Článek
Příkladem takové ukázkové manipulace je název článku „Chorvati se definitivně zbláznili. Nejen že se v létě nedoplatíte v hospodách, ještě vymysleli tuto hrůzu.“
Po přečtení takového nadpisu člověk snadno nabude dojmu, že se v Chorvatsku děje opravdu něco naprosto šíleného.
Jaká je však realita?
V článku se dozvíme například:
„Chorvaté začali v posledních letech zavádět celou řadu opatření. Například župy, města a obce si tak samy můžou regulovat například nové možnosti ubytování nebo zřizování nových restaurací či barů, včetně množství turistů. Na mnoha místech se také můžete potkat i s tzv. ekologickým poplatkem.“
Moje osobní zkušenost:
Do Chorvatska jezdím s přestávkami zhruba třicet let. Každý, kdo Chorvatsko navštívil před lety a přijede nyní, vidí velké změny. Na jednu stranu jsou výrazně k lepšímu, neboť dramaticky vzrostla šíře a také kvalita nabízeného ubytování a dalších služeb, na druhou stranu to samozřejmě, jako všude přináší také svá negativa.
Je tedy logické, že Chorvaté už zavádějí v některých lokalitách určité regulace, aby nedocházelo k další „divoké“ výstavbě, které by neodpovídala místní infrastruktura. Aby nedošlo k tomu, že pláže a letoviska budou naprosto přelidněná. Mluvil jsem o tom vloni s majitelem domu, v kterém jsme bydleli. Říkal, že u nich je v určitém území stop-stav na výstavbu, protože by to tato lokalita neunesla. Včetně například příjezdových komunikací, pitné vody, kanalizace, velikosti pláží apod. Taková opatření by měla být spíše kvitována, nikoliv je zmiňovat v negativní konotaci.
O „ekologickém poplatku“, který je v článku jako „strašák“ zmíněn bez bližšího vysvětlení a konkretizace jeho možné výše, mně osobně není nic známo. Nesetkal jsem se s ním, ale samozřejmě nevylučuji, že někde může existovat. Neviděl bych v něm ale nic zásadního. Strašit „ekologickým“, jako něčím vyloženě negativním, je teď v Česku v souvislosti s Green Dealem v módě, takže se na údajný chorvatský „ekologický poplatek“ možná někdo chytne a bude jím jistě velmi pohoršen bez jakékoliv znalosti detailu. Každopádně se český turista nemá v Chorvatsku, ani kdekoliv jinde, čeho obávat. Stačí se držet zásady, že si vždy zjistím dopředu, kolik mě bude celý pobyt stát.
Opět osobní zkušenost: Vždy si s majitelem apartmánového domu dopředu odsouhlasím celkovou částku za pobyt a využití všeho, co ubytovací zařízení poskytuje, a to včetně místních poplatků, které za nás majitel městu odvádí. Výše místního poplatku, a jestli snad je či není také „ekologický“, mě pak nemusí zajímat. To je věc majitele, který daň odvádí. Řeším jen celkovou částku. Ještě se mi nikdy nestalo, že by byl jakýkoliv problém, že by majitel nedodržel mailovou cenovou dohodu. A to jsme ubytování vystřídali už desítky. Samozřejmě neobjednávám zcela „naslepo“, je třeba si zjistit nejdříve na majitele reference. To platí ale obecně. Nikoliv pouze v Chorvatsku. Možnosti, díky internetu, jsou nějaké vždycky.
Ale zpět ke zmíněnému článku. Dále se v něm píše:
„Řada turistických letovisek také začala brojit proti neukázněným turistům novými vyhláškami. V některých městech už tak můžete dostat pokutu, pokud se producírujete po ulicích v plavkách, což pro muže znamená i kraťasy a odhalená hruď. Stejně tak někde platí zákaz blokování si místa na pláži ručníkem, což je hodně častý nešvar Čechů.“
Ano, to je pravda. Se zákazy chození po městě pouze v plavkách se lze v ulicích setkat. Většinou značka označuje, kde už začíná městská zóna, a tedy končí plážová lokalita. Stejně tak se lze občas už setkat se zákazem blokování místa ručníky na pláži. Občas někde takové cedule jsou k vidění.
