Rádio a já…

Pochopitelně se jedná o poplatky, co jiného. Vzhledem k tomu, že byvše důchodcem, 76+, asi očekáváte následující vývoj, tedy proč platit a jak se tomu vyhnout. Ale věci se budou vyvíjet jak je možno u mne očekávat, trochu jinak. A jak asi správně předpokládám, tleskat mi zřejmě nebudete. Tak tedy:

má několik tematických kanálů, platíme za všechny. To není nic proti ničemu. Koukáte, tedy platíte. Pekař vám taky nedává housky zdarma, ale naopak. Problémem se může zdát sledování veřejnoprávní TV přes internet, mobily, tablety a počítače včetně. Ano jsou ti, co na těchto výše zmíněných aparátech veřejnoprávní TV nesledují. Pracují zde home office, programují a nebo paří hry a sledují internet. To by se řešit mělo.

Domnívám se že, by to mohla řešit aplikace. Placená pochopitelně a vázaná pouze na českou veřejnoprávní TV. Třeba tak, že by se dala stáhnout sice zdarma, ale jakmile byste se pokusili na této spustit první pořad, bylo by to za 150,- tvrdých českých korun. Přesněji; hláška: Milý diváku! Zaplať, jinak se koukat nebude. Platba by jistě nebyla problém. Buď přes One Play, nebo App Store - dle kmenové příslušnosti, tedy k Androidu, či k Vohryzku. Pokud tato náboženství nevyznáváte, jistí to operátor, u kterého máte internet a často i telefonní paušál. A také dost důležitá věc. Abyste nebyli „okrádáni“, třeba když zahájíte sledování na konci měsíce, aplikace zjistí kolik má tento dnů a až tyto uplynou, třeba už v měsíci dalším, celá sranda vypukne nanovo. Tedy opět 150,- peněz, jinak obrázky nebudou. Veřejnoprávní TV se nažere a divák zůstane celý. Jak jednoduché, milý Watsone.

Jako bývalý programátor a kodér, nevidím problém i v možnosti napsat aplikaci tak, aby umožňovala nastavit i opakované měsíční platby automaticky. To pochopitelně za předpokladu, že tento člověk skutečný televizor nemá. Pokud ano, platit normálně třeba inkasem, aplikaci řešit netřeba.

Ovšem, to by někdo musel chtít tyto novosti zavádět. Tedy v ČT samotné, nebo naši ústavně zvolení politici. V televizi jsem se neptal a politiků už vůbec ne, z velké části (tedy politiků českých) se mi, mírně řečeno, zvedá žaludek.

tedy soukromé televize, hovorově řečeno. Tohle neřeším vůbec, včetně jejich streamovacích placených platforem. Nabízený program mne nezajímá, ani smykem. Důvod? Akční filmy mne neberou, na sport se nedívám. Jsem sportovní analfabet. Fotbal od hokeje sice rozeznám, to ano. Hráči při jednom z těchto dvou klání mají na nohou brusle. Takže zhruba vím, o co jde.

že i na privátní stanici se objeví dobrý, ba přímo kultovní film, který bych rád viděl. Zázrak? Snad vesmírné, nám neznámé síly, kdo ví. Prostě se to občas stane. Jenže! Odmítám a to zásadně, brutální tok reklam, nepředstavitelně stupidních, občas přerušený filmem. Ano tím, který bych tak rád viděl. Jednou jsem takto ustál dva reklamní bloky. Dvě dávky nepředstavitelné a kondenzované hrůzy, kam až filmařina může klesnout. Tedy v těch reklamách, pochopitelně.

Chápu, režisérům reklamních spotů do toho mluví manažeři korporátů a velkých společností. Statečný režisér i kameraman, oba se mohou bránit. To sice ano, ale kapitalista má moc, peníze a styky. Najme si jiný, k těm estetickým prasárnám loajální štáb. Nastane estetická genocida a vraždění múz. A toho už doopravdy nemusím být svědkem. Mohl bych vám klidně zde jmenovat společnosti, které k tomuto masakrování krásna filmaře nutí. Ale chápejte i mne. Nemohu si dovolit, jako penzista, tak dobrý advokáty. To za jedno a za druhé, jak ze světové literatury víme, potýkat se s větrnými mlýny, je pošetilé a zoufale neefektivní.

