Článek
Manželství i sexuální role jsou dnes vnímány různě. Někteří z nás jej považují za nutný předpoklad pro plození a výchovu potomků, jiní jako materiální zabezpečení rodičů i dětí a další jako přežitek, mající jen nějaké materiální výhody. Sexualitu někdo může mít fluidní, jiný zachovává celibát, další ji nespojuje s partnerským vztahem. Shoda není ani v tom, kdo manželství vlastně tvoří. Obecně se dá říci, že stát umožňuje uzavřít manželství jen mezi mužem a ženou. Potom je ještě registrované partnerství, ale to nemá všechna práva manželství. Důvody proč tomu tak je, jsou zvyklostní.
Pojem manželství se stává čím dál tím rozmlženější. V době vysoké rozvodovosti není nezvyklé, že o děti v rodině pečuje někdo jiný než jejich oba biologičtí rodiče. Zároveň se čím dál tím častěji dostává na přetřes kdo tito pečující vlastně mohou být.
Musí to být vždy žena a muž? Co žena a žena, nebo dva muži?
Myslím, že diskuze na toto téma je ukázkou toho, že potřebujeme novou definici toho, co je vlastně rodina. Pokud půjdeme ještě hlouběji, jaké požadavky jsou na jednotlivé aktéry.
Klíčem toho, jak určit, co je ok a co ne, je dle mého soudu vyjasnění si svých rolí v rámci genderu. Všichni se snažíme přijít na to, co můžeme očekávat od toho druhého. Někteří muži se nám zdají zženštilí, některé ženy příliš zmužilé. Další dávají příliš velký důraz na své pohlaví, jiní mohou být v pořádku (i když je to nezvyklé :)).
O rolích v jednotilých pohlaví mluví již Bible. Stále se řeší, jaké jsou jejich kompetence, práva a povinnosti. V moderní době se tohoto veřejného diskurzu více chopily ženy.
Rozhodně je dobře, že tak udělaly. Méně potěšující však je, že muži svou roli trochu opomíjejí. Výsledkem je, že se do veřejného fóra dostávají názory, které jsou okrajové. A to z obou stran.
Viz Istanbulská úmluva. Málo kdo jí četl, ale všichni máme názor. Přitom myslím, že kdyby si její odpůrci si dali tu práci, zjistili by, že se vlastně shoduje s většinou jejich názorů. V čem budou jistě stanoviska rozdílné, jestli mají být zrovnoprávněna veškeré gendrové postoje. Mají mít stejná práva lesby a gayové jako lidé heterosexuální? Co pedofilové, sadisté či další sexuální odchylky?
V hodnotovém žebříčku je pro nás často jednodušší říci, co nechci, nebo nejsem. Pozitivní prohlášení je obtížnější. Mohu říci, že jsem muž, ale co to znamená mužství? Jak se projevuje? Jsou nějaké společné znaky? Stejně to platí u žen.
Obdobně je to i s našimi požadavky na okolí. Jaká má být moje žena/muž? Jací mají být vůbec ženy/muži? Jak se to bude projevovat? Co mám čekat od sousedů? Jak poznám že je to muž/žena o kterého se můžu zajímat(potencionální sexuální partner/ka)?
Proto si myslím, že odpůrci úmluvy jsou proti jejímu schválení. Ne proto, že to podle nich podkopává tradiční rodinné hodnoty, ale to že není všeobecný souhlas, co tyto hodnoty jsou. Ve světě kde není jisté ani pohlaví toho člověka co před ním sedí ve vlaku, jsou nejistí, slabí. Stejné je to i se sexuálními odchylkami.
To neznamená, že homosexuální vztah je rovnocený vztahu heterosexuálnímu. To bychom vyhynuli, ale může mít stejnou hodnotu pro zúčastněné partnery.
Proto nikdo nemůže nikdo ostatním nutit své postoje a rozhodovat o tom jak mají svůj život žít.