Za mě je to tak naprosto správně. Jednoznačně souhlasím. Plavky patří na pláž, nikoliv do historického centra města, obchodů a restaurací. V Česku přece také nechodíme v horkém létě v centrech měst jen v plavkách. A to tu máme v posledních letech už pomalu stejné vedro jako v Chorvatsku. Kromě jistého estetického dojmu, také není nic příjemného sednout si nevědomky na mokrou židli v restauraci po někom, kdo na ní seděl předtím v ještě mokrých plavkách.
Celodenní blokování místa ručníky na pláži je nešvar, pro který nemám pochopení. Nutno však konstatovat, že ho neprovozují zdaleka jen Češi a neděje se rozhodně pouze v Chorvatsku. Někteří lidé si dají v sedm ráno věci na zabrané místo, přijdou v deset hodin, ve dvanáct jdou zase pryč, ale velké místo blokují dál. Zpět se vrátí až třeba v 16 hodin a jsou na pláži další dvě hodiny. Kvůli čtyřem hodinám svého pobytu blokují místo celkem jedenáct hodin. Přitom v jejich nepřítomnosti by se na něm mohli vystřídat jiní turisté. A to je také jediný důvod, proč Chorvaté někde zavádějí zákazovou „šikanu“ cedulí, aby si slušní turisté, kteří se svými věcmi přijdou a zase odejdou, měli kam na pláži v plné sezoně lehnout. Osobně jsem ale nikdy neviděl, že by byl někdo pokutován. Že mu byly ručníky odhozeny na stranu, to už ano.
V článku se dále uvádí:
„Loňské sucho zase přimělo Chorvaty vytvořit další poplatek. Ten se týká veřejných sprch na plážích. Ty už mnohdy nebudou zdarma, ale za poplatek. Jako první s touto novinou přišli na Krku a letos jej budou zavádět další letoviska. Kolik vás to tedy bude stát? Cena za jedno osprchování by se v průměru měla pohybovat kolem 50 centů.“
Z mé letité chorvatské zkušenosti to opět není žádný velký „objev Ameriky“. Na řadě chorvatských pláží sprchy v minulosti vůbec nebyly. Tam, kde existovaly, byly často zpoplatněny už před dvaceti a více lety. Zažil jsem to i na zmíněném Krku. Jen výjimečně byly sprchy někde na veřejné pláži zcela zdarma. Dnes jsou na mnoha veřejných plážích už umístěny, avšak voda je drahá všude, když je zdarma, tak se s ní plýtvá. Proto jsou sprchy na veřejné pláži, kde se neplatí žádné vstupné, za poplatek. Nevidím v tom problém.
V článku se dále píše:
„…. si také připlatíte v obchodech za obyčejné sáčky na pečivo či ovoce a zeleninu. A je jedno, zda jsou papírové, či igelitové. Ceny mikrotenových i papírových pytlíků s okénkem se pohybují do 2 centů, podle velikosti a typu obchodu. Výši poplatků si totiž jednotlivé prodejny mohou stanovit zcela samy.“
Osobně pravdivost této informace nemám ověřenou. Pokud tomu tak je, tak mi to ale rozhodně nijak nezneklidňuje. V rozpočtu dovolené je to naprosto marginální, bezvýznamná položka.
Článek dále straší:
„Stejně tak počítejte s dražšími cenami nápojů v PET lahvích a plechovkách. I ty podlehly záloze, která činí 10 centů, což je zhruba 2,5 koruny.“
Zálohy na nápoje jsou v Chorvatsku letitou praxí. Byly zavedeny před více než patnácti lety. Nejedná se tedy rozhodně o žádné nové opatření. Ostatně zálohování PET lahví a plechovek je běžné v řadě evropských zemích, včetně našich sousedních. Česko je v tomto směru spíše výjimkou.
Co tedy zbylo z bombastického nadpisu, který nás straší, že „Chorvati se definitivně zbláznili“..?
Vlastně skoro nic! Obvyklé „šokující“ zjištění o zákazech plavek ve městě a ručnících na pláži. Tak to je opravdu katastrofa! To abych dovolenou v Chorvatsku hned zrušil.
A to jsme se ještě nedozvěděli, co přijde, jako vždy v posledních letech, v dalších podobných článcích, které budou s vysokou pravděpodobností následovat na české internetové scéně v dalších týdnech a měsících, jak se bude blížit sezona.
