Článek
Sparta měla jednoznačně nejtěžšího soupeře. FC Liverpool je v Evropské lize „omylem“. Je to tým, který patří do Ligy mistrů. Tým, který bojuje o titul v Premier League. Jedno z nejlepších klubových mužstev Evropy. Zcela jiný level, než na co je současná Sparta běžně zvyklá, a s čím se zatím v poslední době setkala ve Fortuna lize i evropských pohárech. Daleko rychlejší hra, technika a kombinace ve sprintu, rychlé napadání rozehrávky, čisté odebírání míčů a proměňování šancí.
Sparťané tohle všechno věděli předem. Přesto se s tím vypořádat nedokázali. V prvním utkání se ještě Sparta mohla chlácholit faktem, že na Letné neproměnila šance. Kdyby ano, nemusel být rozdíl ve skóre tak hrozivý. Druhé utkání na Anfield Road však bylo už zcela ostudné. Takto by Sparta prohrát neměla. Nejde o počet obdržených gólů, ale o to, co předvedla. Někteří hráči se od první minuty do utkání vůbec nedostali. Nedokázali se zkoncentrovat na zápas. Rychle myslet a konat. Dávat míč velmi rychle a přesně od nohy. Dělali trapné, naivní chyby, které týmy úrovně Liverpoolu okamžitě trestají góly. Utkání pak vypadalo jako „vraždění neviňátek“.
Chce-li být tým typu Sparty v takovém utkání úspěšný, tedy nedostat moc branek, ukázat také něco ze své hry a obstát se ctí, musí mít výborně organizovanou aktivní obranu, rychle dostupovat hráče soupeře, nenechávat je neobsazené poblíž a uvnitř pokutového území. Při vlastní rozehrávce dávat míče rychleji a přesně od nohy. Snažit se o brejky, aby si přetížená obrana odpočinula a soupeř se nemohl věnovat jen útočným „choutkám“. Jistě se to snadno říká a o moc hůře realizuje. Individuální schopnosti soupeře jsou zcela odlišné a celé dění na hrací ploše mnohem rychlejší než to, na co jsou sparťané běžně zvyklí.
Sparťanské chyby vyplývají do značné míry z rychlosti a způsobu hry technicky vyspělého soupeře, který vám při malém zaváhání míč čistě sebere a okamžitě jde na jednu či dvě přihrávky do šance a trestá. Na to nejsou sparťané od týmů, se kterými se běžně potkávají, zvyklí. V Liverpoolu prostě sparťané nedokázali přepnout na vyšší level rychlosti práce s míčem i myšlení. Stalo se to v minulosti i jiným českým týmům. Je to jistě velmi těžké. Najednou zjistíte, že existuje jiný fotbal, než ten, který pravidelně běžně hrajete. Přesto bych očekával, že se Sparta po první zkušenosti z Letné dokáže s utkáním v Liverpoolu vypořádat lépe.
Sebevědomí bylo rázem pryč. Nejmarkantnější to v tomto dvojzápase, a zejména v odvetě, bylo vidět na kapitánovi týmu Ladislavu Krejčím. Běžně velmi sebevědomý mladý muž, z kterého suverenita v českém ligovém prostředí „stříká“. Každého „seřve na potkání“. Hráče soupeře, rozhodčí, někdy dokonce trenéry soupeře. Lidi mnohdy věkově starší. Servítky si vůbec nebere. Používá výrazy, které se zde napsat nedají. Jistě, fotbal nejsou taneční, na druhou stranu, všechno má své meze.
Dvojzápas s Liverpoolem Krejčímu „nastavil zrcadlo“. Zjistil, že není takový borec, jak si o sobě asi myslel. Zaostával technicky a rychlostně. A to nejen rychlostí pohybu, ale i myšlení. Než se rozhodl, co dál, o míč přišel. Útoky se k brance Sparty po jeho chybách valily tak rychle, že si ani nestihl přečíst čísla a jmenovky na dresu liverpoolských hráčů. Krutá srážka s realitou.
Krejčímu poslední týdny vůbec nevyšly. V ligové sezoně je už potřetí vyloučený. V dvojutkání s Liverpoolem zcela propadl. Pro ambiciozního hráče, který se vidí ve větším klubu, v nějaké z evropských TOP lig, je to rána. Jeho „akcie“ u scoutů těchto klubů poklesly. Krejčí určitě není špatný fotbalista. Má také velké přednosti. Má lídrovské schopnosti. Není to však supertalent, a i to jeho lídrovství není bohužel vždy v pozitivním duchu.
Záleží jen na Krejčím, co bude dál. Třeba na Součkovi či Coufalovi je vidět, že i hráči, kteří nemají obrovský talent od Pána Boha, mohou hrát za určitých okolností velký fotbal v Premier League. Takový hráč si ale musí uvědomit, na co má a nemá. Čím bude týmu nejvíce prospěšný. Hraje bez velkých řečí a faulů, maká, pracuje na sobě, plní pokyny trenéra. Je kvalitním „domestikem“. Krejčí chce být možná něčím víc. A na to nemá.
Ladislav Krejčí se z toho všeho jistě brzy oklepe. Tým úrovně Liverpoolu už zase dlouho nepotká. Na ty ostatní možná bude „machrovat“ zase jako dřív. Nejspíš se tak brzy po nějakém dalším vítězném ligovém utkání Sparty dočkáme toho, že Ladislav Krejčí opět sebevědomě vystoupí před televizními kamerami a bude hovořit o tom, že „to těm kritikům ukázali“. Uvidíme, jestli se LK 37 nějak vůbec z „krizového vývoje“ posledních týdnů do budoucna poučí. Pokud nikoliv, bude to jeho škoda.
