Článek
Když babička Boženy Němcové přijela v roce 1825 na Staré bělidlo, bylo jí jen padesát pět let. Dle některých jiných pramenů možná dokonce ještě o dva roky méně. Přesto byla v knize vykreslena jako stařenka, která jede k dceři a vnoučatům už jen dožít. Taková byla tehdy doba.
Babička nakonec u dcery a vnoučat do konce života nezůstala. Její život na Starém Bělidle nebyl v reálu tak idylický, jak je popisováno v knize. Marie Magdalena Novotná, rozená Čudová, se po neshodách s dcerou nakonec odstěhovala do Vídně, kde zemřela v necelých 71 letech. I v tomto případě se prameny liší. Některé uvádějí, že jí bylo v době úmrtí 68 let. Ať už to bylo tak či onak, na tehdejší dobu se dožila velmi vysokého věku.
Nemusíme ale chodit až tak daleko do historie. Když legendární český herec Josef Kemr točil v roce 1975 oblíbený a mnohokrát reprízovaný seriál Chalupáři, bylo mu jen 53 let. Jeho vynikající kolega Jiří Sovák, další ze slavných hereckých bardů, který ztvárnil roli jeho „pana domácího“, byl v té době ve skutečnosti jen o dva roky starší. Bylo mu tedy pouhých 55 let. Přesto hrál seniora, který se přistěhoval na vesnici na důchod a od života očekával už jen klid. Do penze tehdy muži odcházeli v šedesáti letech. Ženy ještě dříve, v závislosti na počtu dětí. Josef Kemr zemřel dvacet let od natočení seriálu. Bylo mu necelých 73 let. Jiří Sovák o pět let později, v roce 2000, tři měsíce před osmdesátkou.
A ještě jedno srovnání. Josef Kemr byl jako „chalupář“ jen o rok starší než je dnes Jaromír Jágr. Jiří Sovák o tři roky. Legendární český hokejista se na chalupaření na vejmínku evidentně ještě nechystá. S hráči o dvacet či dokonce třicet let mladšími se připravuje na další extraligovou sezonu v dresu svého Kladna. Prý už opravdu poslední.
Vnímání stáří se od doby „Chalupářů“ hodně posunulo. Kupříkladu americký herec Tom Cruise, kterému je 62 let, a je tedy o devět let starší než Josef Kemr a o sedm než Jiří Sovák, když točili seriál, nehraje ani náhodou důchodce. Stále točí akční filmy jako Top Gun: Maverick a Mission Impossible. Poslední film ze série Mission Impossible byl uveden v minulém roce. Další je prý plánován na příští rok.
Když se porozhlédneme o kousek dál, tak takovému Bradu Pittovi je dnes už také šedesát. Je tedy o sedm, respektive pět let, starší než „chalupáři“ Kemr a Sovák. Také on netočí filmy se seniorskou tematikou. Ve filmu, který má být uveden v příštím roce, hraje závodníka formule 1. Někdo jistě namítne, že to jsou hollywoodské hvězdy s možnostmi, o kterých se běžným smrtelníkům ani nezdá, a které se nechávají v akčních scénách zastupovat kaskadéry. Ale je to obecný trend. Podívejme se do tuzemska.
O pár měsíců mladší než Brad Pitt je také česká herecká hvězda, Ivan Trojan. Životní jubileum oslavil nedávno. Jako muž seniorského věku také rozhodně nevypadá. Ani se tak nechová. Celoživotní sportovec si vloni v prosinci splnil sen a dokonce nastoupil v dresu Opavy k utkání nejvyšší basketbalové soutěže. K vítězství 105:94 přispěl čtyřmi body. Jeho vystoupení mělo také propagační a charitativní rozměr. Zápas byl vyprodaný a výtěžek ze vstupného ve výši přes 85 000 korun putoval na konto Klubu cystické fibrózy, jehož je Trojan patronem.
