Článek
Jakési rady k dobrému, bezkonfliktnímu životu měly i okolní národy. Izrael je přebírá, ale staví je na jinou úroveň – jako (pokyny, rady) ‚micvot‘ Hospodina k dobrému životu.
- (Deuteronomium 4,1-2): Nyní tedy, Izraeli, slyš pravidla a zákony, které vás učím dodržovat, abyste byli živi a vešli do země, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců, a obsadili ji. Ke slovům, která vám udílím, nic nepřidávejte a nic z nich neubírejte, ale zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, která vám udílím.
Ideologický překlad mluví právnickou mluvou (zákony). Veledůležitost ‚nic nepřidávejte a nic neubírejte‘ se nedodržuje. Původní izraelské Desatero:
- (Exodus 20,1-17): 1Bůh promluvil všechna tato slova: 2„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. 3Neměj žádné bohy kromě mne. 4Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, 6a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání. 7Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu. 8Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. 11V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. 12Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 13Nezabíjej. 14Necizolož. 15Nekraď. 16Nelži o svém bližním. 17Nezáviď svému bližnímu jeho dům. Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho otroka, jeho děvečku, jeho býka ani osla - nezáviď svému bližnímu vůbec nic."
Izraelci se na 40 let ocitli v babylonském zajetí, nestihli si vzít Tóru (4 Mojžíšovy knihy). V zajetí sepsali, co si z Tóry zapamatovali – vzniklo Deuteronomium (druhotná Mojžíšova kniha); po návratu bylo ztracené Písmo nalezeno, Deuteronomium bylo připojeno jako 5. Mojžíšova kniha.
- (Deuteronomium 5,1-22): 1Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, pravidla a zákony, které vám dnes předkládám k slyšení. Učte se jim a pečlivě je dodržujte. 2Hospodin, náš Bůh, s námi na Orébu uzavřel smlouvu. 3Tuto smlouvu Hospodin neuzavřel s našimi otci, ale s námi, kteří tu dnes jsme, s námi všemi, kteří žijeme. 4Hospodin s vámi na oné hoře mluvil z prostředku ohně tváří v tvář. 5(Já jsem tenkrát stál mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil Hospodinovo slovo, protože jste se báli toho ohně a nechtěli jste vystoupit na horu.) Řekl: 6„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. 7Neměj žádné bohy kromě mne. 8Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 9Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, 10a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání. 11Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu. 12Zachovávej sobotní den, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. 13Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svoji práci, 14ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci - ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvůj býk ani tvůj osel, žádné z tvých dobytčat. Také přistěhovalec ve tvých branách ať si odpočine spolu s tebou, tvým otrokem a tvou děvečkou. 15Pamatuj, že jsi byl v egyptské zemi otrokem a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. To proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal, abys dodržoval sobotní den. 16Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, ať jsi dlouho živ a vede se ti dobře na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 17Nezabíjej. 18Necizolož. 19Nekraď. 20Nelži o svém bližním. 21Neprahni po manželce svého bližního. Nezáviď svému bližnímu jeho dům, jeho pole, otroka, děvečku, býka ani osla - nezáviď svému bližnímu vůbec nic." 22Tato slova promluvil Hospodin k celému vašemu shromáždění na oné hoře. Řekl je mocným hlasem z prostředku ohně, oblaku a mračna a nic k nim nedodal. Napsal je na dvě kamenné desky a dal je mně.
Předně si zavádějící slovo ‚trestám‘ nahraďme slovem ‚dohlížím‘ – věta nabude opačného významu. (Bůh dohlíží na to, aby se následky provinění otců netáhly rodem příliš dlouho. Dává novou šanci.)