Tedy veřejnoprávní, ČRO a jeho stanice, včetně internetových. Poslech, jak jinak, vázaný poplatkem. Ano, najdou se tací kteří tvrdí, že jej (ČRO) neposlouchají a přesto musí platit. Dobře, snad by to šlo udělat placenou aplikací, jako u té televize, viz výše. Zde je ovšem ještě jedna zásadní věc: Krizová zpravodajství a hlášení v dobách ohrožení státu, živelných katastrof, průmyslových nehodách a ve válce. Zde už je skutečný, fyzický analogový radiopřijímač napájený bateriemi nutný, datové sítě by to schytaly jako první, po nich rozvody elektřiny. Poplatky by byly to poslední, co by za této situace vůbec někdo řešil.

Téma poplatků je natolik „živé“, aby se s jej nechopili politici. Jistě, zařídíme, abyste neplatili. Jenom a pouze my! Dodají a dobře vědí proč. Spousta lidí na toto sakra dobře slyší, preference rostou. A to najednou tu máte problém. A dost zásadní. Kdo si vyžere toho Černého Petra? Mocipáni? Nebuďte naivní, milí spolubratři občané! Vy sami to budete, ano čtete dobře, vy sami. Vysvětlím to:

co jsem se zděšením četl v jistém celostátním deníku článek, kde byl hanoben management nejmenované státní firmy tak, že laik žasl odborník se divil. A kdo byl většinovým majitelem listu, hádejte. Pro jistou skupinu lidí to bude těžké, spíše hádat odmítnou. A další rána - Lidové noviny, klenot meziválečné žurnalistiky české. Peroutka tam psal, Čapek a další. A co se nestane? Tento pán tam má pojednou také „určitý vliv“, tedy v nové době. Známý investigativní novinář, který nasazoval v devadesátkách vlastní krk při potírání organizovaného zločinu, na přelomu milénia si dovolil (v případě s tímto listem naprosto nesouvisejícím), ale týkajícím se právě tohoto člověka, tak ten se ho zeptal, na něco moc sakra nepříjemného. Ohledně jeho vlastních podniků to bylo. Dost třaskavá otázka, pro politika a podnikatele v jedné osobě. Investigativní novináři už jsou takoví. Tento novinář do Lidovek občas psal sloupky, takové „podčárníky“, jak to nazýval Čapek. Nic proti ničemu. Tak pro potěšení. A co se nestalo? Pojednou (jak zajímavé) mu bylo z redakce listu sděleno, že o spolupráci s ním už nestojí.

Pravda, to je moc ošklivé slovo. Nadávka přímo, ale jak pro koho. Nebudu se v tom dál hrabat, trochu odbočíme. A jsme u těch poplatků. O kolik nás stát obere? Dám si to do do pera, vydržte chvilku.

Veřejnoprávní ČT: Dříve: 135,- Kč Nyní: 150,- Kč

Veřejnoprávní ČRO: Dříve: 45,- Kč Nyní: 55,- Kč

Z toho vyplývá: Kdysi 180,-Kč, nově pak vysolíte 205,- Kč. Tedy, pokud umím počítat, rozdíl krvavých 25,- Korun českých. Za měsíc tedy vykrvácíme o strašlivých 205,- Kč. Moje jízlivá otázka: Kouříte? Pokud ano a to dvacet plus, myslím tím cigarety, propálíte to za den a kousek. A pakli tu dobu kouřit nebudete, protože byste jinak zemřeli hlady, pro vaše zdraví jen dobře. Tedy to nekouření. To zase není zas taková katastrofa, A den nekouřit, to je zdravé. A vidíte! Bude líp! Tedy pro vaše zdraví, jistě. Ostatně, že bude líp (tedy i celkově) hlásá i ten člověk. Jmenoval bych ho, ale se to jméno velmi těžko vylovuje, on mi tak nějak jde částečně na nervy. Jeho tanečky okolo jisté polostátní společnosti mne minulý měsíc stály na investicích 135,- Korun českých. Nebudu však do toho tahat osobní věci. V novinařině je to fujtajbl a blogger, tedy já, by to taky neměl dělat.

