Článek
(Písmo má stovky, ne-li tisíce autorů. Po stovky let se příběhy vyprávěly použitím technik zabraňujících zkreslení, pak byly nejméně po 500 let sepisovány. Bez znalostí souvislostí často nepochopíme původní sdělení.)
Taky máte tuhle zkazku nerozlučně spojenou s dozvukem Vánoc? Víme, že to nebyli králové, ale lépe oblečené osoby. Předpokládáme, že to byli mudrcové – tedy vědci. To uvidíme dále.
Přicházejí do Svaté země z východu – tedy přes pouště; a tak kromě koně či osla nezbytný dromedár (velbloud), možná i slon. Mezi přicházejícími je mouřenín (často zaměňovaný za černocha). Mnozí křesťané jsou dokonce přesvědčeni, že přihlížením či přímo účastí na tříkrálové taškařici vyznávají svoji víru a získávají kladné body v nebi.
Ne všichni možná vědí, že zdrojem této tradice je Písmo. Popisuje jako významnou byť krátkou epizodu příchod téhle ‚party‘. Pojďme čerpat ze zdroje.
- (Matouš 2,1-13): Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. „Kde je ten narozený židovský král?" ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš. „V judském Betlémě", odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka: ‚Ty však, Betléme v judské zemi, nejsi z judských knížat vůbec nejmenší, vždyť právě z tebe vzejde Panovník, Pastýř pro Izrael, můj lid.'" Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já." Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy. A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil." Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: ‚Povolal jsem svého Syna z Egypta.‘
Souvislosti:
- Nejprve se poutníci zastaví u Heroda, vládce zbytku Izraele. (Severní království už zaniklo, Jižní království je okupováno Římany, ale má povolenou samosprávu.) Herodes se bojí, že se narodil nový král, který ho ohrozí na trůnu. Proto před příchozími předstírá zájem jít se poklonit nově narozenému. Ve skutečnosti chce jen získat informaci, kde se dítě nachází, aby ho mohl sprovodit ze světa. Sám dítko nehledá, nechce se ‚ponižovat‘.
- Není popsáno, kolik lidí přišlo, víme jen, že přinesli tři dary. Vznikla tradice, že byli tři a každý přinesl jeden dar.
- Nevíme, odkud poutníci přišli (a kam se po několika dnech zase vrátili). Přesto jsou uloženy v kostele v Kolíně nad Rýnem jejich ostatky! (Ve středověku se kupčilo s ostatky ve velkém a pravost se neřešila.)
- Nápis K+M+B tvoří počáteční písmena latinského ‚Kristus Mantionem Benedicat‘ (Kristus žehnej tomuto domu). ‚Kristus‘ znamená ‚Duchem Pomazaný‘, vonící po Bohu. Češi neznající latinu si zkratku počeštili jmény Kašpar + Melichar + Baltazar. (Dnes si důchodci při odchodu z domu připomínají: ‚Klíče + Mobil + Brejle.‘)
- Jestliže se opakovaně uvádí, že příchozí šli za hvězdou na východě, pak ovšem nemohli přijít z Východu – museli přijít za Západu! Nelze jít z východu na východ! Jdete-li na východ, máte za zády západ. Nejspíš šlo o řecké mudrce zabývající se sledováním hvězd: když našli ‚novou hvězdu‘, řekli si, že muselo nastat něco neobvyklého a šli to zkoumat.
Položme si otázku: ‚Jak to, že tento očividný rozpor nikoho za 2.000 let netrkl?‘ Inu, při četbě Písma se vypíná rozum. Přemýšlení o textu je nahrazeno zbožným rozjímáním. To jen vybraní teologové směli chrlit spekulace (často ‚vycucané z prstu‘), které pak byly předkládány ‚lidu‘.
Ostatně v katolické církvi ještě před 100-120 lety bylo zakázáno samostatné čtení Písma! Směly se poslouchat jen vybrané úryvky s ‚autorizovaným výkladem‘. Snad proto, aby se věřící nedozvěděli o svém výjimečném postavení u Boha – pak by možná odmítali podřadné postavení v církvi…
Co se ‚nové hvězdy‘ týče, má se všeobecně zato, že šlo o zákryt Venuše s Merkurem, čímž krátkodobě vznikl jasný objekt. K takovému zákrytu došlo v roce 6 našeho letopočtu – to by znamenalo posun Ježíšova narození. To je ovšem pro zvěst Písma nepodstatné.
Důležité je naopak toto: Ježíš se narodil jako Izraelita do vyvoleného lidu Božího – a jen tam působil! Ale Bůh jeho příchod oznamuje i lidem vně této komunity!(Zvěstování pohanům.) My nepatřící k Ježíšovu původnímu lidu tím získáváme stejná práva.
Původně bylo etnické společenství Izraelitů vyvoleno naučit se ‚chodit s Bohem‘ v každodenním životě, a pak to učit okolní národy. Neosvědčilo se to.
Proto Ježíš zakládá nový ‚národ‘: nikdo se do něj nerodí, ale každému je dovoleno vstoupit. Vlastním rozhodnutím se každý může stát učedníkem Ježíše. Ježíš předpokládá, že takových odhodlaných bude ve společnosti vždy jen tolik, kolik je soli v pokrmu. Ale to stačí.
