Článek
Do první ligy v dresu Slavie se dostal kladenský rodák, odchovaný pražským Žižkovem, Robert Segmüller velmi pozdě. Až takřka v 29 letech. Přesto se za poměrně krátkou ligovou kariéru stačil nesmazatelně zapsat do slávistické historie a srdcí fanoušků, kteří v těch dobách skandovali: „Segi, Segmüller střílí góly jako Gerd Müller“
Robert Segmüller k nejvyšší soutěži krátce „přičichl“ už v Plzni, kde debutoval v lize v roce 1968. V 22 letech a 9 měsících se potkal v jednom mužstvu s plzeňskými legendami, brankářem Josefem Čalounem či obráncem Františkem Plassem. Do Plzně přišel z pražské Viktorie Žižkov v zimní přestávce. Tým Škody Plzeň se pokoušel na jaře zachránit nejvyšší soutěž. Segmüller stihl za půlrok 12 ligových utkání a 3 góly. Jaro však plzeňskému týmu nevyšlo, z nejvyšší soutěže spadl a mladý útočník se po dalším půlroce stráveném v druhé lize přestěhoval do jiného druholigového klubu - VCHZ Pardubice.
V Pardubicích pak kopal dlouho druhou ligu. Už to vypadalo, že je pro něj nejvyšší soutěž uzavřenou záležitostí. Je s podivem, že takový střelec nehrál nejvyšší soutěž, ale byla prostě jiná doba. V 16členné československé lize v těch dobách byla v některých sezonách z Česka jen polovina klubů. Slovensko mělo ve federální lize v sedmdesátých letech velmi silné zastoupení: dva bratislavské kluby, někdy i dva košické, k tomu Trnavu, Prešov, Žilinu, Nitru, Trenčín.
České a moravské kluby, které dnes hrají českou nejvyšší soutěž, jako Plzeň, České Budějovice, Mladá Boleslav, Liberec, Jablonec, Olomouc, Slovácko, Karviná, Pardubice či Hradec Králové, hrály většinou pouze druhou ligu. Někdy ani to ne. Když k tomu připočteme fakt, že se směli střídat v utkání pouze dva hráči a fotbalisti v produktivním věku takřka nesměli odcházet do zahraničí, bylo nesmírně těžké se do prvoligového kádru probojovat a uspět.
Robert Segmüller se ve Slavii objevil v lednu 1974. Táhlo mu už na 29 let a v lize tak vlastně „debutoval“ ve fotbalově zralém věku po skoro šesti letech už podruhé. Už jako zkušený fotbalista. Přišel ale právě včas. Slavia v té době pod trenérem Jaroslavem Jarešem poskládala výborný tým, bojující o mistrovský titul. Jména jako Stárek, Zlámal, Biroš, Mareš, Luža, Smolík, bratři Herdové, Cipro, Klimeš, Jebavý či Veselý, dnes patří k legendám slávistické historie.
Robert Segmuller v Edenu, zápas s Válcovny plechu Frýdek-Místek.
Posted by SK Slavia Praha on Wednesday, August 11, 2010
„Segi“, jak se mu říkalo, se stal hned po příchodu středním útočníkem základní sestavy Slavie. Mnozí se ptali, proč takového druholigového „starce“ Slavia vlastně dělá, ale on si všechny hned v prvním ligovém utkání po přestupu získal na svoji stranu. Bylo to přesně 3.3.1974 proti Plzni. Slavia vyhrála 5:0 a „Segi“ se v Edenu uvedl hned dvěma góly. Další dva vstřelil D.Herda a jednu branku Klimeš. „Segi“ byl prostě gólový. Stal se velikým oblíbencem slávistických fandů. Moc noblesních věcí ve své hře přitom na první pohled zrovna neměl. Možná i to byl důvod, proč se v lize prosadil až tak pozdě.
Nebyl to atletický, běhavý typ. Fyzickou kondicí taktéž rozhodně nevynikal. Stejně tak obratností, technikou ani rychlostí. V tom všem byl stěží průměrný. Neměl ani nijak prudkou střelu. Nestřílel nádherné góly z dálky. Většina jeho branek byla spíše „ušmudlaných“. Ale jiný by je možná nikdy nedal. „Segi“ prostě měl na góly intuici. Věděl, kam si stoupnout, kde si počkat. Kde ho přihrávka od spoluhráče v pokutovém území najde. Na hřišti byl svojí postavou nepřehlédnutelný a pro Slavii nesmírně důležitý.
Ve Slavii měl po svém boku vynikající křídla, z jejichž hry těžil. Vpravo legendárního Františka Veselého a vlevo výborného Dušana Herdu. Skvělé fotbalisty a reprezentanty.
