Chorvatsko očima českého turisty: Restaurace. Jaké jsou současné ceny a zvyklosti?

V první části mých letošních zkušeností z pobytu v Chorvatsku jsem vás seznámil s cestováním autem a ubytováním. Podívejme se také na pár aktuálních zkušeností z návštěv chorvatských restaurací.

To je to, co asi většinu českých turistů, kteří se do Chorvatska letos chystají hodně zajímá. Do restaurací chodí takřka každý, kdo nemá zaplacenou hotelovou polopenzi či all inclusive. A takových turistů je v Chorvatsku většina, neboť tu v takové míře, jako jinde, nevládnou hotelové resorty. Turistika je více individuální, včetně stravování.

Proto také může být pobyt v Chorvatsku pojat relativně skromně, anebo naopak velmi velkoryse. Někdo navštěvuje restaurace pří pobytu v Chorvatsku jen občasně nebo zcela svátečně a převážně či stále sám vaří v kempu či apartmánu. Jiný chodí na večeře častěji či takřka denně.

Každý se může rozhodnout dle stavu své peněženky a svých zvyklostí. My chodíme do restaurací denně. Proto si mohu dovolit předat pár letošních postřehů z návštěv několika plážových barů, kaváren a především restaurací.

Jsou restaurace v Chorvatsku předražené a pro Čechy nedostupné? Na to si asi musí odpovědět každý sám. Faktem je, že v restauracích potkáváme mnoho Čechů.

Jedno je však jisté: levně už bylo. Staré předcovidové časy se už nevrátí. A to nejen v Chorvatsku. Je to stejné, jako bychom se na to samé ptali v Česku. Ceny se v posledních letech zvedly snad úplně všude.

Kvalita poskytovaných služeb se navíc může v jednotlivých zařízeních výrazně lišit. Je třeba se předem informovat, hledat a vybírat. Jiné ceny má restaurace v první řadě na promenádě v samém centru města a jiné v zapadlé uličce o několik stovek metrů dál nebo dokonce na okraji.

Je to jako v Česku a všude jinde. Za krásný výhled na Eiffelovu věž, Pražský hrad, Staroměstský orloj či západ slunce nad mořem se všude připlácí, i když kulinářská úroveň podniku tomu také vůbec nemusí odpovídat. Spíše naopak. Ty „turistické v první řadě“ bývají mnohdy spíše horší.

V restauracích, které jsme zatím letos v  Chorvatsku navštívili, se žádné cenové drama zatím nekoná. V tomto městě jsme vloni sice nebyli, ale z malého porovnání letošních cen s těmi z loňských recenzí u stejných restaurací, je zřejmé, že zdražení meziročně nastalo.

Doba je taková, jaká je. Celosvětově neklidná. Covid, energetická krize, válka na Ukrajině, ropná krize, nedostatek pracovních sil v gastronomii… V důsledku toho náklady a ceny rostou. V Česku ostatně vidíme cenový růst (nejen) v restauracích také. V atraktivních turistických lokalitách často větší než jinde.

Z mých dosavadních zkušeností u hlavních jídel obvykle o 1,0 - 2,00 eur. Tedy zhruba o 25-50 korun. U nápojů o 0,50 eur. Ceny víceméně odpovídají tomu, co jsme očekávali. K tomu se ještě blíže dostanu později. Podstatné je, že jsme dostali, co jsme chtěli, odcházeli jsme z každé navštívené restaurace zatím spokojeni. Vytipovali jsme je dobře. Kladné recenze o nich nelhaly. Rád také pochvalné připojím pro ty, co se budou rozhodovat později.

Určitě se vyplatí informovat u místních. Obvykle vědí a poradí, v které restauraci dobře vaří za rozumné ceny. Kde je také dobrá atmosféra. Je to třeba rodinná restaurace, která nefunguje pouze sezónně, personál je pak stabilnější. Většinou to nejsou ty „turistické“ na hlavní třídě.

Pokud doporučení od místních k dispozici není, zbývají, jak už jsem uvedl, hlavně recenze na internetu. U těch je třeba relevanci přepnout na „nejnovější“. Vypovídající jsou ty z posledního období. Loňské či ještě starší vůbec nemusí být relevantní, neboť v sezonní restauraci mohli být v minulosti úplně jiní kuchaři i servis na place.

Pokud už jdete „naslepo“, podezřelé jsou určitě vždy restaurace, kde je mnoho volných stolů, ač v okolí jsou jiné zaplněné. To často nevěstí nic dobrého. V neposlední řadě je dobré orientačně zhlédnout před vstupem jídelníček a ceny, abyste si učinili obrázek, kam vůbec vstupujete a co vás tam čeká. Chorvatské restaurace mají menu s cenami u vchodu.

Níže uvedené řádky berte jako aktuální osobní zkušenost z několika návštěv restaurací jednoho většího chorvatského letoviska v Dalmácii. Jinde to pochopitelně může vypadat cenově trochu jinak. Není to dogma. Jistě jsou jiná místa, kde jsou ceny nižší, ale i vyšší.

