Článek
Rčení „nosit sovy do Atén“ patří mezi nejstarší přísloví evropské civilizace. Dodnes označuje činnost, která je zcela zbytečná – přinášet něco tam, kde je toho už dostatek. V češtině používáme podobný význam ve známém úsloví „nosit dříví do lesa“.
Čeština je plná krásných rčení. Když někdo dělá něco úplně zbytečně, řekneme, že nosí dříví do lesa. Jenže naši předkové nebyli první, koho podobná myšlenka napadla. Už staří Řekové měli své vlastní přísloví. Tvrdili, že někdo nosí sovy do Atén.
Na první pohled to zní zvláštně. Proč zrovna sovy? Copak jich měli v Aténách nedostatek? Právě naopak.
Sova byla posvátným ptákem bohyně Athény, ochránkyně města. Symbolizovala moudrost, rozvahu a schopnost vidět i tam, kde ostatní tápou. Na skalách kolem athénské Akropole žilo sýčků tolik, že přivézt dalšího bylo asi stejně rozumné jako přinést vodu do rybníka.
Jenže ono to mělo ještě druhý význam. A možná ještě chytřejší.
Na aténských stříbrných mincích byla z jedné strany vyobrazena bohyně Athéna a z druhé právě sova. Mince byly tak známé, že jim lidé jednoduše říkali „sovy“. Atény navíc bohatly díky stříbrným dolům v Laurionu a obchodu po celém Středomoří. Přivézt do Atén další „sovy“, tedy peníze, bylo stejně nesmyslné jako vozit uhlí do Ostravy.
Když dnes někdo přijde s převratným nápadem, který už dávno znají všichni kolem, možná ani netuší, že vlastně nosí sovy do Atén. A protože historie má zvláštní smysl pro humor, toto rčení přežilo více než dva tisíce let.
Poprvé je použil řecký dramatik Aristofanes ve své komedii Ptáci z roku 414 před naším letopočtem. Později jej převzal i slavný římský řečník Cicero a od té doby se šířilo Evropou jako dobře mířený bonmot.
Možná je na tom všem nejzajímavější právě to, že se mění kulisy, ale lidé zůstávají stejní. Ve starověku někdo nosil sovy do Atén, dnes nosíme dříví do lesa. A mezi tím občas ještě házíme hrách na stěnu.
Zdá se, že některé lidské zvyky jsou stejně nesmrtelné jako samotná přísloví.
Myslím, že právě tahle stará řecká moudrost nám připomíná jednu věc: lidé se za dva a půl tisíce let změnili překvapivě málo. Jen místo sov dnes někdy nosíme prezentace tam, kde už mají pět jiných, nebo rozdáváme rady těm, kteří je vůbec nechtějí slyšet. Staré přísloví tak zůstává až nečekaně aktuální.