František Veselý gól dát uměl, což ukázal i v semifinále Mistrovství Evropy s Nizozemskem, které jedním gólem a jednou přihrávkou na něj rozhodl. Odehrál v nejvyšší soutěži 414 utkání a dokázal v nich vstřelit 61 gólů. Byl ale především mimořádný nahrávač. Uměl obráncům utéct po křídle a velmi přesně, adresně odcentrovat před bránu.
Levák Dušan Herda měl výbornou přihrávku, ale byl též nadprůměrným střelcem. Odehrál v nejvyšší soutěži 315 utkání, v nichž vstřelil 77 gólů. Dušan Herda se časem přesunul více do zálohy a na jeho původním místě se v sestavě začal objevovat jiný křídelní, levonohý útočník - Zbyněk Hotový, který do ligy v dresu Slavie vstoupil v sezóně 1976/77 a propracoval se až do národního týmu. Se Segmüllerem odehrál v červenobílém dresu 36 společných ligových utkání.
Také útok Veselý - Segmüller - Hotový fungoval výborně. Skvělá slávistická křídla na „Segiho“ pracovala. Dokázala mu v pokutovém území servírovat parádní přihrávky. On je „uklízel“ do brány. A občas také nějaké šance „spálil“.
Československo mělo tu dobu vynikající reprezentační tým, který vyhrál Mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě (tehdejší Jugoslávii). Členy tohoto mužstva byli také slávisté, obránce Pavol Biroš a útočníci Dušan Herda a František Veselý. Tedy obě „Segiho“ křídla z Edenu. Už jen z toho je zřejmé, jakou měla Slavia v lize ofenzivní sílu.
Slavia hrála v „Segiho“ časech stále o titul, ale ten jí vždy utekl. Nejblíže k němu měla právě na jaře 1976, jen pár týdnů před památným Mistrovstvím Evropy. V posledním ligovém utkání sezony však nesměla v Bratislavě prohrát. Slavia ale z duelu s výborným mužstvem Slovanu na Tehelném poli odešla poražena 2:0. Nutno zdůraznit, že domácí mužstvo nebylo ledajaké. Tvořilo základ úspěšné reprezentace - mistrů Evropy 1976.
Tým Slovanu vedl Jozef Vengloš, Ježkův asistent z národního mužstva. V bráně kraloval Viktorův náhradník Alexander Vencel, dále kompletní reprezentační obrana Ján Pivarník, Anton Ondruš (kapitán národního týmu), Jozef Čapkovič, Koloman Gőgh a také útočník Ján Švehlík, střelec jednoho z finálových gólů proti Německu.
Bratislavská porážka v posledním kole odsunula Slavii až na 3.příčku. Mistrem ligy stal ostravský Baník, druhý byl Slovan Bratislava. Baník se jako úřadující mistr ligy střetl v Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ, předchůdce Ligy mistrů - pozn.) s mnichovským Bayernem. Pražská Slavia si musela počkat na ligový titul dalších dvacet let!
Největším úspěchem Slavie v „Segiho“ éře je tak vítězství v Českém poháru v sezoně 1973/1974. Finále se Spartou se hrálo na dva zápasy. Po domácí remíze 1:1, kterou svým gólem zařídil Robert Segmüller, slávisté v odvetě na Letné vyhráli 1:3. Branky vstřelili Segmüller, Klimeš a Veselý. Vítězové finálové pohárové derby odehráli skvěle v sestavě Zlámal – Biroš, Mareš, Luža, Smolík – Jebavý, Grospič, Klimeš – Veselý, Segmüller, D. Herda. V průběhu zápasu střídal Cipro.
Díky tomu si Slavia vybojovala také účast v tehdejším Poháru vítězů pohárů (PVP) 1974/75. Štěstí na los ale neměla. Soupeř z východoněmecké Jeny neměl punc západního velkoklubu, za to měl v kádru sedm reprezentantů z nedávno skončeného světového šampionátu. Na něm tehdejší výběr východního Německa (NDR) dokázal v základní skupině porazit západní Německo (NSR), pozdějšího světového šampióna.
V prvním utkání, hraném 18. září 1974, byla Slavia lepším týmem, ale v koncovce se jí dlouho nevedlo. Trenér Jareš vyslal na hřiště sestavu Stárek – Biroš, Mareš, Peclinovský, Smolík – Jebavý, Cipro, Klimeš – Veselý, Segmüler, D.Herda. Až v poslední minutě se domácí ochozy rozjásaly. Dušan Herda oklamal pohybem stopera i brankáře a míč směřoval do odkryté branky. Ještě na čáře ho doklepával Robert Segmüller. Byl autorem gólu Segmüller nebo Herda? V oficiálním zápise o utkání byl nakonec zapsán Dušan Herda.
V odvetě v Jeně Slavia prohrála 0:1 a po prodloužení se rozhodovalo rozstřelem ze značky pokutového kopu. V tom slávisté selhali. Mezi neúspěšnými střelci byl, kromě Jebavého a Petera Herdy, také Robert Segmüller. Ostatně penalty nevyhledával. V lize nikdy žádnou nekopal. Jena v dalším kole těsně vypadla se slavnou Benfikou, když dvakrát remizovala, ale doma dostala gól, zatímco v Lisabonu utkání skončilo 0:0.
