Článek
Bydlení je základní a nenahraditelná lidská potřeba. Pokud máte rádi pravou svíčkovou, zvládnete ji v případě potřeby nahradit kuřetem. Nezemřete bez ní. Bezpečné bydlení takové není. Bez něj strádáte tak dlouho, než zemřete. Ti, co žijí v podmínkách, kde bydlení neodpovídá základním požadavkům, musí často čerpat pomoc odjinud. Jsou častěji nemocní, nemohou sehnat práci, problémových oblastí je mnoho.
Někdy si za absenci bydlení mohou lidé vlastním přičiněním, jindy k ní přijdou souhrou okolností (např. nemoci). Možností, jak by lidé, kteří přišli o byt, mohli získat jiný, mnoho není. Pokud si jej nejsou schopni sehnat sami, měl by jim pomoci někdo jiný. Takový generální pomahač je stát.
Jsou tři hlavní přístupy, jak k tomu stát přistupuje:
Tím prvním je, že stát nikomu nijak nepomáhá. Pokud lidé přijdou o bydlení, musí se postarat sami. Pokud ne, jsou z nich bezdomovci, dokud to nevyřeší čas. (Sami vydělají, nebo umřou). Stát přichází o talentované lidi, zvyšuje se sociální napětí, kriminalita.
Druhým přístupem je zásluhové bydlení. Lidé se do něj kvalifikují splněním nějakých kritérií, např. zdravotních, ale i úspěšnou účastí v jiných sociálních službách. Jeho hlavní nevýhodou je neschopnost reagovat dostatečně rychle. Obtíže jsou s dlouhodobou motivací klientů. Dalším limitem je náročnost na dlouhodobou podporu sociálních služeb, jak před přidělením bytu, tak při jeho zabydlování i při dlouhodobém užívání. Výhodou je však zjištění dostatečné míry potřebné podpory v bydlení. (Člověk s mentální retardací potřebuje jinou než matka samoživitelka ). Samotných takových míst k bydlení je velmi málo. Vzpomeňme nedostatečné kapacity v domovech důchodců.
Třetím přístupem je princip nazvaný Bydlení především. Bydlení pro potřebné se tady řeší jako první. Všechny ostatní problémy klienta až následně. Nevýhodou je velká finanční náročnost. Nutnost pečlivě vybírat, který klient je vhodný pro jaký byt. U zabydlených klientů - nájemníků může časem poklesnout motivace pracovat na svém sociálním začlenění. Nezřídka se navíc klientům podaří plně integrovat do okolí až po delším čase. Což je fakt, který rádi zneužívají populisté.
Každý přístup má své hranice. Výhody i nevýhody. Nejméně výhodný pro stát, společnost i občany je ten první.
První, lhostejný přístup, potřebujeme k ocenění těch nejlepších z nás, co si zkrátka dokáží vydělat na vlastní zámek, druhý pro ty, u kterých je zapotřebí přijít na to, co se vlastně děje, že to sami nedokáží. Ten třetí potřebujeme pro lidi dostatečně nezávislé, kteří mají buď jen krátkodobý, snadno řešitelný problém, nebo naopak dlouhodobý, ale také řešitelný samostatně.
V minulosti byl prosazován především druhý typ sociálního zabydlování. Občas se o něm mluví jako o Housing ready. Problém je v tom, že než se klient dostane ke svému bytu, trvá to dlouho. Některé skupiny obyvatel se k němu nedostanou vůbec. Sociální byty navíc v nedávné minulosti téměř vymizely. Respektive bylo jich právě tolik, aby politická reprezentace mohla říci, že je poskytuje, ale zároveň tak málo, že se o ně nemusela starat.
V současné době se u nás začíná prosazovat poslední přístup. Užívá se jmen jako Housing First, Housing Led. Není špatný, ale bez dostatečně silné politické podpory může dojít ke zvětšení problémů klientů. Typický případ je v současné době hl. m. Praha. Zde byl v minulém volebním období prosazen Housing First, po nových volbách došlo k hodnotovému přeorientování, a v současné době se zdá, že projekt zajde na úbytě. Odpůrci mají jistě pravdu v tom, že projekt nebyl bez problémů. Byly to však problémy vyplývající z jeho novosti. První dětské krůčky prostě občas bolí.
V dohledné době má být veřejnosti představen Zákon o sociálním bydlení. Konečně. Důležité je, aby obsahoval všechny tři představené přístupy, zodpovědné aktéry a sankce za neplnění povinností. Tyto sankce se ale musí týkat všech. Jak sociálně slabých, tak obcí, či krajů. Bez toho je zákon bezzubý a zbytečný.
Co škodí však nejvíc je zjednodušování. Politický populismus. Nedostatek informací a empatie.
S každým přístupem jsou spojené náklady, jak počáteční, taky ty budoucí. Oboje zaplatíme, je na nás se rozhodnout, jestli se přitom zachováme čestně a hospodárně. Pokud zvolíme okamžitý zisk, úroky budou velké.
