Článek
Manžel přijde domů, obejme svou ženu kolem ramen, přitáhne si ji k sobě a téměř spiklenecky jí pošeptá do ucha:
„Víš… teď mě asi tak půl hodiny neuvidíš.“
A v tu chvíli udělá osudovou chybu.
Protože ženský mozek pracuje rychlostí nejmodernějšího superpočítače. Nejdříve vyhodnotí tón hlasu, potom výraz obličeje, délku věty, den v týdnu, počasí venku i to, že se před třemi dny zdržel deset minut v obchodě.
Manželka se pomalu otočí.
„Jak jako neuvidím? Kam jdeš?“
„No…“
„Neříkej mi ‚no‘. To znám. Když řekneš ‚no‘, znamená to, že něco tajíš. Zase jdeš do garáže? Nebo za sousedem? Nebo sis koupil nějaký nový krám, který vůbec nepotřebuješ? Minule jsi šel pro šroubek a vrátil ses s kompresorem. Předtím jsi opravoval kohoutek a skončilo to novou koupelnou. A když jsi tvrdil, že jdeš jen na pět minut do sklepa, našla jsem tě tam po hodině, jak třídíš hřebíky podle velikosti.
Nebo snad zase něco objednáváš? Minule jsi říkal, že je to ve slevě. Dodnes nevím, proč nutně potřebujeme tři aku vrtačky.
A vůbec, proč šeptáš? To je vždycky podezřelé. Když chlap šeptá, buď něco provedl, nebo se na něco chystá.
A kam přesně chceš zmizet? Do dílny? Do zahrady? Do hospody? Na ryby? Nebo jen nechceš vynést koš, tak sis vymyslel nějakou historku?“
Manžel se pokouší něco říct.
„Počkej, ještě jsem neskončila! Já tě znám. Tobě se nedá věřit, když řekneš ‚na půl hodiny‘. U tebe je půl hodiny časová jednotka, která může znamenat cokoliv mezi třiceti minutami a sobotním odpolednem. A pak přijdeš domů celý špinavý, hladový a divíš se, že oběd je studený.
Takže mi laskavě vysvětli, co jsi těch půl hodiny vlastně chtěl dělat!“
Manžel si povzdechne.
Podívá se na ni, usměje se a úplně klidně odpoví:
„Chtěl jsem se s tebou pomilovat zezadu.“
V místnosti se rozhostí ticho.
Manželka na něj několik vteřin beze slova hledí.
Pak se lehce usměje a zavrtí hlavou.
„Vidíš? Kdybys to řekl hned na začátku, mohl jsi ušetřit půl hodiny.“
A manžel si v duchu pomyslí, že některé životní pravdy jsou věčné.
Třeba ta, že nejdelší cesta k manželské intimitě někdy vede přes jedinou nevinně pronesenou větu.