V březnu 1977 prožil Robert Segmüller velký den v derby na Spartě. Slávistický trenér Jareš překvapil. Pro tři žluté karty mu chyběl levý obránce Cipro, místo něhož nastoupil na tomto postu nečekaně poprvé v životě útočník Dušan Herda. Trenér nechal sedět záložníka Petera Herdu a naopak postavil nováčka z Příbrami a odchovance Sparty, Karla Nachtmana. Sparta o poločase vedla 1:0. Po přestávce ale„Segi“ dvěma góly otočil skóre na 2:1 pro Slavii.
Tento zápas odehrál mimořádně v roli kapitána místo distancovaného Cipra, a tak hráči po skončení žertovali, ať mu trenér už pásku nechá, že jim to zase příště jistě vyhraje. Tehdejší vítězná sestava sešívaných: Zlámal – Pauřík, Biroš, Frydrych, D.Herda – Svoboda, Nachtman, Lubas – Veselý, Segmüller, Hotový. Pět minut před koncem střídal P.Herda Veselého.
„Segi“ stihnul za čtyři a půl sezony ve Slavii 122 ligových utkání. S třemi plzeňskými trefami vsítil dohromady, za pět prvoligových sezon, v 134 utkáních 57 gólů. Všechny ze hry. To je velmi slušná bilance. Hrát první ligu déle, byl by s touto produktivitou bezpochyby „stovkařem“, tedy členem Klubu ligových kanonýrů.
Poslední utkání v československé lize odehrál v necelých 33 letech za Slavii proti Prešovu. Nastoupil ve středu útoku mezi Veselým a Hotovým. Slavia zvítězila 2:1. Branky stříleli Dušan a Peter Herdové.
Nejčastějšími spoluhráči Roberta Segmüllera ve slávistické sestavě byli František Veselý, František Cipro, Dušan Herda, Pavol Biroš, Josef Jebavý, Peter Herda, Ivo Lubas, Jan Mareš, Miroslav Stárek, František Zlámal a Jiří Grospič. S pražskou Slavií se loučil v květnu 1978 s bilancí 270 odehraných zápasů, z toho 122 ligových. V sešívaném dresu vstřelil celkem 177 branek. V letech 1975 až 1978 byl vždy nejlepším ligovým střelcem Slavie.
Později působil v Rakovníku a zejména v pražské Admiře, kde byl také trenérem dorostu a později také „A“ mužstva. Ve čtyřiceti ještě střílel góly v divizi. Vedl v té době už jako trenér druholigový dorost Admiry. S „A“ mužstvem ani netrénoval. Když áčku „teklo do bot“, přišli ho „bafíci“ prosit. Nechal se „ukecat“ a znovu vyběhl. Dal gól, Admira vyhrála nebo remizovala. Další víkend už zase nehrál. Admiře se bez něj nevedlo, a tak funkcionáři zase přišli s prosíkem, aby „Segi“ ještě nastoupil.
Moc toho nenaběhal. Býval unavený, nevyspalý z práce, neboť v té době pracoval jako vrchní číšník v tehdy známém vinohradském nočním baru „Kravín“. Velkou fyzičku a sílu neměl. Uchoval si však jednu mimořádnou přednost. Z ničeho nic se zjevil sám v pokutovém území u míče a ten se od něj takřka vždycky „odrazil“ tím správným směrem za záda brankáře. Pravou či levou nohou, nebo hlavou. To mu bylo jedno.
Dokud mu to zdraví dovolilo, hrával za starou gardu Slavie. Rád chodíval i v pozdějším věku jako divák do nového Edenu na utkání ligového týmu. Měl radost z toho, že se Slavii po letech bídy opět výborně daří. A také, že si současné klubové vedení svých bývalých hráčů váží. Zúčastňoval se společenských akcí a autogramiád legend Slavie.
Jak jsem ho měl příležitost osobně poznat jako člověka, hráče i trenéra, byl to velmi přátelský a rovný chlap s velmi svérázným, trochu suchým humorem. A také letitou neřestí - kouřením, které k němu tak nějak neodmyslitelně patřilo. Dle pamětníků kouřil, a prý nemálo, i když hrál ligu.
Zemřel po dlouhé těžké nemoci 17.července 2023 ve věku 78 let. Zanedlouho, 9.června, si připomeneme 80 let od narození Roberta Segmüllera. Kdo jste ho znali či ho pamatujete z fotbalových trávníků, věnujte mu tichou vzpomínku. Byl to PAN fotbalista a fajn chlap.
Další zdroje: statistiky CS Fotbal, webové stránky SK Slavia Praha