Jedenáct gólů ve dvou zápasech s Liverpoolem Krejčímu a celé Spartě už nikdo nikdy „neodpáře“. Na tom fakt, že porazí další ligové soupeře, či dokonce získá další mistrovský titul, nic nezmění. Konfrontace Sparty s opravdu špičkovým evropským fotbalem dopadla katastrofálně. To musí uznat každý soudný člověk. Je však také třeba přiznat, že FC Liverpool je jiný level, než AC Milán, soupeř Slavie, a naprosto zcela jinde než Servette Ženeva. Klub, přes který postoupila Viktoria Plzeň.
Slavia v obou utkáních s AC Milán doplatila na dvě „nespravedlivá“ vyloučení, která ovlivnila jejich průběh. Na tato vyloučení se dá dívat jako na nesmyslná, poškozující Slavii nebo přísná a konejšit se tím, že „nás v Evropě zařízli, protože rozhodčí protěžují bohaté západní kluby“. Ale také se na to dá podívat jiným úhlem pohledu. Sice tak, že AC Milán takový faul, jaký předvedli Diouf a Holeš, v ani jednom utkání neudělal. Proto červenou kartu, na rozdíl od Slavie, dostat ani nemohl.
Vyspělé, špičkové evropské týmy takové fauly nedělají. Prostě hrají na co nejmenší počet faulů. Fauly dělají, ale taktické, malé, za které nehrozí velké postihy. Vyspělí hráči do soubojů nechodí způsobem, na jaký jsme zvyklí ze „soubojové“ české ligy. Cílem vyspělých týmů je odebrat míč soupeři čistě. Vědí, že fauly znamenají problémy. Přímé či pokutové kopy, žluté a červené karty, prohry, ztráty bodů.
Tento trend je zcela zřejmý. Potvrzují ho kupříkladu Vladimír Coufal s Tomášem Součkem, působící v Premier League. Jsou trenérem Moesem nabádáni k tomu hrát co nejvíce bez faulů. Pokud faul, tak malý taktický. Jedině tak mohou mít s kvalitativně lepšími týmy z první poloviny tabulky někdy šanci na úspěch. Premier League už je jinou soutěží než v dobách Tomáše Řepky. Rychlejší, fotbalovější, techničtější. Co se dříve přešlo, se dnes netoleruje. Změnila se tak jako třeba hokejová NHL.
Pro Slavii to nebyly první červené karty v evropských pohárech v posledních letech. Pokud v nich chce být úspěšná, musí v tomto směru z agresivity ubrat. Nelze se stále chlácholit tím, že nám rozhodčí v Evropě nepřejí. Nebo lze, ale ku prospěchu Slavie to není.
Měl by se nad tím zamyslet ale celý český fotbal. Všechny ligové kluby, jejich trenéři, k čemu vedou své hráče. Hesla jako „kdo leží neběží“ či pokřiky na hráče „přeruš“, myšleno „přeruš za každou cenu“, už opravdu nejsou v evropském měřítku trendy. Stejně tak šlapáky na dlouhou nohu ve snaze vybojovat zpět míč, který si hráč předtím špatně zpracoval. Nebo šlápnutí na ležícího soupeře. Tyto situace přinášejí čím dál častěji červené karty. V době VARu jsou lépe zjistitelné. Zpomaleně vypadají hrozivě. Někdy asi i hůře, než jaká je skutečnost. Přivolaný hlavní rozhodčí pak ale často nemá jinou možnost, než zásah VARu posvětit. Jako Švéd v duelu Slavie s AC Milán. Jedinou možností, jak se problémům vyhnout, je takové fauly prostě nedělat. Tak jako je nedělají vyspělé evropské týmy.
Viktoria Plzeň postoupila. Je to historický úspěch klubu. Je to moc dobře pro český fotbal. Důležitá mezinárodní konfrontace pro hráče i klub. Zároveň je ale třeba zmínit, že při vší úctě k výkonům a výsledkům Viktorie, je to „jen“ Konferenční liga a soupeřem Viktorie nebyl FC Liverpool, ale Servette Ženeva. Tedy zcela jiná úroveň, než s kterou se „srazila“ Sparta. I tak je postup skvělý. Viktoria si bude moct vyzkoušet své schopnosti ve čtvrtfinále proti finalistovi minulé sezony Konferenční ligy, italské Fiorentině, v jejímž týmu nastupuje staronový český reprezentant Antonín Barák.
Tak jako si Evropská liga získala postupem doby vážnost a dnes je prestižní evropskou soutěží, tak i Konferenční liga už má své jméno. Bylo to vidět v minulé sezoně, jak moc ji chtěl i takový West Ham vyhrát. Tým z anglické Premier League a toužil po poháru „útěchy“. Je to logické, i pro WHU je Liga mistrů nedosažitelným snem, proto je rád aspoň za úspěch v nižší evropské soutěži. Mimochodem i WHU dostal na Anfieldu v prosinci v Premier League od liverpoolského týmu podobnou „dardu“ jako Sparta. Prohrál 1:5.
Zdroje: TV přenosy + statistiky Livesport.cz