si uvědomím, že tedy natvrdo zestátnit a ovládnout médium (nikoli tento blog, ale ČT a ČRO), je už sakra jiný level. Objeví se tu zcela jiní lidé (nemyslím tím teď zrovna toho, kterém mluvím) ale takoví ti, ehm, loajální. Je věcí krátkého času, kdy na politický tlak lze snadno vyměnit radu ČT i ČRO. A pak už to pojede. Kde pak bude svoboda slova? Ano tam přesně, my obyčejní lidé víme. Nechtěl bych znova dožít toho, co tu bylo na jaře roku 1969, tedy v Dubnu, abych byl přesný.

to si pamatuji sakra přesně, jsem zapnul zcela jiné rádio. Tedy vypadalo vizuálně pořád stejně, stupnice svítila a elektronky žhnuly. Ale hrálo a mluvilo poněkud jinak. A také, a to už nebylo vůbec dobře, pár hlasů tam chybělo. Jistě, někteří na to neměli nervy a odešli. Pokud ani to se věrchušce nezdálo málo, další byli odejiti.

Zkuste nahlédnout do zrcadla. Sluší vám ta psí hlava, co vám někteří politici nasadili? Pokud ano, gratuluji. Člověk musí mít na spoustu věcí echt silný žaludek. Nevymlouvám se, tedy já osobně, asi mám špatné trávení. Většinou při sledování jistých změn. Nožná i ty reklamy bych snad nějak sežvejkal, ale tohle doopravdy nedám.

Ano, rádio je pro mne fenomén. Od dětství. Žil jsem nějaký čas u prarodičů, rodiče byli za prací jinde. Děd pracoval u dráhy a peníze neřešil. Za první republiky si pořídil rádio, vybavuji si ten aparát ještě dnes. Telefunken Triumf, přímozesilující audion, nikoli tedy superhet. Osazen elektronkami AZ4, AF4 a AL4. Moc luxusní stroj to zase nebyl, ale hromadu prachů stál. Jak mi bylo sděleno, za války povinně vykuchány krátké vlny, ale to pamětníci znají. Dodnes mám po dědovi schovanou „Licenci ku držení a provozování radiofonní přijímací stanice“, jak byl tento přístroj úředně nazýván, Licence má úřední kolek a krásné číslo 801. Prarodiče poslouchali hlavně divadelní inscenace a přenosy, televizi jsme neměli nikdy. První televizor jsem koupil až ženatý, když přišly děti.

byla ze severu Čech, kde jsem s rodiči půldruhého roku byl. žili jsme tam v nuzných podmínkách a měli i nuzné rádio. Po Němcích. Ano, byla to legendární „Goebbelsova tlama“ tedy Goebbelsschnauze, jak ji Němci nazývali. Pokud pamatuji, Goebbelsse v té bakelitové skřínce vystřídal Tonda Zápotocký, propaganda však zůstala. Asi to rádijko nic jiného neumělo. Takový totalitní pohrobek. Pouze tu orlici se svastikou už nemělo, byla z moci úřední vybroušena. Přístroj jmenoval DKE 38. Často osazován elektronkami VCL11 (univerzální) a VY2 (usměrňovač). Tedy v síťové verzi. Byla i bateriová, ale tu jsme doma neměli. Ale obě hrály hnusně. A také, co by již větší hoch, jsem začal stavět krystalky. Dodnes pamatuji to nekonečné píchání jehličkou do galenitového krystalu, než to začalo hrát. Potichu, ale hrát.

Pak zpět na jih, domů, mládí a dospívání. To znamená vlnu 1440 kHz. Ano, legendární Radio Luxembourg. Opět posloužil stařičký dědův Telefunken a hezké pořady v roce 1968. Když to bolševik v roce 1969 utnul, přišly ke slovu přijímače krátkovlnné, poslech rušené RFE, Hlasu Ameriky a českého vysílání BBC. BBC si už rušit nedovolili, tedy bolševici. Alespoň , pokud já pamatuji. To už jsem byl ale velikej kluk a začala éra zajímavých rádií. U mne to byly dva ruské kusy: VEF 206 a Spidola 240.