Změnu vidím všude kolem sebe. Lidé, kteří už šedesátku dovršili, žijí většinou výrazně jinak, než bylo v průměru zvykem v předchozích generacích. Sportují, hrají tenis, hokej, golf, florbal, lezou po skalách, surfují, plavou, potápějí se, jezdí na kole či elektrokole, v zimě lyžují nebo jezdí na snowboardu. Každý dělá, co ho baví a co mu zdravotní stav ještě umožňuje. Někteří už raději přecházejí na klidnější odvětví a opouštějí kontaktní sporty, kde hrozí větší možnost zranění. Hýbou se ale dál. Stále jsou aktivní.
Šedesátníci dnes také více cestují. Jezdí na dovolené a výlety. Plní si sny, na které jako mladí neměli čas nebo finance. Prostě žijí a užívají si. Každý dle svých zdravotních a pochopitelně také finančních možností. Podobně se ale chová také řada sedmdesátníků. I mezi nimi je mnoho velmi aktivních lidí. A to jak v pracovním, tak soukromém procesu.
Herečka Jana Paulová, která před pár dny ve Wimbledonu fandila v hráčské loži kamarádce Báře Krejčíkové, bude na podzim v 69 letech nejstarší ženskou účastnicí populární taneční show StarDance, kde se utká o přízeň poroty i diváků v souboji s výrazně mladšími kolegyněmi a kolegy.
Mimochodem, v roce 2008 se stala tehdy prý „stará“ Dana Batulková vítězkou třetí řady StarDance. Bylo jí padesát let. Asi by tehdy málokoho napadlo, že o šestnáct let později nastoupí do stejné show účastnice, které bude o devatenáct let více.
Abych neudával jen příklady z hereckého prostředí. Profesor Vladimír Beneš, známý český lékař-neurochirurg, i po sedmdesátce stále operuje. Ve volném čase sbírá brouky, které také vystavuje. Cestuje za nimi po celém světě. Někdy i s kamarádem, hercem Oldřichem Kaiserem. Ostatně má to také tak trochu v genech. Jeho otec, neméně významný lékař ve stejném oboru, se dožil stovky a naposledy operoval ve spolupráci se synem ve věku 88 let.
Velmi činný je také další významný český lékař, kardiochirurg Jan Pirk, emeritní přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM. Celoživotní sportovec a fanoušek Slavie stále operuje a k tomu je také poslední dva roky senátorem za Prahu 10.
Velmi „čiperní“ jsou i někteří osmdesátníci. Z těch mediálně známých Mick Jagger a Keith Richards z Rolling Stones i po osmdesátce stále koncertují po celém světě. V tuzemsku je takovým příkladem svěžího osmdesátníka třeba frontman Olympiku Petr Janda, který objíždí koncerty s kapelou i v 82 letech. Spoustu pozitivních příkladů by se dalo nalézt i v českém hereckém prostředí. Kupříkladu 86 letý, stále vitální Petr Kostka hraje stále pravidelně v několika pražských divadlech. Stejně tak jeho o sedm let mladší žena Carmen Mayerová.
Vnímání věku se oproti dřívějšku hodně posunulo. Dobře o 10-15 let. Když před třiceti lety někdo zemřel v sedmdesáti, řeklo se, že se dožil „požehnaného věku“. Dnes se takto označují až lidé po osmdesátce a o sedmdesátnících se mnohdy mluví jako o těch, co odešli předčasně.
Průměrná délka dožití se prodlužuje. I přes negativní vliv covidu. Je to také zásluhou větších možností zdravotnictví. To české je, byť na něj mnozí nadávají, v celosvětovém kontextu nadstandardní a na výrazně vyšší úrovni než za socialismu, přitom stále ještě dostupné pro všechny.
Všichni si tak nějak nárokujeme „alespoň“ tu osmdesátku. Střední doba dožití přitom v Česku u mužů dosahuje 77 let a už žen 83 let. Osmdesátka tedy není zdaleka samozřejmostí. Pořád bohužel umírají i výrazně mladší lidé.
Podle prognóz Českého statistického úřadu by se však život do poloviny století mohl protáhnout u mužů o víc než pět let na 82,2 roku a už žen zhruba o čtyři roky na 87,1 roku. Takové hodnoty však některé vyspělé evropské státy mají už teď. Dle prognóz stejného úřadu by se do konce století život v Česku mohl proti dnešku protáhnout u mužů skoro o 12,5 roku a u žen o víc než 9,5 roku.