Katolíci mají Desatero:
- V jednoho Boha věřit budeš. (Ex 20,1-3; Dt 5,1-7)
- Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Ex 20,7; Dt 5,11)
- Pomni, abys den sváteční světil. (Ex 20,8-11; Dt 5,12-15)
- Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. (Ex 20,12; Dt 5,16)
- Nezabiješ. (Ex 20,13; Dt 5,17)
- Nesesmilníš. (Ex 20,14; Dt 5,18)
- Nepokradeš. (Ex 20,15; Dt 5,19)
- Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. (Ex 20,16; Dt 5,20)
- Nepožádáš manželky bližního svého. (Ex 20,17a; Dt 5,20a)
- Aniž požádáš statku jeho. (Ex 20,17b; Dt 5,20b)
Chybí původní 2. přikázání; bylo vypuštěno (Ex 20, 4-6; Dt 5,8-10)!!! Proč byla vypuštěna zásadní část textu? Zakazuje Hospodina ‚zobrazovat‘, vytvářet jeho modely – zkrátka o něm spekulovat! Řecká klasická filozofie (matka všech nynějších věd) přijatá definitivně r. 115 za druhý zdroj křesťanství vytvořila neosobního boha (obálku všeho bytí) podléhajícího spravedlnosti. Takový bůh např. nesměl odpouštět (viník si musí spravedlivě odpykat trest).
„Největším potěšením pro filozofa je spekulovat o bohu – připadá si jako bůh.“ Od té doby jsou v církvi dva odlišní bohové: Ježíšův milosrdný, pomáhající Otec (milující láskou, která cosi vyžaduje); a přísný, spravedlivý neosobní bůh filozofů. A především všudy přítomné spekulace.
Jelikož vypuštěním 2. příkazu (nezobrazíš si Boha) zbylo jen 9 ‚přikázání‘, byl 10. příkaz (nebudeš závidět vztahy ani majetek) rozpůlen na 9. a 10. ‚přikázání‘. Jenže tím se sloučily 6.+9. a 7.+10. – takže naše Desatero se stalo Osmerem. Málokdy totiž jedna chyba odstraní chybu předešlou – chyby se obvykle násobí!
Zejména v katolické církvi se šíří po staletí pověra: poslušnost k vrchnosti a dodržování Desatera stačí ke vstupu do nebe. Ježíš mluví jinak.
- (Matouš 22,34-40): Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Pojmem ‚milovat‘ míní Ježíš službu: dostavit se, aby mi mohl Bůh posloužit, a nabízet službu bližním. Právě vzájemná služba je v dnešním rozháraném světě ‚úzkým profilem‘.
Spekulace
Bývají hnací silou vědy. Geniální člověk zabořený do vědy si představí nějaký model. Z něj se vyvodí ověřitelný pokus – buď model potvrdí, nebo vyvrátí. Co není ověřitelné, je pro vědu bezcenné – nenese to pravdivostní hodnotu.
Na počátku 20. století se řešila otázka: Jsou atomy a molekuly umístěny ve vakuu nebo v jakémsi ‚éteru‘? Jaké vlastnosti by měl takový ‚éter‘?
Měl o tom rozhodnout důmyslně navržený tzv. Lorentzův pokus. Ke zklamání vědců nevyšel. Albert Einstein (výrazně podporovaný jeho opomíjenou družkou Hanah Arendtovou) zanedlouho nezdar vysvětlil speciální teorií relativity, následně potvrzenou mnohokrát. A ještě později zobecněné.
Teologie není exaktní vědou o bohu, ale historickou vědou ‚o lidských řečech o bohu‘. Má zásadní mez: s bohem (ani s Hospodinem) nelze dělat ‚ověřitelné pokusy‘. Proto jsou všechny spekulace o bohu nedokazatelné, nenesou pravdivostní hodnotu. Spekulace o bohu navozují falešný pocit: lépe rozumím Bohu. Povídejte si o tom s dogmatikem…
‚Negativní teologie‘ správně říká: Všechno, co říkáme o Bohu, vychází z našich lidských zkušeností, a nemůže být aplikováno na Boha – Bůh je ‚zcela jiný‘. Čím určitější jsou naše tvrzení o Bohu, tím více jsme ‚mimo‘.
Proto jsou už od Mojžíšových dob tyto spekulace přísně zakázány – Ježíš to potvrzuje tím, že často mluví o svém Otci jako o důvěrně známém. Přichází plnit jeho plán. Ale nikdy ani slůvkem nenaznačuje ‚kdo je Otec‘; výhradně nabádá, jak máme využít jeho pomoc ve svých životech. Nechce zadat sebemenší podnět ke spekulacím o Bohu.
