Článek
Když se dostali k moci nacisté, byli posedlí myšlenkou nadřazené árijské rasy, která by „produkovala“ jen rasově čisté jedince. S nápadem přišel Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler, když zjistil, že se v Německu ročně provádí 600 000 potratů, a to zdaleka jen ne u podřadných ras, jako byli židé. Proto založil organizaci Lebensborn (Pramen života) kde každá žena může porodit dítě v klidu a míru a zasvětit život obnově rasy. Začal se také zabývat o eugeniku. Tento termín zavedl v roce 1883 britský přírodovědec Francis Galton (bratranec Charlese Darwina.)
Myšlenka byla pozitivní, vycházela ze snahy, aby se lidé s co nejvyšším potenciálem nejvíc mezi sebou množili, ale v praxi neuskutečnitelná pro normální společnost - nikoli však pro nacisty. Přijali rasistické norimberské zákony, v nichž stanovili, že občanem třetí říše může být jen Němec nebo člověk s „příbuznou krví“. To ovšem samo o sobě zaručovalo rasovou čistotu, ale ne to, aby se rodily nejlépe blonďaté a modrooké děti, považované za nordický ideál krásy. K tomu byl určen hlavně Lebensborn. V roce 1939 už existovalo šest domovů, samotné vedení organizace sídlilo v Mnichově.
O všech narozených dětech se vedly pečlivé záznamy. Nemanželský původ se neuváděl a děti obdržely jenom osvědčení o „rasové bezúhonnosti“, aby pak v dalším životě neměly problémy s úřady. Matky nesměly být fotografovány a nemusely uvádět bydliště. To vše představovalo hlavní problém v poválečném období, jelikož tyto děti bylo zcela nemožné vypátrat. Chodily tam rodit svobodné dívky, některé později chtěly využít nadstandardní lékařské péče, luxusního prostředí a nedostatkových potravin, které dostávaly.
Další fáze projektu nastala po vypuknutí druhé světové války. S narůstajícími ztrátami Němců na frontách totiž Himmler došel k závěru, že všichni příslušníci SS musí mít co možná nejvíc dětí. Kdo se vyhýbal rodičovským povinnostem, musel platit citelné finanční pokuty. Platit byli nuceni osmadvacetiletí bezdětní muži, a když se jim do 30 let nenarodily alespoň dvě děti, tak se částka zvyšovala. Bezdětným se navíc zastavoval služební postup.
Děti z Lebensbornu se stávaly majetkem SS, přičemž organizace je umisťovala do vhodných rodin. Ministr propagandy Joseph Goebbels poznamenal: „Úkolem německé ženy je být přitažlivá a rodit děti.“ Matky s více dětmi byly v různých oblastech zvýhodňovány a podle počtu dostávaly i vyznamenání, Čestný kříž německé matky: za čtyři děti bronzový, za šest stříbrný a žena s osmi obdržela zlatý. Sídla Lebensbornu vznikala také na územích, která nacistické Německo okupovalo. Velký zájem byl zejména o Norsko.
Bylo toto logické, rodilo se tam nejvíc blonďatých dětí. Jejich počet byl po válce odhadován na 60 000! Další se nacházela v Rakousku, Polsku, Lucembursku, Belgii, v Nizozemsku. Mnoho mladých žen s nordickými rysy se programově setkávalo s vybranými příslušníky SS. Ti se pak po několika dnech vraceli ke svým jednotkám, těhotné dívky zůstaly v péči Lebensbornu a děti jim byly po narození odebírány.
V domovech končily i děti zplozené v okupovaných zemích vojáky Wehrmachtu či SS s místními matkami. Nejzrůdnější fáze projektu nastala poté, co nacisté začali unášet děti z rodin žijících na okupovaných územích, násilně je odebíraly rodičům. Poté dostala německá jména a byla osvojena. U některých starších se po válce podařilo prokázat původ. Podmínky v domovech byly nadstandardní až do konce války, takže se v nich objevovaly i manželky vysoce postavených nacistů…
Ty totiž chtěly přivést potomky na svět v pohodlí a co nejdál od rozbombardovaných měst. Nyní pochopitelně nehrozí nebezpečí, že by se ta myšlenka dala oživit, na druhé straně jsou ale díky schopnostem reprodukční medicíny možnosti, že si bohatí lidé budou vybírat dítě podle schopností biologické matky - a možná obou rodičů, už dnes se dá ovlivnit, jestli se narodí syn či dcera. Není vyloučeno, že si při tempu technického rozvoje a genetiky časem rodiče budou moci vybírat jeho barvu vlasů, určité schopnosti a zdravotní dispozice.
O tom, že se se dají úspěšně považovat za vlastní i děti cizího otce svědčí příklad Michaela Jacksona. Téměř jistě nejsou jeho. Mají světlou pleť, jemné rovné (nikoli typicky kudrnaté) vlasy, ve tváři sebemenší náznak černošských rysů – plochý široký nos, plné, masité rty. Nejmladší syn vypadá spíš jako indián…