Ale rušení zas takový problém nebyl. Pomohl úzkopásmový VF zesilovač přesně naladěný na poslouchanou frekvenci. To ovšem ještě nestačilo. Bylo nutno použít rámovou směrovou anténu. Což obnášelo najít v terénu takové místo, kde směr k rušičce a rušenému vysílači (v tomto případě RFE) svíral úhel co nejbližší k devadesáti stupňům. U nás to byla klika, stačilo vyjet asi 7 km za město. Byla to autobusová zastávka na odpočívadle u okresní silnice, minimální provoz, o víkendech téměř žádný. To vyhovovalo. Zapnout zesilovač (ubastlil jsem si ho sám) byl na plochou baterii a s minimální spotřebou. Pak už jen vhodně natočit rámovku. Ne vždy (záleželo na počasí) a poslech zlého imperialisty byl parádní. Jediný problém byl tzv. fadding, proti kterému se bojovat nedalo. To je přírodní jev a taková mrzutost spojená s AM vysíláním. Když nebyl, nemělo to pak chybu. Povedlo se mi tak natočit ve snesitelné kvalitě celý seriál Krylogie, který na RFE tehdy vysílali. Takže k výbavě přibyl ještě bateriový páskový magnetofon, pokud bylo třeba.

Ty byly. Logistiku mi zajišťoval kamarád, auto ani řidičák jsem neměl. K těm bizarně veselým patřila ta, kdy jsem požádal kamaráda, aby mi podal z auta ten zmíněný VF zesilovač. Byl v krabičce vystlané alobalem. Nenapadlo jej nic moudřejšího, než ten malý kontejner otevřít a aparátek mi podat. Tranzistor v zesilovači byl jeden z prvních MOSFET českých tranzistorů KF 520, také dost drahý. Byla to revoluční součástka té doby. Ale měl také své nectnosti: Stačilo se na něj pouze špatně podívat a bylo vymalováno. Ten den bylo chladno a kamarád měl šusťákovou bundu. A statická elektřina je prevít. Během vteřiny tiše zesnul, tedy ten tranzistor a bylo po srandě…

když uvelebeni v zastávce, pokuřujeme a posloucháme další díl výše zmíněného pořadu s Karlem Krylem. Rámovka zapíchnutá vedle zastávkové boudy, koaxiální kabel skrz okno, cívky magnetofonu položeného na dřevěné lavici se zvolna otáčely. Pořad končil, jela poslední píseň. A v tom auto. Bíložluté se známými písmeny na bocích. Asi bude stavět, vyhodil blinkr. Kdyby na této opuštěné silnici právě přistávala mimozemská kosmická loď, nechalo by nás to v klidu. Maximálně by možná rušili náš nelegální příjem. Tohle byl však malér. Zásadní malér.

Později, jsme se oba divili, jak jak blesková to byla reakce. Jedním hmatem jsem přetočil karusel Spidoly na amatérské pásmo a zastrčil do konektoru rádia sluchátka, odpojil kabel k magnetofonu s schoval do kapsy. A stačil ještě magnetofon zastavit. Kamarád bleskově sundal bundu a hodil ji na lavici. Magnetofon nebyl velký a bunda tam ležela, tak nějak obyčejně. Jako když ji položíte na lavici. Vyšel jsem z boudy a pootočil rámovku..

To už policisté vystupovali z auta. Tak chlapci, co tu provádíte? Nedivím se, proč se ptali. Na to, že zde čekáme na autobus, to jaksi nevypadalo. Cestující na venkovské zastávce, kteří očekávají svůj spoj ze Lhoty do Lhoty, zřídkakdy bývají vybaveni přehledovým přijímačem a rámovými anténami.

Člověk, pokud mu teče do bot, myslí někdy skutečně velmi rychle. Povídám: „My jsme ze Svazarmu a trénujeme zde hon na lišku. Na začátku prázdnin máme jet na závody“. Ve Svazarmu jsem skutečně byl (klidně si odplivněte) . Ale byla tam kolektivka (kolektivní stanice v pásmu VKV) a také dobře vybavená radiodílna. Kde jinak bych „namotal“ křížové cívky do toho zesilovače, upravil a vytunil přijímač samotný (BFO oscilátor, výměna některých tranzistorů) a další věci. K tomu potřebujete kvalitní VF generátor, osciloskop a další vychytávky. Jinak hon na lišku je oblíbená radioamatérská disciplína (ROB), tedy takový rádiový orientační běh. Ovšem závodník zde používá zcela jiné antény a jiné přijímače (o dost menší) pro vlnové délky 80 a 2,5 metru.

