Článek
Bydlení je jednou ze základních životních potřeb. Je nenahraditelná. Pokud nemám na to, abych si koupil novou košili, mohu nosit tu starou, koupit ji v second handu. S bydlením to nejde. Je základním nositelem sociálního statutu.
Bydlení by mělo nést tyto znaky:
- Být bezpečné - pokud se budu doma bát, je riziko, že o bydlení přijdu. Mohou mě tam okrást, fyzicky či psychicky ublížit. Každopádně se to pak podepíše na mé sociální úspěšnosti.
- V místě kde chci bydlet - Pokud mám práci v Praze, tak nájem v Ostravě nic neřeší. Stejně tak je důležité okolí...
- Dlouhodobé - Musím mít spoleh na to, že budu mít, kde bydlet i za týden, měsíc. Pokud tuto jistotu nemám, obtížně se mi hledá práce, navazování vztahů také nejde...
- Dostupné - Musím na něj mít dost peněz, jak se o něm dozvědět.
V současné době je hledání přiměřeného samostatného bydlení velmi obtížné. Ceny bytů neustále stoupají. tak mnoho lidí na ně nemá.
Řešením by mohly být sociální byty. Bohužel však u nás není shoda na tom, jestli je potřebujeme či v jakém množství a komu je přidělovat. Obecně se dá říci, že jsou dva hlavní přístupy.
- Nedáme nikomu nic
- Každý má na ně nárok
Oba jsou špatně.
Ti nepřející, říkají, že my jsme také nic nedostali. Co byty v privatizaci? Regulovaný nájem?
Ti druzí nezohledňují to, že každý by měl být odměněn za svou snahu, píli a schopnosti. Pomoc je bezbřehá, neberoucí ohled na okolí.
Nejhorší však je pokud tyto dva extrémní postoje v zápalu boje o prosazení používají silně zjednodušené či zavádějící údaje.
Pracuji jako sociální pracovník a tak vím, že v minulosti v Praze vlastně žádný systém sociálního bydlení nebyl. Počet přidělených sociálních bytů se v jednotlivých městských částech dal spočítat na prstech jedné ruky. To není efektivní sociální politika.
V minulosti nedávné zavedla Praha systém přidělování sociálních bytů. Měl mnoho nedostatků. Špatně prováděné sociální šetření, špatné párování, zpočátku nemuseli mít klienti ani pomoc nějakého sociálního pracovníka… Podstatné však je, že se něco s neutěšenou situací začalo něco dělat. Jako každý nový projekt to mělo počáteční vady.
Bohužel mělo. V současné době to vypadá, že projekt sociálních bytů skončil. Radní za sociální oblast nejdříve projekt zrušila, pak nastavila jeho podmínky tak, že byly v podstatě nesplnitelné a nyní se jedná, jestli se alespoň něco zachrání.
Paní Udženija nepřináší nějakou modifikaci stávajícho systému. Ani nepřináší něco nového. Prostě jen nechce sociální byty. Tím však problém neřeší. Moje babička říkala, že pokud ho*no kopneš pod koberec, tak ho neuklidíš. Její argumentace jsou silně zavádějící a naskakují na populistickou vlnu u nás.
Problémy které byly s projektem Bydlení především spojené, se měly řešit úpravou projektu.
Takto budeme nuceni se za pár let k tomu vracet a problémy budou mnohem větší a obtížněji řešitelné.