Jedna věc je délka života. Druhá pak jeho kvalita. Vše je velmi individuální. Každý člověk se cítí jinak. Velmi záleží na zdravotním stavu. Nemocech, hmotnosti, fyzické a psychické kondici. Hodně je určitě dáno genetickými předpoklady. Každý z nás přišel na svět s jinou genetickou výbavou. Někdo žije docela nezdravě, i přesto se díky kvalitní genetice dožije vysokého věku. Jiný vede příkladný, až asketický způsob života, i tak zemře třeba výrazně dříve. Na druhou stranu, za leccos si opravdu můžeme sami. Souvisí to se životním stylem každého z nás.
Proces stárnutí je u každého člověka prostě jiný. Proto také nelze generalizovat a zavádět nějaká plošná opatření a omezování seniorů. Bylo by to nesmyslné, hloupé a jednoznačně diskriminační. Vysoké stáří automaticky neznamená, že člověk nemá přehled a soudnost. Leckterý osmdesátiletý či devadesátiletý senior může mít větší politický i celospolečenský přehled než některý výrazně mladší člověk.
Proč by tedy neměl mít možnost senior v pokročilém věku kupříkladu volit? Jen kvůli datu narození? A že jsou mezi seniory také lidé snadno manipulovatelní, kteří podléhají nereálným a populistickým slibům některých politiků? Tací jsou mezi mladšími lidmi zastoupeni bohužel také.
Hodně se řeší, zda mají v současné době senioři ještě co předávat mladým, když se vše okolo nás vlivem moderních technologií a sociálních sítí tak proměnilo. Zase bych řekl, že je to případ od případu jiné. Tedy velmi individuální záležitost. Jsou senioři i ve velmi pokročilém věku, kteří rozhodně mají mladým ze svých zkušeností a poznatků co dát. Nejsou uzavřeni ve svém seniorním světě. Umějí komunikovat. Jsou pozitivní. Sledují co se děje. Učí se pořád nové. Drží krok s dobou. Pak mají také naprosto přirozený respekt a autoritu u mladých.
Respekt si však nelze vynutit. Těžko ho bude mít starší člověk, který je ublížený a negativní, jako kupříkladu jeden známý český fotbalový trenér, kteří si stěžuje, že ho mladší dostatečně nerespektují. Přitom jim nadává. Respekt musí přijít sám. Přirozenou cestou.
Jsou však činnosti a velmi náročné výkonné pozice, kde věk určitě hraje svoji roli. Prostě je obtížné, mnohdy nemožné, je vykonávat v seniorním věku. Jedná se zejména o fyzicky náročné profese. Ale i povolání, kde je dotyčný pod velkým a pravidelným stresem.
Americký prezident Joe Biden nakonec odstoupil z kandidatury na další čtyřleté období. S vědomím toho, co jsem dosud o možnostech seniorů uvedl, se domnívám, že je to správný krok. Výkon takové funkce je fyzicky i psychicky velmi náročný. Americký prezident má mnohem více pravomocí a povinností než kupříkladu český. V Česku je funkce prezidenta více reprezentativní. Hlavní výkonnou pravomoc má předseda vlády.
Americký prezident má však vliv na dění v celém světě. Musí být schopen práce a rozhodování kdykoliv. Být prezidentem 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Nikoliv jen po omezenou dobu dne, kdy je ještě „čerstvý“.
Člověk může být po osmdesátce či dokonce devadesátce určitě nadále aktivním a pro společnost přínosným. A to v některých případech také pracovně. Stačí připomenout už 93 letou českou hereckou legendu Jiřinu Bohdalovou, která ještě donedávna zvládala náročná divadelní představení v Divadle Na Jezerce. V divadle už sice nehraje, ale stále natáčí televizní magazín. Nedávno se objevila v hlavní roli v novém filmu Jiřího Stracha s názvem Svatá. Mimochodem i ona hrála ve zmíněných Chalupářích. V době natáčení seriálu jí bylo 44 let.