Policisté zkoumali přijímač a pak se jeden z nich zeptal, zda by si mohl také poslechnout. Podal jsem mu sluchátka. Pochopitelně přeladěno a kousek od amatérů, tedy od pásma 80 metrů, byla stanice neustále vysílající časové pulsy. Co vteřina to krátké pípnutí. Poslední v 59 vteřině, prodloužené asi na 0,4 s. Po o určitém čase (snad 20minut) následoval prefix, tedy volací značka stanice. Pochopitelně v morseovce. „Nějak to tam pípá!“ Hlásil policista a podal sluchátka spolubratru ve zbrani. Ten také poslouchal. Tento ale měl vyšší šarži a zřejmě zvládal i dedukci, rozplétal tedy "případ": „To je jako ta liška?“ Zeptal se. Odvětil jsem že ano a poučil strážce zákona, že podle natočení antény a změny síly signálu se určuje směr kde ta liška, tedy vlastně malý vysílač, je. Nějak principiálně jsem mu ani moc nelhal. V reálu, tedy při závodě, to tak přibližně vypadá. Rámová anténa nezklamala. Částečně to fungovalo i zde. Protože policisté té doby často používali tzv. „mozkové myšlení“ a tím chápali pomaleji, vyšší šarže se zeptala na povolení. Odvětil jsem mu, že je to běžný orientační běh, pouze mírně elektrifikovaný. A bumážky není třeba, vše legislativně kryje místní ZO Svazarmu. Nasadili čepice a v míru odjeli. Magnetofon nenašli. Kdyby ano, vzhledem k tomu, co tam bylo nahráno, nezachránil by nás ani titul mistrů světa v ROB.

byly ty ruské krátkovlnné přijímače. A to legendární VEF 206 a Spidola 240. Oba měly karuselové přepínače vlnových rozsahů. Věc u běžných tranzistoráků naprosto nevídanou. U nás vyráběný přijímač s touto vymožeností byl jen jeden. Bylo to velké stolní síťové rádio Penta Luxus, vyráběné snad v roce 1946, nějakou firmou v Praze, později snad Tesla Karlín. Karuselem byl vybaven i německý vojenský přehledový přijímač Torn E. b, používaný Wehrmachtem: Marně jsem se jej snažil sehnat, za mého mládí to ještě občas šlo. To ale byla už úplně jiná liga a taky vážil skoro třicet kilo. Až za mnoho let, na prahu devadesátek, byť jen částečně, jej nahradil komunikační přijímač Olympia ATS 803A. Slouží mi dodnes. Torn E. b to sice není, ale dovede toho také dost. A získal jsem jej za pár korun, zcela funkční, na blešáku…

Torn. E. b Vzorně restaurovaný kus tohoto válečného vojenského přijímače a můj vlhký sen mladého radisty. Nesehnal jsem jej nikdy. Byl to legendární stroj a pokud jej někdo má ve sbírce, tak má klenot. Dnes pokud jej seženete, je to často neúplný vrak.

Takže jsme to měli daleko jednodušší, než naši rodiče a prarodiče za války. Němci se s tím nemazali. S rádiem povinně do opravny, kde vám vybrali krátké vlny a vystavili potvrzení pro policii. A ještě a to bylo povinné, vám dali, nebo v opravně rovnou navlékli na ladící knoflík kartonový kroužek s natištěným varováním, co vás potká, pokud budete poslouchat nepovolený zahraniční rozhlas.

vzpomínám. jak v tehdejším, Československém rozhlase, pracoval publicista, zahraniční zpravodaj a redaktor, Jan Petránek. Pakli se ve světě cosi dělo, třeba v rozvojovém, jednal následovně: Svodka z ČTK, to byl základ. Sice základ velice chudý, o jedné větě: Že tam a tam, proběhl vojenský převrat. Cestovat tam nešlo, zuřily tam líté boje a cesty byly přerušeny, letadla tam nelétala. Pan Petránek byl však vybaven kvalitním komunikačním přijímačem a dobrou anténou. Nedivil bych se, kdyby toho Torna doopravdy měl. A také disponoval znalostí jazyků. Sedl tedy k rádiu a naladil vzdálenou Tramtárii a její vládní rozhlas. Poslechl a podrobně analyzoval. Následovalo další ladění. To se mu často povedlo, naladil a poslechl stanici „vzbouřenců“. Opět podrobný rozbor a sestavení alespoň takto dostupných faktů. Jiné, ani pro renomované světové agentury, dostupné nebyly.

