Článek
Základní ukazatel určující vhodnost výskytu jednotlivých druhů dřevin jsou tzv. lesní vegetační stupně (LVS). Výskyt dřevin v LVS závisí na výškovém a expozičním klimatu a je vymezován podle vlastností přirozeně se zde vyskytujících rostlinných společenstev. S drsnějším klimatem (vyšší LVS) se snižuje pestrost dřevin. V současnosti se vegetační stupně určují dle průměrných teplot ovzduší, nadmořské výšky a množství srážek. Přechody mezi jednotlivými stupni bývají plynulé. Pouze například v hlubokých říčních údolích, kde je vysoký rozdíl mezi nadmořskou výškou, je možné pozorovat ostré změny ve stupňovitosti. Výrazné změny mezi LVS jsou také v oblastech pahorkatin a nižších vrchovin, kde pro určení stupně výrazně rozhoduje orientace terénu vůči slunci. Severní stráně jedné pahorkatiny tedy spadají do jiného stupně, než exponovaná jižní stanoviště stejné nadmořské výšky.
Určení LVS se měří na půdách v normálním vodním režimu - musí se jednat o stanoviště, kde je půda propustná pro vodu a voda sem není dodatečně přiváděna nebo odčerpávána skrze meliorace nebo vodní toky. Jedná se tedy o komplexní posouzení všech prvků, které vytvářejí specifické podmínky a umožňují růst konkrétních druhů dřevin.
Mezi nositele vegetační stupňovitosti patří dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bělokorá (Abies alba), smrk obecný (Picea abies) a kleč horská (Pinus mugo), podle kterých jsou nazvány jednotlivé vegetační stupně. Právě názvy těchto stupňů prozrazují ideální dřevinnou skladbu lesů v daném prostředí. V jednotlivých stupních se vyskytují i další druhy dřevin, jejichž přítomnost je v těchto podmínkách vhodná. Tyto druhy se zde přirozeně vyskytují. V Česku se nachází celkem devět (0-8) lesních vegetačních stupňů:
Lesní vegetační stupně
Pozn.: Různé zdroje obsahují drobné odchylky v podmínkách určení konkrétního stupně, proto je možné nalézt drobné rozdíly v jednotlivých hodnotách.
Každý stupeň má své specifické podmínky, jejichž kombinace určuje příslušnost.
Změna podmínek mění rozložení stupňů
Se změnou jednoho prvku (v průběhu let se v našem prostředí mění především teploty) dochází ke změně LVS. Podmínky pro růst stromů, které byly před dekádami (v extrémnějších případech před dekádou) akceptovatelné, jsou nyní nevhodné. Tyto skutečnosti dokládá i vývoj změn vegetační stupňovitosti mezi lety 1961 - 2014:
LVS mezi lety 1961 - 1990
LVS mezi lety 1991 - 2014
LVS mezi lety 2021 - 2040
Prognostické scénáře na základě takřka desetiletého vytváření modelů změn LVS ukázaly, že i přes všechny nejistoty a neurčitosti modelů je třeba řešit nastávající změny. Globální klimatické změny mají důsledky v regionálních změnách klimatu, a je třeba připravit se na to, že v roce 2030 budou podmínky odlišné od toho, co si pamatujeme z minulosti:
Posun LVS
Jak vypadá život v nejzastoupenějších LVS
Číselné vyjádření lesních vegetačních stupňů je významným a poměrně jednoduchým nástrojem, který definuje vhodnost podmínek pro růst a správný vývoj dřevin a dalších rostlin v závislosti na průměrné roční teplotě a srážkách. Dále je detailně představen 1. až 3. vegetační stupeň, které jsou v současnosti dominantní v Česku:
- lesní vegetační stupeň