Není to však jen výsada žen. Divadelník, herec, hudebník, textař, zpěvák, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér, komik a sběratel, to vše v jedné osobě, tedy legendární Jiří Suchý skoro v 93 letech stále hraje v pražském divadle Semafor, které před 65 lety spoluzaložil. Tehdy mu bylo 28 let. Dnes stále účinkuje v devíti hrách, z nichž tři měly premiéru v letošním roce. Pořád se tedy učí nové texty.
Jsou však jistě výkonné funkce s velkým dopadem, fyzicky i psychicky velmi náročné na každodenní bázi. Vyžadují proto mladší energické lidi. 81 letý Joe Biden to nakonec pod silným tlakem asi pochopil. Jen o tři roky mladší Donald Trump v kandidatuře na prezidenta bohužel pokračuje. Na rozdíl od křehkého Bidena působí hlasitě a hřmotně. Ve svých projevech často prokazatelně lže. Také on si občas plete jména a některé jiné záležitosti. Trump v posledních měsících silně útočil na Bidena, zesměšňoval ho, poukazoval na jeho stáří a špatný stav.
Dá se říct, že si sám sobě tak trochu „zavařil“, když se spolupodílel na výměně Bidena. Vedle o dvacet let mladší Kamaly Harissové, která bude pravděpodobně novou kandidátkou Demokratické strany, bude teď on tím starým pánem s hendikepem.
Někteří lidé v této souvislosti řeší, jestli by neměla být prezidentská funkce omezená horní hranicí věku. Osobně se domnívám, že nikoliv. Bylo by to diskriminační. Kandidatura Trumpa a Bidena na prezidenta v pokročilém věku je dalším důkazem toho, že se vnímání stáří posunulo a pokročilí senioři mohou být aktivní i ve vysokých funkcích.
Na straně druhé je to problém obou politických stran, že se zjevně dostaly do personální krize. Zejména Republikáni, kteří se stali stranou „jednoho muže“. V nedávné minulosti tomu tak nebylo. Demokrat Barack Obama se stal prezidentem už v 48 letech. Republikán George W. Bush byl v době nástupu do funkce o sedm let starší.
Jeden takový příklad známe i v české politice. Pražský primátor Bohuslav Svoboda je také osmdesátníkem. I on se stal primátorem zejména proto, že ODS nebyla schopna dosáhnout shody na jiném kandidátovi. Také Svoboda čelí dle médií podobným tlakům jako Biden. Sice působí lepším dojmem než americký prezident. Na druhou stranu při jednáních občas klimbá. Před pěti lety ve Sněmovně zkolaboval a byl odvezen záchrankou do nemocnice.
Někteří straničtí kolegové si neoficiálně myslí, že by měl v primátorské funkci skončit dříve, než mu vyprší čtyřletý mandát. Funkce pražského primátora jistě nemá takový dosah a vliv jako amerického prezidenta. Přesto je to výkonná funkce, která vyžaduje energii a rozhodování.
Sám Svoboda, který je nejen primátorem, ale také zároveň poslancem a stále aktivním lékařem, se tomu brání. V dřívějším rozhovoru uvedl, že věk zahrnul do svých úvah, když se rozhodl znovu kandidovat na post pražského primátora. Jeho dědeček prý chodil v třiadevadesáti do lesa porážet stromy, uvedl Svoboda, který tím chtěl zřejmě zdůraznit svoji výbornou genetickou výbavu.
Znovu se tedy obloukem vracím k tomu, že stárnutí a jeho vnímání je velmi individuální proces, který máme každý nastavený jinak. A je na každém, jeho soudnosti, co si připustí, že ještě zvládne. Jsou lidé, kteří dokáží odejít „na vejmínek“ důstojně „na vrcholu“. Ale i tací, kteří schopnost to rozpoznat bohužel nemají. Je pak na jejich okolí, aby k tomu neformálně a ohleduplně dotyčnému pomohlo. Jako v případě Joe Bidena. Jinak to asi bohužel nejde.