Výsledek byl pak asi v tomto smyslu: Podle zpráv ČTK, dne (datum a přibližný čas), proběhl v (město, stát) , vojenský převrat. Část armády je však k prezidentovi (jméno) stále loajální. Ovšem síly pod velením plukovníka (jméno) se opevnily na strategické planině (popis a údaj o poloze) na dostřel od hlavního města. Situace je při zřejmé převaze této části armády stále nejasná. Hlavní město a vládní instituce jsou bez telefonního a dálnopisného spojení. Místo pobytu prezidenta není známo. Zítra (datum, čas) zasedne rada OSN, vzniklá situace totiž ohrožuje stabilitu v rovníkové Africe.

A máte to. Váleční zpravodajové, pokud se tam pod palbou dostali, potvrdili za pár dnů důvod a průběh puče, škody na vládních budovách, přibližné počty mrtvých a raněných. Také, že legální vláda stále drží jedinou rozhlasovou stanici v zemi, vzbouřenci se snaží oslovit civilní obyvatelstvo vysíláním z mobilního vojenského vysílače a také občas tímto zařízením státní rozhlas rušit. Zaznamenali též tuhé pouliční boje v metropoli. O prezidentovi, však stále neví nikdo nic.

Připomínám pouze, že tento příklad je pouze ilustrační. Kdysi na Čro probíhala beseda, takový vzpomínkový pořad o Janu Petránkovi na toto téma. A v tomto smyslu tam o něm a jeho práci hovořili.

Petránkovo prvotní zpravodajství tedy sedělo. Ovšem to byl rok 1968, cenzura u nás veškerá žádná a šlo to dělat. Navíc se pak aktivně zapojil do proslulého srpnového vysílání Československého rozhlasu. Proto bolševik, jak se dalo čekat, v roce 1969 to panu Petránkovi nehezky spočítal. Pochopitelně neunikl zájmu ruských zpravodajců a ti jeho práci patřičně „ohodnotili“ ve nechvalně proslulé Bílé knize. Konkrétně v kapitole Kontrarevoluční podzemí se odhaluje. Odmoderoval ještě přistání Apolla 11 na Měsíci, následně vyhazov a skončil v kotelně.

Každou noc poslouchám rádio, tedy to veřejnoprávní, včetně podcastů, ty na počítači. V 99%¨se jedná o publicistiku. O privátech, tedy rádiích soukromých, zde mluvit nebudu. V devadesátkách to snad mělo smysl, teď už moc ne. Pravda, nějaké stanice by ještě i dnes ušly, ale těch už je žalostně málo. K jejich součtu stačí prsty jedné ruky. Mladí budou jistě jiného názoru, který respektuji. Ale já už nejsem mladý.

Tak tedy veřejnoprávní rozhlas poslouchám a platím. Proč by ne, mohu si vybrat a snažím se vybírat jako gurmán. Jistě, i na veřejnoprávní rádiích jsou věci, které nemusím. Ale každé rádio má ladění. A servery ČRO nabízejí stovky podcastů, tedy vyberu si. V supermarketu si taky kupuji máslo za 69,- a někdy za víc. Pokud si jej namažu na chleba, chci si pochutnat. A ne krátce po večeři se nechat odvézt do špitálu, aby mi vypumpovali žaludek. Zdraví máme, jak víte, jen jedno.

Stále to sice tak nějak jde, ale obávám se, že to jednou skončí. Jsou dvě možnosti: Pakli sem vletí Rus, bude to rychle a bezbolestně. To pochopitelně nepřeji nikomu. Ta druhá možnost je sice humánní, ale také nic moc. Takové chcípání v přímém přenosu. Informační eutanazie, takže to vyjde nastejno.

v rámci osvobození občanstva od této strašlivé knuty dvou stovek měsíčně, to vezmou do ruky. Důkladně, jak jinak. Iluze si nedělám. Tedy v tom smyslu, že už mne to nepřekvapí, jako tenkrát v dubnu roku 1969, kdy jsem byvše mladý, měl ideály a z tohoto titulu jsem byl vůl . Jejich schopnosti (tedy věrchušky současné) jsou mi známy. Podělali, na co sáhli. A to tak, že se ani nadávat nedá. Řekněte mi, milí čtenáři, viděli jste v posledním období politika, co by něco udělal pro nás, obyčejný plebs? Já tedy ne. A to mi operovali oči a vidím v rámci možností velmi slušně, jak tomu zpravidla po operaci katarakty bývá. Se sluchem je to už horší, ale to lze brát s ohledem na poslech rozhlasu, pakli jej naše vrchnostenská smečka zadáví, jako ránu z milosti.