Do 1. dubového vegetačního stupně řadíme nejteplejší a nejsušší oblasti Česka, mezi které patří jižní Morava, Poohří, České středohoří, Polabí a vápence Českého krasu. Jedná se o nížiny v rozmezí 150-300 m n. m., výjimečně sahající do výšky 550 m n. m. v oblasti Děvína v Pavlovských vrších. Průměr ročních teplot se pohybuje kolem 8,8-9,5°C při ročním srážkovém úhrnu kolem 500 mm. Vegetační doba 1. stupně je delší než 170 dní. Mezi dřevinami převládá dub zimní a dub letní, místy dub pýřitý a dub cer. Na jižní Moravě se v 1. stupni vyskytuje i jasan úzkolistý. Buk se v tomto stupni nevyskytuje. Dále zde roste javor babyka, jeřáb břek, lípa srdčitá a je zde velmi hojný stínomilný habr, který vhodně doplňuje světlomilný dub. Typické je druhově bohaté keřové patro s dominujícími teplomilnými druhy. Na písčitých půdách se předpokládá výskyt borovice lesní. - lesní vegetační stupeň
2. bukodubový stupeň se vyznačuje teplým suchým, až mírně vlhkým prostředím. Tento stupeň pokrývá nížiny, pahorkatiny a vrchoviny v rozmezích 150-400 m n. m., výjimečně sahá až do 740 m n. m. na jižních svazích Doupovských hor. Průměr ročních teplot se pohybuje obecně mezi 8,2-8,8°C při 550-600 mm srážek. 2. stupeň se nachází i ve vlhkých oblastech s ročními srážkami kolem 700 mm a teplotou 8,7-9,4°C. V suchých oblastech, kde je roční úhrn pouze 441-550 mm, stačí průměrná teplota kolem 7,6°C. Vegetační období trvá přibližně 165 dní. Hlavní dřevinou je dub zimní, buk lesní, habr, lípa srdčitá, javor mléč a jilm habrolistý. Z jehličnanů se ojediněle vyskytuje borovice lesní. Na vodou ovlivněných půdách je dominantní dub letní. Keřové patro je oproti 1. stupni výrazně chudší množstvím druhů i počtem zastoupených jedinců. - lesní vegetační stupeň
Ve 3. dubobukovém stupni převažují druhy středoevropského listnatého lesa. Tento stupeň se nachází v pahorkatinách a vrchovinách v nadmořských výškách 300-500 m n. m., ojediněle až 750 m n. m.. Průměr ročních teplot se zde pohybuje v rozmezí 7,5-8,2°C, v suchých oblastech 7,0-7,6°C. V dřívějších dobách zde byly průměrné roční srážky 600-700 mm, v posledních dekádách se úhrn snížil až pod 550 mm. Vegetační období trvá 150-160 dní. Mezi dřevinami zde dominuje buk lesní. Další dřeviny, které se zde přirozeně vyskytují, jsou letní a zimní dub, habr, lípa, javor, jilm a jasan ztepilý. Na vhodných stanovištích se objevuje borovice lesní, tis a jedle bělokorá. V tomto stupni se také naposledy objevují poslední zástupci teplomilných keřů . Na vodou ovlivněných půdách má výrazné zastoupení dub letní a jedle.
Vzhledem k průměrné době obmýtí 115 let (2019) je nutné v rámci současných opatření přemýšlet nad důsledky našich činů v ne příliš vzdálené budoucnosti. 115 let znamená, že každý pokácený strom byl v průměru vysazen na počátku dvacátého století, kdy u nás panovaly jiné přírodní podmínky. Druhovou přeměnu porostů samozřejmě nelze provést najednou a kalamita typu kůrovce nebo bekyně mnišky na počátku 20. století tento proces neurychlí. Prostým výpočtem lze zjistit, že se ročně obnoví průměrně 1 % výměry lesa, tudíž celková transformace lesů bude trvat dekády. Již rostoucí lesy jsou a dále budou negativně ovlivňovány změnami prostředí.
Problém je s vhodnou obnovou lesa, kdy se stále na mnoha místech stále vysazují nevhodné druhy stromů, které často neodpovídají současným podmínkám definovaných LVS. Vzhledem k délce obmýtí by měly být vhodné podmínky pro prosperitu daného stromu minimálně za půl století, aby bez nehod přečkal do mýtního věku. Cenným zdrojem informací o tuzemských lesích je Katalog mapových informací Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Z těchto hodnot lze již dnes vycházet při posuzování (ne)vhodnosti druhového složení lesa v individuálních podmínkách v následujících letech.
Článek tematicky volně navazuje na další tvorbu věnující se tuzemskému životnímu prostředí, jeho problémům a jejich ukazatelům:
