Článek
Po loňské pražské slávě se tak trochu letošní ústup očekával. Byly obavy, že některé hvězdy loňské sestavy možná ani nepřijedou. Bylo by to pochopitelné. Sezona v NHL je dlouhá. Hráči, kteří toho odehráli hodně, unavení. Nedivím se ani, že se jim nechce každý rok „harcovat“ na světový šampionát.
Nakonec se ale podařilo manažerovi Jiřímu Šlégrovi a trenéru Radimu Rulíkovi dát dohromady velmi slušnou sestavu. Přijela i hlavní hvězda českého hokeje, jeden z nejlepších světových hokejistů současnosti David Pastrňák, v což jsme, upřímně řečeno, možná mnozí ani nedoufali. Klobouk dolů před ním, že opět po roce na šampionát přijel a šel s „kůží na trh“. Vždyť zlato z MS už má. Mohl si udělat místo toho s rodinou luxusní dovolenou, ale neučinil tak.
Hokejové mistrovství světa je tradičně o čtvrtfinálovém utkání. Tam je ta hranice úspěchu a neúspěchu. Když ho tým vyhraje, má zajištěna ještě dvě utkání. Semifinále a zápas o umístění. Tedy finále či o 3.-4.místo. Pokud se ale čtvrtfinálového soupeře překonat nepodaří, je mistrovství hodnoceno jako neúspěch. Pak je jedno, jak mužstvo do té doby na šampionátu hrálo. Pamatujeme mistrovství, kde český výběr nehrál v základní skupině vůbec dobře, ale povedlo se mu čtvrtfinále, které ho „nakoplo“ a nakonec z toho byla medaile. Někdy dokonce i zlatá.
Letos nastal druhý případ. Tým nehrál úplně špatně. Vyhrával. Vedl i v posledním utkání základní skupiny s USA. Vedení se mu ale nepovedlo udržet. Prohra s Američany znamenala pokles až na třetí místo ve skupině. A také fakt, že mužstvo mělo ve čtvrtfinále nejtěžšího možného soupeře - mužstvo Švédska. Tým, jehož hra nám tradičně moc nesedí. Tým, který je letos nabitý hvězdami z NHL, navíc silně motivovaný a hnaný v hledišti domácími příznivci. Tedy mužstvo, které se nachází v podobné situaci, jako český výběr před rokem.
Český tým v utkání se Švédy od začátku tahal za kratší konec. Rychlý pohyb a důrazná hra Švédů mu činila velké problémy. Český výběr v první třetině dělal fauly, hrál opakovaně v oslabení. Brzy bylo rozhodnuto. Naděje svitla jen na chvilku za stavu 3:1 pro Švédy. Následně ale Červenka slibnou příležitost neproměnil. Pak už to bylo víceméně jasné.
Mohlo to dopadnout jinak? Mohlo. Kdyby se podařilo lépe zvládnou utkání s USA. Vyhrát ho, šli by Češi ve čtvrtfinále na „papírově“ slabší Rakousko, s kterým by si velmi pravděpodobně poradili a zajistili by si semifinále. To se ale bohužel nepovedlo.
Mnozí experti a fanoušci teď budou řešit, že nominace mohla vypadat jinak. To je ostatně možné vždy. Je však otázka, jestli by sestava s třemi či čtyřmi jinými hráči reálně něco změnila. Nejspíš ne. To už se ale nikdy nedozvíme. Navíc se stejně jedná vesměs o hráče z třetí či čtvrté formace. Jiné hráče, opravdu výrazně rozdílové, které by Radim Rulík opomenul a kteří by mohli něco zásadního změnit, ani nemáme.
Hokej je specifický v tom, že se mistrovství světa hraje každý rok. To je u týmových sportů velmi neobvyklé. Druhá specifičnost je, že na něm nehrají opravdu nejlepší světoví hráči, ale pouze ti, co mají zrovna čas a chuť, a jsou zdraví. Ti z NHL musí projít výstupní lékařskou kontrolou, která jejich účast může zhatit, jako letos Tomáše Hertla.
Český hokej nemá tak širokou základnu, jako jeho soupeři ze světové špičky. Když někteří špičkoví hráči nechtějí či nemohou přijet, má rázem problém. Letos se nakonec podařilo dát dohromady poměrně silný tým. Měl osobnosti v kapitánu Romanu Červenkovi, světové hvězdě první velikosti Davidu Pastrňákovi a také Jakubu Flekovi. Přesto to nestačilo. Když chcete být na šampionátu úspěšní, musí se sejít všechno. Včetně mimořádných výkonů brankáře. A to se Čechům letos nepovedlo. Švédové byli tentokrát nad síly českého výběru. Ten po dvou porážkách v řadě v turnaji končí už ve čtvrtfinále.
Má smysl činit nějaké obsáhlé závěry a analýzy? Lze řešit výkony jednotlivých hráčů. Kdo byl „tahounem“ týmu. Kdo potvrdil oprávněnost nominace. A kdo naopak nestíhal. Na koho je mezinárodní hokej moc rychlý, jiný než klubová česká či evropská scéna. Určitě by v hodnocení mnozí také dospěli k tomu, co všechno musíme změnit ve výchově hráčů, v celém systému českého hokeje. Je to legitimní, avšak o tom se mluví dlouhé roky. Problémy jsou. Byly i vloni a mistrovství světa se přesto vyhrálo. Na aktuální výsledek českého mužstva to tedy nemá zásadní vliv.
Je třeba se smířit s faktem, že Česko může jednou za pár let, když se spojí všechny příznivé okolnosti, a třeba také domácí prostředí k tomu, šampionát vyhrát. Ale také může končit, jako letos, už ve čtvrtfinále. Česko prostě patří mezi zhruba šest až sedm týmů, které mohou mistrovství vyhrát. Ale mezi jeho favority prostě nepatří.
Trenér národního týmu nemůže nic zásadního změnit. Může pouze před mistrovstvím světa vybrat a oslovit hráče. S těmi, kteří přijedou, vytvořit tým a systém hry, který může, a také nemusí být, v krátkodobém turnaji úspěšný. Nějaká koncepční celoroční práce příliš nepřipadá v úvahu, protože na akcích v průběhu sezony budou hrát často jiní hokejisté. Tyto turnaje slouží spíše ke zkoušení mladých hráčů, kteří hrají v evropských soutěžích. Jak obstojí v mezinárodním reprezentačním hokeji. Hráči z kanadsko-americké NHL dorazí vždy až před šampionátem, či dokonce v jeho průběhu. Letos jich bylo nakonec osm.
Nemáme na výběr tolik kvalitních hokejistů, abychom ty, na kterých to letos stálo, mohli kritizovat. Musíme být rádi, že vůbec přijeli. To je prostě fakt, který je daný skutečností, kolik máme opravdu kvalitních hráčů. A také, jak hokej celosvětově funguje. Nemá jednotné vedení a kalendář, jako třeba fotbal. V době mistrovství světa se NHL nezastaví. NHL je svět sám o sobě, který si dělá, co chce. My v Evropě musíme být rádi, když nám některé hráče vůbec uvolní. A ti přijedou. Nemuseli by. Mistrovství světa se přece hraje každý rok.
Zdroj: přímé přenosy ČT Sport z MS v lením hokeji 2025