Jistě, asi máte pravdu. Co se vůbec do toho montuju? Přežil jsem dva státní převraty, Husáka, Klause, Zemana, covid i Fialovu bídu, důchod mám slušnej, dluhy zaplacený. To není provokace, já i moje paní jsme hamonili a užíváme si. Tak o co běží. Jak jsem už v článku o volbách loni psal, Andrej si mne za pětilitr nekoupí. Ostatně, kde by na to teď v tom finančním svrabu, vzal. Dlužil by si, to jistě. A platit dneska už včera snědenej chleba? To je fuj, říkávala moje babička.

Ano, jsem geneticky horal, z centrální Šumavy. Po mámě. Žili tam lidi těžce a zadarmo nebylo nic - kráva nepočká, na polích kamení. To je dobrá životní téze. A funguje dokonale.

No nic. Pokud se to s rozhlasem podělá, asi to spoustě lidí vadit nebude. Paradoxně mojí maličkosti asi taky moc ne. Nastartuji opět svoji starou Olympii ATS 803A. A vypravím se poslouchat radiomajáky. To je hezká zábava. Radisti to znají. Procvičím si už skoro zapomenutou morseovku a zaslechnu opět signály ze vzdálených krajin. Olympia má i CW a SSB, tak i nějakého amatéra poslechnu. RFE už nevysílá, Trump to zaříznul, co naděláme. Radio Luxembourg skončilo ostatně už v roce 1991, to bych mohl tenkrát oplakat, ale to bylo. Ostatně, když nejde o život, jde - však vy víte o co.

Internet mne bere, jen přes ty podcasty. Jinak není o co stát. Jak sleduji ten marast (na politických diskusích zde) tak koblihy i nutely mají své starosti. Dokazovat si navzájem, kdo je větší vůl. To jde mimo mne. Na diskuse nechodím, nebudu se zúčastňovat tohoto wrestlingu a psát o tom? To už bych ten turnaj mohl rovnou pískat.

A sliby politiků? Dá se o tom napsat bez jediného sprostého slova. Nevěříte? Tedy: Když bývaly kdysi, už dávno u nás výroční trhy, obyčejnej člověk tam sehnal všechno. Pokud na to teda měl. Na dluh se na trhu nedávalo. A sedlák? Kešeni plnou prachů, velkej pán. A pak přijde koňskej handlíř. Ráno dal sežrat kobyle arzen, vykartáčoval ji a nagrémoval kopyta a sedlák koupí. Rád koupí a přeplatí. Kobyla je divoká, skoro mladice, jiskru ve voku, rajtuje jak čert. Měl co dělat, aby jí cestou domů vůbec udržel. A ráno šel do maštale, natěšenej. A  co uviděl? Netahavýho, kulhavýho chcípáka. Tak to nějak chodí s těmi sliby..

Autorský článek, zdrojů netřeba. Co jsem potřeboval, vyslechl jsem si za ty desítky let v rádiu.

1. Kotek: Rozhlasové a televizní přijímače. (SNTL 1972), kde jsem si osvěžil znalosti, co v těch rádiích o kterých byla řeč, bylo za lampy.

2. „K událostem v Československu“ - (tzv. Bílá kniha) neskutečný škvár a snůška lží, šířená okupanty v září 1968. Pokud ji máte, jen dobře. Hezky si počtete, pokud na to máte nervy. A bude vám jasno, jak to Rus myslí. S kýmkoliv. Pro lídry jisté politické strany (neuvádím, některé výrazy jsou pro mne vulgární) doporučeno jako povinná četba. Snad jim to pomůže. Brožura má 159 stran, deklarovaná cena v tiráži 32 kopějek, vydavatel neuveden, ale my víme…

Jo, ta Olympia ATS 803A. Na stránce jednoho radioamatérů jsem našel její popis a recenzi. Dneska už nic moc, tedy to rádio. Je to veterán, mě ale slouží dobře. Přiložte oko zde>>

J.J.