Článek
Narodil se 11. 1. 1947 v Praze, od dětství ho přitahovala hudba, hrál na klavír, kytaru, bicí. O pěvecké kariéře moc neuvažoval. Je známé, že se vyučil prodavačem, ale vykonával i řadu dalších profesí, skladníka, pošťáka, brigádně prodával vánoční kapry. Začínal v kapele The Makers, kterou založil jeho bratr Vít.
Dlouho odmítal zpívat česky, k tomu ho přemluvil až muzikant a karikaturista Jan Vyčítal ze skupiny Greenhorns a stal se jejím členem. Poté založil kapely Fešáci a Tučňáci, kde se setkal se Zdeňkem Rytířem. Ten byl pro něj nepostradatelný nejen jako textař i muzikant, ale i jako kamarád. V té době nazpíval své největší hity.
Vystupoval kdekoli, neměl hvězdné manýry. „Když mě pořadatel pozve, jsem rád a neřeším pitominy jako akustiku sálu nebo vytápěnou šatnu. Peníze pro mě nejsou hnací motor a nikdy nebyly. Naštěstí. Když jseš nemocnej a nějakej čas ležíš v posteli, dojde ti spousta věcí, třeba že rubáš nemá kapsy a do hrobu si nic nevezmeš,“ narážel Michal na svoje zdravotní potíže. Ty se s ním táhly už od dětství.
Tehdy prodělal komplikovanou žloutenku, která mu oslabila játra. Měl abstinovat a držet dietu, ale bohužel to vždy nedodržoval, takže se jeho potíže časem zhoršovaly, ve středním věku byl téměř každý rok hospitalizován v nemocnici, měl i další zdravotní trable - musel na operaci kvůli perforaci střeva, prodělal komplikovaný zánět pobřišnice, chorob byla spousta.
Velkou oporou mu byla manželka, původně herečka Černého divadla Marta Novotná, s tou se seznámil v roce 1971 a o devět let později si ji vzal. Vztah jim vydržel 24 let a nejlépe je asi popsán v písni Báječná ženská. Vyženil dceru Gabrielu, později se jim narodila další, Michaela, která zpívá některé jeho slavné písničky.
I ty mu pomáhaly zahnat chmury. „Víš, je to fajn pocit, že se „moje“ písničky budou zpívat, až tady nebudu, některý už docela zlidověly. Největší pocta je sedět anonymně ve tmě u táboráku, kde zpívají tvůj song a vůbec třeba neví, že je ode mě. U některých mě úspěšnost leckdy samotného zarazila.“
„Typicky to bylo u odrhovačky Lojza a Líza. Já ji bral jako recesi a počítal s tím, že se rychle obehraje, protože, jak je známo, opakovaný vtip přestává být vtipem. Kupodivu se stal opak, diváci ji sice znají nazpaměť, ale stále o ni mají zájem, když ji nezahraju, tak si ji vyvolají v přídavku,“ svěřoval se Michal. I přes to, že vystupoval dlouho, trpěl před koncerty trémou, dával si „panáka“ na kuráž.
K jeho image neodmyslitelně patřil klobouk, džínové „lacláče“, ty ale nenosil kvůli módě, břicho měl po několika zákrocích samou jizvu, lékaři pomalu neměli kam říznout. Zpíval srdcem a to bylo znát, publiku nevadilo, že občas „chytil“ falešný tón nebo to spíš vůbec nevnímalo. Na jeho kariéře se podílela Eva Olmerová, s kterou v mládí chodil.
Byla o třináct let starší, naučila ho pěvecké techniky, hlavně frázování, ale také mu stále zdůrazňovala, aby vždy při každém vystoupení dal do zpěvu úplně všechno, protože diváci na koncert přišli kvůli němu a měl by jim na oplátku předvést maximální výkon, jakého je schopný. Jejich vztah byl bouřlivý jako všechny této skvělé a svérázné zpěvačky.
Michal se rozhovořil i o své filozofii. „Jediné co po tobě zbude, jsou vzpomínky lidí, který tě měli rádi, občas si tě pak připomenou i ti, co tě nesnášeli! Mé hudební motto vždy bylo: „Hlavně nepřekvapit!“ Patřím ke konzervativcům, nerad dělám s jinými lidmi, než jsem zvyklý. Na experimenty máš čas tak nejdýl do třicítky, pak už máš zůstat ve vyběhanejch kolejích.“
„Country není - naštěstí pro mě - nijak zvlášť inovativní, když si poslechneš desítky let starý skladby, zjistíš, že se od nových moc neliší, pár nových zvuků nebo i nástrojů přibylo, ale základ je furt stejnej. Možná i v tom je jeho kouzlo, a proto zájem o něj i přes všechny strašidelný prognózy dál trvá.“
„Když si to vezmeš, jsou to vlastně lidovky, jen z jiný země, a ty nikdy nezaniknou, máme je v sobě zakódovaný. Jednou jsem zažil, jak na venkovskou zábavu přišla banda kluků, samý metalový trička. Ze začátku předváděli unuděný ksichty. Po pár pivech se ale odvázali tak, že nakonec řvali jako o život nejen country songy, ale i blbě sentimentální „Hašlerky.“
Michal se v posledních letech života usadil v Hošticích, kde mu rodák Zdeněk Troška dal tip na chalupu své tetičky. Byl tam spokojený a šťastný, našel útěchu a inspiraci, koupil si a provozoval hospodu. Jeho zdravotní stav se ale nadále zhoršoval, trpěl rakovinou jater a zánětem slinivky.
Kvůli tomu razantně zhubl až na šedesát kilo. Bolesti snášel celý život zmužile, ale jednou byly tak silné, že zavolali záchranku. Aby odradil zubatou s kosou, došel k ní sám, nenechal se nést. Ta nad ním nakonec ale 10. března 1995 vyhrála, bylo mu jen 48 let.
Zdroj: Rozhovor autora Jana Januly
https://www.youtube.com/playlist?list=PLPfi7ICeqP2pqcGXlDHY0CJUDYOWalhC0
https://www.csfd.cz/tvurce/36440-michal-tucny/zajimavosti/
https://www.mujrozhlas.cz/kulata-muzika/michal-tucny-posledni-kovboj-1982-2486751
