bohužel, stalo osudné, hrála totiž pod pseudonymem Maria von Buchlow ve dvou bezvýznamných německých filmech. Kvůli tomu dostala absolutní zákaz jakékoli umělecké činnosti. Přitom nemohla, bez ohrožení života, nabídky odmítnout, podobně se zachovali i další herci. Měla prostě smůlu, patřila, stejně jako Vlasta Burian, mezi ty, co bylo třeba exemplárně potrestat.
Neprožívala to zrovna lehce. V této situaci dostala nabídku k sňatku od Jerryho Krále, ředitele firmy v Indii a přijala ji. Novomanželé chtěli odletět do Bombaje, ona však nedostala vízum. To stejné se opakovalo i poté, co jejího chotě přeložili do Londýna, to už se ale psal rok 1948. Proto se na dálku rozvedla. V těch letech žila na samé hranici chudoby, nakonec jí pomohla kamarádka, majitelka fotoateliéru.
Uměla totiž velmi dobře malovat, tak kolorovala i retušovala fotografie, malovala na porcelán květiny. Dostala se k angažmá ve Vesnickém divadle, ale tam si finančně moc nepomohla. Ve filmech se jen mihla a nakonec byla z politických důvodů zcela odejita. V roce 1955 se seznámila s veslařem Jiřím Zavřelem, olympionikem, a o rok později se za něj provdala. Měli spolu syna Jiřího, stojí za zmínku, že se stala matkou ve věku 44 let! V té době šlo o zcela výjimečnou událost.
Mateřství si užívala a nakonec jí přestalo vadit, že nemůže hrát. Navíc by zcela jistě nedostávala podobné role jako kdysi, kdy vynikala svým kultivovaným projevem i elegantním zjevem, obojí se v socialismu rozhodně nehodilo. Měla ale nezlomnou vůli a nepředstavitelný životní optimismus. To se ukázalo poté, co i její druhý manžel v roce 1965 emigroval.
Ona se však rozhodla zůstat. Hlavně kvůli synovi, tomu bylo tehdy osm let. Usoudila, že adaptace na nové prostředí a ztráta kamarádů by pro něj nebyly vhodné. Tak se v roce 1968 stala vedoucí známého kina Ilusion, kde organizovala besedy s pamětníky k projekcím archivních filmů. Naštěstí v té době už dostávala znovu role.
Režisér Jiří Hanibal si ji vymohl do komorního dramatu Hvězda, šlo o návrat na filmové plátno po dvaceti pěti letech! Poté se nepravidelně objevovala v menších a epizodních rolích elegantních dam, matek, někdy i babiček. Za zmínku stojí vdova po cestovateli Fričovi (Akce Bororo), účastnice velké stěhovací akce (Kulový blesk), velkovévodkyně (Král Ubu.)
I když neměla ani náhodou jednoduchý život, nikdy se nenechala srazit na kolena. Přišla i další osudová změna, s níž se musela vyrovnat. Syn Jiří, s nímž měla krásný vztah, se rozhodl odejít do Ameriky a začít tam podnikat. Sice za ní jezdil, jak jen mohl, ale logicky ji chyběl. Pak přišel rok 1989 a dostala nové příležitosti v oceněných snímcích Zapomenuté světlo, Želary a Babí léto, ale i dalších.
Vrátila se i do divadla. Mezi léty 1997 a 1999 hostovala v divadle Pod Palmovkou jako šlechtična de Rosamonde v inscenaci Nebezpečné známosti, kterou režíroval Jan Hřebejk. Kvůli nemocem byla později hospitalizována LDN v pražském Motole, kde pobývala sedm let, ale udržovala si svěží mysl a společenské kontakty. Když oslavila devadesáté deváté narozeniny, slíbila synovi, který za ní přijel, že se dožije stovky.
Bohužel nebylo v její moci to splnit, zemřela ve spánku přesně měsíc poté. Chtěla být pochovaná vedle Ljuby Hermannové, která se narodila ve stejném roce jako ona a s níž hrála v divadle u Oldřicha Nového, měla ji ráda pro její veselou povahu. Na hrobě má erb lilie, tři hvězdy a stoupající měsíc v červeném poli, i když její šlechtický původ nebyl prokázán a je spíš nepravděpodobný.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1031-zita-kabatova/prehled/
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrela-zita-kabatova.A120527_090620_domaci_neh
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/19753-zita-kabatova.html