Jenže naprostá většina teologické ‚námahy‘ jde tímto směrem. Místo rozpracovávání ‚jak využít Boží pomoc (požehnání) v každodenní praxi‘ byly miliony hodin stráveny neplodnými úvahami typu: Jak to má zařízeno Bůh uvnitř? Jaké jsou božské osoby a jaké mají vztahy mezi sebou? (Zamotává se to ‚perichorezí‘ – osoby přebývají jedna ve druhé; představte si pod tím, co chcete…)
I v době zuřících bojů obrazoborectví (ikonoklasmus) šlo jen o zákaz zobrazování Otce jako starce, Syna jako mladíka a Ducha jako holubice – nevznášela se námitka zákazu jakýchkoliv spekulací o Bohu.
Pravoslavní natolik velebili Boží Moudrost (Hagia Sophia), že jim vznikla téměř 4. božská osoba. Vybruslili z toho: 3 božské osoby nazývají hypostaze, zatímco Moudrost je hypostaznost. Skvělý teolog Jan Rybář říká: „Bůh má tisíce ‚osob‘, podob – láska je vynalézavá!“
Samozřejmě se o Hospodinu spekuluje přes biblický zákaz! Aby se budilo zdání legality, ‚musela‘ se vypustit zmíněná část mojžíšského Desatera.
Mým oblíbencem je Tomáš Akvinský. Celý život se snažil ‚prospekulovat k Bohu‘. Na konci života k němu dospěl – ale zjistil, že desetitisíce stran jeho filozofických traktátů jej od skutečného setkání s Bohem odváděly. Proto na smrtelné posteli nařídil všechny své filozofické traktáty zničit jako zavádějící. Nebyl vyslyšen – a dnes tak máme nepřeberné množství materiálu pro ‚výrobu‘ doktorů teologie.
Ostatně v posledních desetiletích je asi 85% teologických doktorátů získáváno z církevního práva… (Kanonické manželské právo je pokusem o ‚kvadraturu kruhu‘.)
Tvrdím: Ježíšovo učení správně pochopí 6leté dítě. Co nedokáže pochopit, není od Ježíše, jde o církevní nauku. Tři teologové mohou mít pět teologických názorů. Proto vznikla dogmatika: v neřešitelných sporech je jedna strana umlčena a druhé je ‚dáno za pravdu‘ mocensky. Hospodin se kouká pohoršeně, kolik bylo při těch neplodných půtkách zmařeno lidských životů! Nešlo jen o ‚mít pravdu‘: vítěz se stal biskupem, poražený končil ve vyhnanství nebo na popravišti. Náboženské rozbroje bývají těmi nejkrvavějšími.
Nevykuchané Desatero
by mohlo znít:
- Neklaň se jiným bohům (moci, slávě…). Neztrácej s nimi čas, život je dlouhý ‚tak akorát‘.
- Nespekuluj o Bohu (nesnaž se jej zobrazit). Odlož celou spekulativní teologii. Klidně si Boha nějak představ, ale nesmíš svoji představu nikomu nutit.
- Jméno Boží používej JEN k modlitbě. Říkat ‚ježišmariajósef‘ je nepěkný zvyk, ale zneužívání Božího jména je jiné. Děje se hojně v církvi: přísahy na Bibli, rozsudky kanonického soudu začínají ‚po vzývání Ducha Svatého…‘, atd.
- Dodržuj sváteční dny. Používej je především k posilování vztahů (k sobě, k Bohu, k rodině, ke své komunitě…).
- Cti své rodiče. Můžeš k nim být kritický, ale nezapomínej projevovat jim vděčnost.
- Nezabíjej. Nastane-li situace, kdy musíš zabít nebo být zabit, stala se hrubá chyba v minulosti – pouč se.
- Nesmilni. Neodděluj sex od vztahu, od lásky. (Nezapomeň: láska je službou. Cílem není pouhé tvoje potěšení.)
- Nekraď. Lze použít, co je třeba k záchraně života. Ale je též třeba doplňovat.
- Nelži (nepomlouvej). Své námitky probírej především s adresátem.
- Nezáviď. Nesrovnávej se s jinými, žij svůj život a své vztahy.
Zachovávání těchhle zásad tě učiní pouze slušným člověkem – nic víc, nic míň. Vyšší stupeň uvádí Ježíš.