Dozvíme se zase před letní sezonou, že u břehů Jadranu byl spatřen žralok! Obrovskou „katastrofou“ pak bude informace o velkém výskytu komárů. Nejspíš budeme informováni také o nebezpečných medúzách a mořských ježcích, velkých bouřích na moři, všeobecné drahotě a všude číhajících zlodějích. Nesmí chybět také zprávy o dopravních policistech, kteří vysoce pokutují cizince. A v neposlední řadě je evergreenem nekřesťansky drahá zmrzlina a okrádání turistů v restauracích.
Přitom je to stále stejné. Žraloka snad ani nebudu komentovat. Komárů máme třeba v Jižních Čechách či Jižní Moravě často víc, a také tam jezdíme moc rádi. Medúzy a ježci opravdu nejsou žádná velká hrozba. V Chorvatsku jsem osobně nikdy nebyl okraden, ale netvrdím, že se to nemůže stát. Šance však nejspíš nebude větší než v Česku. Pokutu od dopraváků jsem také zatím nikdy nedostal. V Česku asi tři za posledních deset let. A to jezdím denně po městě a „svatý“ zdaleka nejsem. Snad jsem to teď nezakřiknul…
Okrádání v restauracích? Než si objednám, tak si zjistím, jaké jsou cenové relace. Prakticky každá chorvatská restaurace má u vstupu menu s cenami. Neuškodí se také zeptat místních, poradí dobrou restauraci. Obchody? Malé jsou dražší, jako všude. Supermarkety a diskontní řetězce mají časté slevové akce. Tedy velmi podobné Česku. Nic dramatického se nekoná. Zmrzlina? Stojí obvykle stejně jako v Česku a porce bývá výrazně větší.
Je to už takový každoroční mediální „folklór“ o chorvatských „hrůzách“, který se začátkem jara přichází.
Proč se tak děje? Svým způsobem na to také už svým úvodem odpovídá zmíněný článek, když uvádí:
„Každým rokem vyrazí do Chorvatska zhruba 900 tisíc Čechů. Tato evropská destinace se tak stále řadí mezi nejoblíbenější turistickou destinací. Tradičně se na špici drží tři regiony – Istrii, Splitsko-dalmátskou a Zadarskou župu. Co se týče návštěvnosti měst, Češi nejvíce navštěvovali Umag, Poreč, Vir, Medulin, Biograd, Funtanu, Rovinj a Bašku Vodu.“
Ačkoli dnes můžeme cestovat po světě kamkoliv se nám zachce a kam nám to stav našich financí dovolí, Chorvatsko je pro Čechy (ale i Slováky, Maďary, Poláky, Rakušany či Němce) stále velmi oblíbenou destinací. Chorvatsko už dávno není zemí pro „paštikáře“. Ubytování je dostupné ve velmi různé úrovni kvality. Od podprůměrného až po naprosto luxusní. Tomu také odpovídají ceny. Dovolenou v Chorvatsku využívají zejména ti, kteří z nejrůznějších důvodů chtějí cestovat po vlastní ose, většinou neorganizovaně, a preferují individuální stravování. Často kombinaci vlastní stravy a večerní návštěvy restaurací.
Většina turistů si pobyt také zajišťuje sama, bez cestovních kanceláří a agentur. Často přes ubytovací portály či zcela napřímo s majiteli apartmánových domů. Cestovky z těchto turistů tedy nic nemají. I to je tedy jeden z možných důvodů, proč se některé katastrofické články o Chorvatsku rok co rok objevují. Určitě může být zajímavé, když se aspoň malá část lidí povede od dovolené v této zemi odradit a „odklonit“ je do cestovek, aby si zakoupili organizovaný, letecký zájezd do jiné země.
K dovolené v Chorvatsku rozhodně nikoho neponoukám. Ať si ji každý stráví, kde uzná za vhodné, kde se mu líbí. Netvrdím, že je v Chorvatsku vše ideální. Akorát zdůrazňuji, že každoroční „katastrofy“, kterými jsme na české internetové scéně „krmeni“, se jaksi v reálu stále nekonají.
