Používáme pouze 10 % našeho mozku. Mýtus, nebo pravda?

Podle anglické wikipedie tento mýtus vznikl na konci 19. století a v průběhu 20. století jej po svém interpretovala řada různých autorů, nejen odborníků z řad psychologů či neurovědců.

Tvrzení, že používáme pouze 10 % (či podobně velkou část) našeho mozku je v současnosti valnou většinou odborné veřejnosti odmítáno. Ale zároveň je pravda, že nepoužíváme 100 % našeho mozku. Tak jak to tedy je?

Následující text je velice zjednodušen a odborníka by patrně pohoršil.

O stavbě mozku či spíše centrálního nervového systému a jeho částech (prodloužená mícha, Varolův most, mozeček, střední mozek, koncový mozek …) se nebudu rozepisovat, neboť by délka textu přesáhla únosnou a přijatelnou mez. Jako příklad nám bude stačit koncový mozek (telencephalon), což je ta struktura, kterou si většina lidí představí pod pojmem „mozek“ - ony dvě hemisféry přiléhající zevnitř k lebce.

Zatímco ostatní části nervové soustavy jsou zodpovědné např. za naše vitální funkce (dýchání, cyklus spánku a bdění, částečně také srdeční akci a další), koncový mozek je zodpovědný (mimo jiné) za naše kognitivní a exekutivní schopnosti či smysly. Na jeho povrchu, v tzv. mozkové kůře a pod ní, v tzv. podkorových jádrech, najdeme oblasti, které jsou zodpovědné mimo jiné za řízení našeho chování či za některé naše schopnosti. Najdeme v něm dvě řečová, resp. jazyková centra (jedno pro porozumění řeči a jazyku, druhé pro schopnost se vyjadřovat), oblast pro zrak a další smysly, ale také pro motoriku, paměť či tzv. asociační oblasti, ve kterých dochází k integraci podnětů.

V přední části mozku, v tzv. prefrontálním kortexu najdeme oblast, která je zodpovědná např. za vůli, a ve které také „sídlí“ naše osobnost.

Člověk možná nepoužívá 100 % svého mozku, ale používá jeho valnou většinu. Nyní, když jsme si stručně řekli, že v různých částech mozku jsou centra pro různé funkce, můžeme se na věc začít dívat o trochu víc realisticky.

Zaprvé je dobré si připomenout, že evoluce se snaží o co největší efektivitu. Kdybychom 90 % našeho mozku nepoužívali, evoluce by nedopustila, abychom museli kyslíkem a živinami „krmit“ zbytečný desetinásobek toho, co nám stačí. A pokud by pro někoho tento argument nestačil, pak se na něj můžeme podívat z neurologického hlediska: kdyby devět desetin našeho mozku nebylo používáno, pak by při úrazech mozku či při operacích mozku hrozilo jen malé riziko, že poškodíme nějakou funkční strukturu z oněch údajně deseti používaných procent. A to je samozřejmě nesmysl, protože při nekróze, mozkovém infarktu, nádorovém onemocnění či mechanickém poškození prakticky jakékoliv části mozku dojde ke klinickým příznakům, tedy projevům poškození mozkové funkce.

Kromě čtení při jízdě na kole byste u toho museli také hrát třeba na housle a zpívat si. A bůhvíco ještě. Tehdy byste používali mnohem více než oněch 10 % mozku. Jenže to samozřejmě postrádá logiku - v jednu chvíli se člověk může věnovat jen omezenému počtu činností, které zaměstnávají pouze omezenou část mozku. Při čtení v leže tedy není potřeba, aby nějak výrazněji pracovalo mozkové centrum zodpovědné za jemnou motoriku či centrum pro čich a chuť.

Analogicky, při jízdě na kole ve valné většině případů není potřeba se soustředit na knížku a tak oblast mozku zodpovědná za porozumění psanému textu zůstává jen minimálně aktivní (píšu záměrně „ve valné většině“ pro případ, že by si někdo ze čtenářů v minulosti při jízdě na bicyklu skutečně četl).

Je však pravdou, že náš mozek pro vědu stále představuje z velké části záhadný objekt, a vědci pravidelně přicházejí s novými poznatky tohoto nepostradatelného orgánu. Přesto o něm už víme docela dost.

Závěrem lze tedy říct, že používáme téměř celý mozek, ale v jednu chvíli vždy jen jeho malou část - tu, kterou právě potřebujeme.

.

.

.