Dalmátský pršut… 13 - 15 eur (325-375 Kč)

Chobotnicový salát…13 - 15 eur (325-375 Kč)

Caesar salát s kuřecím masem… 13 - 15 eur (325-375 Kč)

Plněná pljeskavica + hranolky… 14 - 15 eur (350-375 Kč)

Čevabčiči + hranolky nebo brambory… 12- 13 eur (300-325 Kč)

Vepřový či kuřecí řízek + hranolky… 12-13 eur (300-325 Kč)

Vepřové ražničí + hranolky … 12-13 eur (300-325 Kč)

Grilovaný krůtí steak + hranolky… 13 eur (325 Kč)

Pizza… 12 - 14 eur - dle druhu (300-350 Kč)

Rizoto s mořskými plody… 15 eur (375 eur)

Lasagne Bolognese… 12 eur (300 Kč)

Lignje grilované nebo smažené… 17 - 18,50 eur (425-460 Kč)

Špagety Carbonara… 14 - 15 eur (350-375 Kč)

Špagety s krevetami… 18,50 eur (460 Kč)

Hovězí Biftek + hranolky… 23 - 26 eur (575-650 Kč)

Ryba s přílohou… 25-35 eur - dle druhu (625-875 Kč)

Sladké dezerty… 5,00-7,00 eur (125-175 Kč)

Espresso…1,90 - 2,50 eur (47 - 62 Kč)

Espresso Machiatto… 2,0-2,50 eur (50-62 Kč)

Double Espresso…3,80 - 4,00 eur (95-100 Kč)

Cappuccino… 2,40 - 3,00 eur (60-75 Kč)

Minerální voda 0,75 l… 4,00 - 5,00 eur (100-125 Kč)

Coca-Cola, Fanta, Sprite 0,25 l… 3,00-3,50 eur (75-87 Kč)

Bílé a červené víno 1 dcl… 2,50  - 5,00 eur (62 - 125 Kč)

Aperol spritz…6,50 - 7,00 eur (162-175 Kč)

Paloma, Moscow mule, Cuba Libre, Mojito, Piňa Colada, Sex on the beach … 8,00-9,50 eur (200-237 Kč)

Čepované pivo Pilsner Urquell, Staropramen, Kozel 0,5l… 4,50 - 4,80 eur (112-120 Kč)

Čepované pivo Ožujsko, Karlovačko 0,5l… 3,50- 4,00 eur (87-100 Kč)

Čechy cena piva tradičně zajímá. Chorvaté ale nejsou pivní národ. V restauraci stále v drtivé většině pijí lahvové pivo, tedy jejich Karlovačko či Ožujsko, i když ta má čepované. Dát si v restauraci „lahváče“, když mohu mít mnohem lepší čepované, to by asi žádný opravdový Čech nikdy neudělal.

V našem letovisku jsme narazili už na tři restaurace, kde mají čepovaná, nebo chcete-li točená (obě verze jsou možné), česká piva: Staropramen, Kozel a Pilsner Urquell. Cena u nich byla vždy shodná. Pijí je tu samozřejmě zejména Češi a sem tam Němci.

Když restauraci stojí za to mít na čepu (vedle Ožujska či Karlovačka) česká piva, je to z mého pohledu bezesporu důkaz, že pro ni není česká klientela rozhodně bezvýznamná. Také jsme v těchto restauracích vždy nějaké Čechy potkali. Kvalita čepovaného piva byla docela slušná. Pivo vychlazené, brandový půllitr studený, mokrý, pěna sametová bez bublin, pivo kroužkovalo. Příjemné překvapení.

Když si takhle v chorvatském letovisku ve dvou skočíte „jen“ na pivko, každý dáte tři kousky po 4,80 eur, rázem jste v tom za 28,80 eur. S malým dýškem tedy nějakých 750 Kč za šest čepovaných Plzniček. Můžete si dát Ožujsko, které vás vyjde o něco levněji (ne vždy). Mně osobně ale nechutná.

Pivo v českých restauracích sice podražilo, ale to všude jinde také. V Česku je tak točené pivo v restauracích pořád výrazně levnější než ve většině zemí Evropy.

Držím se jedné zásady: Jsem na dovolené, užívám si ji. Ceny tolik neřeším. Nepřepočítávám eura na koruny (s výjimkou tohoto článku). Jsme prostě v turistické destinaci. A touto optikou to vypadá trochu jinak. Vždyť Pilsner Urquell třeba v restauracích na pražském Staroměstském náměstí stojí mezi 130 Kč a 150 Kč za půllitr. Tedy ještě víc.

Ale pojďme už od piva dál. Obyčejné rozlévané víno je obvykle za 2,50 eur 1 dcl, ale kvalita je proměnlivá. V některých restauracích není špatné, ale jinde je to za stejné peníze horší. Lepší rozlévané víno je za 5,00 eur 1dcl, pokud ho mají. Jistější je dát si láhev 0,75l. Dle mé zkušenosti se ceny pohybují od 25 do 60 eur. Tedy zhruba v rozmezí od 625 do 1.500 Kč. V luxusnějších restauracích jsou pochopitelně i dražší vína.