Určitě existují některé levnější destinacev jiných zemích, kam pořídíte kupříkladu letecký all-inclusive zájezd pro rodinu s dětmi v případě včasného objednání výhodněji, než kolik byste utratili při každodenních návštěvách restaurací v Chorvatsku, kde musíte platit každé jídlo, každý nápoj zvlášť. Na druhou stranu, s individuální dovolenou je to asi jako s jízdou na kole. Tu si může každý přizpůsobit svému fyzickému stavu. Dovolenou zase stavu finančnímu a dalším okolnostem a představám. Do Chorvatska se dnes dá jet pořád ještě relativně skromněji, zejména do kempů, pokud se stravujete většinou sami.
Dovolená v Chorvatsku však může být také velmi drahá. Dle luxusních aut s českými a slovenskými registračními značkami před moderními apartmánovými domy je zřejmé, že do této země už dávno nejezdí pouze „paštikáři“ a střední třída. Ostatně každým rokem se z médií dozvídáme, kolik českých celebrit a bohatých podnikatelů strávilo jednu z dovolených také v Chorvatsku.
Jednou z odlišností Chorvatska je stále nízký podíl hotelů na počtu ubytovacích míst. Zejména v Dalmácii. To také znamená, že zisky z pobytů jdou velkému počtu malých příjemců, kteří jsou majiteli apartmánů. V tom se Chorvatsko výrazně liší od zemí, v nichž vládnou velké hotely a jejich řetězce. Cenová politika je tak v oblasti ubytování rozptýlená mezi desetitisíce majitelů, kteří si zcela po svém rozhodnou, zda každoročně návštěvníkům o něco zdraží, nebo pojedou ve starých cenách.
Může se stát, že se setkáte s „přepálenou“ cenou za ubytování od někoho, kdo zkouší, co mu turisté „zbaští“. A také na to může trochu dojet, protože apartmán ani neobsadí. Pak jsou ti druzí, kteří zdražují velmi pozvolna. Jen když musí, aby pokryli své rostoucí náklady a dosáhli rozumného zisku. Často mají také z větší části dlouhodobou klientelu a mají obsazeno po celou letní sezonu.
Vlastní poznatek: vzhledem k vynikající zkušenosti letos jedeme do stejné lokality a stejného apartmánu jako vloni a majitel cenu nijak nezvýšil.
Chorvatsko obecně podražilo. To je bezesporu pravda. V po-covidové době, době ekonomické krize a války na Ukrajině, se ceny ubytování a služeb zvedly. Často se také mluví o tom, že dalším důvodem je přijetí eura. Něco pravdy na tom je. S přechodem na euro k jistému zaokrouhlování logicky došlo. Euro jako hlavní důvod zdražení ale nejčastěji zmiňují ekonomové, kteří proti němu vystupují i v rámci diskuzí o jeho (ne)přijetí v Česku.
V chorvatských obchodech a restauracích je vše dražší, než tomu bývalo kdysi. Avšak, v které zemi se ceny v posledních letech nezvedly? Kdo trochu cestuje, vidí, že ceny jsou vyšší všude v Evropě, než tomu bývalo. Někde méně, jinde více. Patrné to je i u nás. Například takový pobyt v atraktivních turistických lokalitách v Česku, ve srovnatelné úrovni ubytování, stojí často stejně nebo dokonce více než v zajímavé lokalitě v Chorvatsku. Také ceny v restauracích se výrazně v Česku zvedly a jsou často srovnatelné s chorvatskými, a to euro nemáme.
Existuje samozřejmě mnoho možností jet jinam.Z těch podobně dostupných po vlastní ose je to především Itálie, která se dle zpráv z médií stala vloni zemí, kterou navštívilo už více Čechů než Chorvatsko. Itálie láká logicky na kvalitní, přitom často finančně poměrně ještě dostupnou, gastronomii a víno. Jezdí se tam teď hodně nejen k moři, ale také do hor, a to i v létě. Stejně jako třeba do rakouských hor. Krásných míst je mnoho. Mohou být na druhém konci světa, ale také třeba jen „za humny“.
Prostě je třeba zachovat především chladnou hlavu.Neorientovat se pouze podle bombastických nadpisů někdy poněkud zavádějících článků. Nevěřit nesmyslnému strašení o hrůzách, které se v Chorvatsku, ale i jinde, zase letos dějí, pokud nejsou podloženy skutečnými, ověřitelnými fakty. Já se každopádně, nejen do Chorvatska, ale i jiná místa, v létě v rámci dovolené moc těším.
Zdroj: zkušenosti autora z mnoha pobytů v Chorvatsku, ale i jinde
