Úmyslně horší letadlo: příběh Boeingů 767 s třímístným kokpitem

Zajímavý byznysový příběh o tom, kam až mohou firmu zavést ústupky odborům. V hlavní roli australské aerolinky Ansett Australia a úmyslný downgrade moderních letadel.

Jak možná víte, u starších dopravních letadel byly standardem třímístné kokpity, v nichž kromě kapitána a prvního důstojníka seděl i palubní inženýr. Ten měl na starosti sledování a ovládání řady klíčových systémů letadla, od hydrauliky přes rozvod paliva až po vzduchotechniku a elektroinstalaci. Proč? Protože v předpočítačové době vyžadovalo ovládání proudových dopravních letadel tolik spínačů a „budíků“, že by to jen 2 lidé neuhlídali. Podívejte se na obrázek kokpitu Boeingu 747-100 a pochopíte:

V roce 1981 ale přišel Boeing s letounem 767, který jako vůbec první stroj v komerční službě zaváděl integrovaný systém EICAS. Ten posádce zobrazoval všechny důležité provozní a letové údaje na soustavě multifunkčních digitálních displejů přímo na palubní desce. Díky nim se počet ovládacích prvků snížil natolik, že nyní již pilotáž pohodlně zvládali jen 2 piloti. Palubního inženýra tak náhle nebylo třeba. Prvních 30 sériových kusů ještě mělo trojmístné kokpity, avšak i ty prošly ještě před předávkou aerolinkám konverzí na dvojmístné. Všechny později vyrobené kusy pak měly dvojmístný kokpit již z výroby a ustanovily tak dodnes trvající standard. Všichni zákazníci tuto změnu přijali - až na jednoho.

A právě zde vstupují do příběhu australské aerolinky Ansett Australia. Šlo o renomovanou společnost založenou již v roce 1936, která se na přelomu 60. a 70. let stala největší domácí leteckou společností a během 80. let mohutně expandovala. Dokonce zvládla i deregulaci koncem 80. let, po níž vůbec poprvé čelila přímé konkurenci. Když ale v 80. letech objednala zbrusu nové Boeingy 767, ozvaly se velmi silné odbory s obavou, že nové letouny připraví palubní inženýry o práci. A co pak?

Tlak odborářů nakonec vedení Ansettu donutil k velmi nezvyklému rozhodnutí objednat si letouny s třímístným kokpitem a pozici palubního inženýra tak zachovat. Umím si živě představit, jak moc se v Boeingu škrábali na hlavě, když jim přišla objednávka na takový úmyslný downgrade, nicméně zákazníkovi vyhověli. Nevymýšleli přitom nic složitého - jednoduše vzali část ovládacích prvků ze stropního panelu a společně s jedním displejem ji přesunuli do konzole na pravé straně kokpitu za sedadly pilotů. Voilá - návrat do starých dobrých časů!

Celkem Ansett objednal 5 takto downgradeovaných boeingů (imatrikulace VH-RMD, VH-RME, VH-RMF, VH-RMG a VH-RMH). Po jejich nástupu do služby v roce 1983 se pak stal Ansett jedinou aerolinkou na světě, která takto upravené 767 provozovala. Tvrdohlavost odborů se podařilo managementu Ansettu prolomit až v 90. letech, a dalších 5 objednaných 767 již mělo standardní dvojmístné kokpity. Původní pětice pak krátce na to prošla odpovídající přestavbou.

Právě tato úsměvná kauza se stala symbolem přebujelých odborů v Ansettu. Ty se mimochodem pokusily o to samé i v roce 1985, kdy aerolinky objednaly moderní Airbusy A320. Zde však zvítězil zdravý rozum a letouny se používaly v původní konfiguraci. V řadě jiných oblastí si ale dokázali odboráři prosadit svou a dotlačili vedení Ansettu k řadě ústupků.

Přeplácení zaměstnanců, přebujelý administrativní aparát, nízká efektivita operací a konkurence ze strany Qantasu a nízkonákladových společností se pak staly společně s řadou pochybných businessových rozhodnutí důvodem, proč začal Ansett během 90. let rychle upadat (co vám to jen připomíná?). Konec nastal v roce 2001, kdy aerolinky zkolabovaly. Šlo o vůbec největší takový kolaps v dosavadních dějinách Austrálie, kdy o práci přišlo 16 500 lidí…