Článek
Sobectví znamená v každé situaci hledat svůj prospěch. Jiné jednání je nerozumné. Jen je třeba si ujasnit pojmy.
Matematici znají optimalizační úlohy (za daných podmínek získat co největší prospěch – ať už je oním prospěchem jakákoli funkce). Musíme mít jasno:
- co je skutečným prospěchem;
- jaké prostředky jsou k dispozici;
- v jakém časovém intervalu chceme optimalizovat ‚zisk‘.
Ani jedna z těch podmínek není triviální – a jsou propojené! Ukážu to na příkladu. Např. se domnívám, že potřebuji auto, abych mohl jezdit pečovat o nemocnou matku. Hledat řešení v rámci jedné hodiny nedává příliš možností (ukrást, požádat přítele, vyhledat taxi). V rámci týdne možností přibývá… Uvažuji-li v rámci let, možná zjistím, že si mohu auto pořídit za hotové či na splátky (na jeho zaplacení musím dlouho vydělávat); ale napadne mne: ‚Není lepší čas věnovaný vyděláváním peněz na auto strávit s matkou, dokud tady je? Mohu přece jezdit veřejnou dopravou nebo se přestěhovat do její blízkosti.‘ Co je pro mne výhodnější? A je sobectvím, když mou motivací je služba matce? Mohl bych čas strávený s ní strávit příjemněji?
Ale posuňme se dál: Je pro mne výhodné ukrást z veřejného prostranství květináč s kytkou – a tím ušetřit? Kytce je přece jedno, kdo se o ni stará…
Přejděme k jádru ‚úlohy‘. Mnohé naše jednání ‚ve svůj prospěch‘ nám ve skutečnosti škodí. Proč? Protože je krátkozraké! Přináší třeba krátkodobě zisk, ale dlouhodobě ztrátu. Jsem-li součástí společenství (rodiny, obce, farnosti, národa, EU, lidstva) pak jakékoliv poškození takového společenství pro mne není ziskem, ale ztrátou.
Oběť
Často a obvykle povrchně mluvíme o oběti. Co tím míníme? (Mluvíme o obětech dopravní nehody, obětujeme kohosi ve prospěch celku…)
Oběť vynalezli pohané chtějící si naklonit božstvo (obrazem byli jejich panovníci). Na znamení přijetí božstvem byla oběť znehodnocena, a tím vyloučena z dalšího použití.
Izraelité šli dál, oběti dali výchovný význam. Zatímco pohané věřili, že božstvo bydlí v chrámu a je obsluhováno personálem, Izraelité měli (prázdnou!) svatyni, kde se shromažďovali před tváří Hospodina a děkovali mu. Znali dva typy oběti:
- Celopal(oběť za vážný hřích). Zhřešil jsi, zasloužíš smrt. Ale milosrdný Hospodin ti dává šanci, místo tebe bude spáleno (celé) toto zvíře.
- Děkovná. Vše co máme, je z Hospodinovy ruky. Spálily se vnitřnosti, zbytek se upekl. Část dostal personál svatyně, většina sloužila k hostině dárce a jeho přátel k projevení vděčnosti.
Poraďme se s Písmem (biblí) prověřeným tisíciletou zkušeností lidstva. Ježíš praktiky kolem oběti kritizuje, někdy nabývají pohanský ráz (snaha ‚naklonit si‘ Hospodina). Původním jazykem Bible byla aramejština neznající abstraktní pojmy. Přesto lidé některé takové pojmy znali – opisovali je. Slovo ‚oběť‘ se zde nevyskytuje, ale pojem ano. Obětí je čin:
- dobrovolný;
- přinášející dlouhodobý (často trvalý) zisk.
(Křesťanské kostely se dnes blíží spíše chrámům než svatyním.)
Dnešní mluvou řečeno: Oběť je investicí do budoucnosti.
Dětem v náboženství jsem to přiblížil: Představte si, že máte hrst oříšků. Můžete je sníst, pochutnat si – a nezbude vám nic. Můžete si ale část oříšků utrhnout od pusy, zasadit je, pečovat o ně – a vyrostou vám ořešáky, ze kterých budete sklízet nové a nové oříšky. Tohle je oběť.
Kdo není ochoten investovat do budoucnosti, nemůže od ní mnoho čekat. Samozřejmostí je ‚sdílení‘ mého užitku s těmi, na nichž mi záleží. A kteří tady budou i po mém odchodu. O zisk se chci dělit – je to v mém zájmu. Konat tak, abych tratil, je pošetilé. (Třeba kouřit drahé škodlivé cigarety. Připomenu ‚telefon za korunu‘: telefon jste získali za 1Kč a krajně nevýhodnou smlouvu – šlo o ‚nejdražší telefon‘ v historii.) Ovšem ještě pošetilejší je pohybovat se na ‚spotovém trhu‘ – jednat pragmaticky (bezzásadově) hledat výhradně okamžitý zisk. To je mimochodem ohlášená strategie dnešního českého premiéra. Tisíce nedávných zákazníků Bohemia Energy by mohly vyprávět…
Obvyklá krátkozrakost
Ke chvále sobectví: Krátkozraké sobectví škodí sobci i společnosti. Ale sobectví zvažující dlouhodobý horizont (pokud možno přesahující náš život), je strategií přinášející prospěch všem. Konec konců svět, do něhož jsme přišli, byl vybudován našimi předky pomocí ‚dlouhodobého sobectví‘. Bereme si z něj ‚co jsme nezaseli‘; nechceme-li být jen vyžírkové, kořistníci, dělá nám radost zasévat…
Je pro mne výhodnější procestovat svět jako slavný horolezec, mořeplavec nebo cestovatel? Nebo je lépe vychovávat děti, předat jim to nejlepší, co umím – a vést je k tomu, aby mne přerostly? Oboje vyjde zhruba stejně draho…
Svého času mi syn přinesl americký bestseler Bohatý táta, chudý táta od miliardáře Kyosakiho. Tento obchodník s nemovitostmi uvádí, jak rychle zbohatnout. Zisku docílíte snadněji výhodným nákupem než výhodným prodejem.
Pokud např. rodičům onemocní dítě na rakovinu a chtějí jej zachránit prodejem domu a vložením prostředků do jeho léčby, má vnější pozorovatel tři možnosti:
- Nevšímat si toho a být rád, že to nepostihlo mne.
- Využít toho a rychle dům pod cenou koupit.
- Zapojit se do pomoci, podpory rodiny.
Pan Kyosaki chválí druhou možnost jako cestu k rychlému zbohatnutí. Co jsem na to synovi řekl? Pan Kyosaki potkal vlastního chudého tátu (celý život se plahočil jako křeček v karuselu), bohatého tátu spolužáka (naučil ho vydělávat peníze), ale nepotkal moudrého tátu! Nepoznal důležitost vztahů pro náš životní pocit.
Vypráví se, že barona Rothschilda v New Yorku zastavil nuzák, že už tři dny nejedl. Baron mu poradil: „Musíte se víc nutit!“