Zmrzlina vyjde obvykle na 2,50 eura (62 Kč) za běžný kopeček. Některé prémiové příchutě a sorbety jsou ve velkých zmrzlinárnách s velmi širokou nabídkou dražší. Za 3,00 (75 Kč) nebo i 3,50 eur (87 Kč). Chorvatský „kopeček“ je ale spíše „kopec“. Často až dvojnásobný oproti běžné „české normě“.

Záleží, jak se „rozšoupnete“. Jestli si dáte pizzu, vepřový řízek, hovězí biftek, anebo půjdete do ryb a mořských plodů, u kterých je cenový rozptyl veliký. Ale to platí obecně, nejen v Chorvatsku. Uvedu tedy jeden příklad takové průměrné „obyčejné“ večeře ve dvou.

Lignje (kalamáry) grilované nebo smažené s přílohou… 18,00 eur (450 Kč)

Pizza prosciutto crudo (dražší verze pizzy)… 13 eur (325 Kč)

2 x pivo 0,5l Pilsner Urquell … 4,50 eur x 2 = 9 eur (225 Kč)

2 × 2 dcl bílého vína … 5,00 eur x 2 = 10 eur (250 Kč)

2 x espresso … 2,50 eur x 2 = 5 eur (125 Kč)

CELKEM v přepočtu cca 1.375 Kč.

Příklad večeře číslo 2:

Masový talíř pro 2 osoby… 42 eur (1.050 Kč)

2 x pivo 0,5l Pilsner Urquell … 4,50 eur x 2 = 9 eur (225 Kč)

2 × 2 dcl červeného vína … 5,00 eur x 2 = 10 eur (250 Kč)

CELKEM v přepočtu cca 1.525 Kč.

Bezhotovostní placení je už v restauracích běžné. Pouze některé plážové bary mají u vstupu ceduli „only cash“. Ale i těch výrazně ubylo. Když naznačíte placení, personál restaurace se automaticky ptá, jestli „cash“ nebo „card“. Na displeji krabičky, přes kterou „jede“ objednávky, vám ukáže pouze celkovou částku.

Papírovou stvrzenku s jednotlivými položkami vám automaticky už nedá, pokud si ji nevyžádáte. To je rozdíl oproti minulosti, kdy dokonce i v některých restauracích (v kavárnách všude) s každou objednávkou personál přinášel papírovou stvrzenku, kterou dal na stůl pod popelník. Pak při placení sčítal třeba šest či osm paragonů v jeden účet.

Teď už je vše elektronicky. Když nevidíte jednotlivé položky účtu, nelze vyloučit nekalé jednání. Tedy, že na něm budete mít „přimáznuto“ něco navíc. Jsem zvyklý si i v Česku před placením v hlavě „přehrát“, co jsme vypili a snědli a spočítat si orientačně, kolik budu platit, abych nebyl překvapen. Z dosavadního pobytu mám v tomto směru zatím jen pozitivní zkušenosti. Vše sedělo. Ale pokud si nejste jisti, nechte si vyjet celý účet s jednotlivými položkami.

V Chorvatsku je spropitné zcela dobrovolné a výše není nijak stanovena. V turistických oblastech se však tak nějak očekává. Výše je ale individuální záležitost. Nejsme v Americe. Osobně obvykle dávám mezi 5 až 10 % z celkové útraty a číšníci spokojeně děkují. Beru to ale tak, že spropitné dávám, protože bylo vše v pořádku a odcházím spokojený. Kdyby tomu tak nebylo, což se mi ještě nestalo, nedal bych navíc nic.

Chodit v plavkách po centru města je prostě neslušné, nevhodné a nevkusné, i kdyby jste měli sebelepší postavu. Plavky patří na pláž. Na tom se snad většina lidí shodne. Nedivme se, že se to Chorvatům nelíbí a zakazují to. Nám by se to taky v centrech našich měst nelíbilo. Značky v některých chorvatských městech dávají jasně najevo, že tady už končí plážová oblast a začíná městská část. Dál už v plavkách NE!

Přesto jsou tací, co to porušují a jdou ještě dál. Letos jsem byl svědkem v restauraci v historickém centru města, jak číšník, který byl jinak velmi ochotný a sympatický, u jejího vchodu vykázal skupinku čtyř mladých (Češi to nebyli), kteří do ní chtěli vstoupit v šest hodin večer v tričkách a plavkách.

V tu chvíli přišel o zákazníky, kteří se už asi nejspíš nikdy nevrátí. Za chvíli ale přišli jiní. K tomu snad jediné: kromě jistých základních pravidel etikety je tu i praktický stránka. Číšník chrání ostatní hosty. Nikdo si asi nechce sedat na židli po někom, kdo na ní seděl v mokrých plavkách.

Hezké léto všem! A krásnou dovolenou, pokud se chystáte!