Článek
Pokud jste se někdy otřeli o historii vojenství, tak jste tu pohádku určitě slyšeli. Geniální sovětský vědec vymyslel už v šedesátých letech obtížnou zjistitelnost radarem (stealth) a neschopnou sovětskou cenzuru zkrátka nenapadlo, že by to mohlo mít vojenské využití, a pustila to na Západ.
Američané tak celý stealth de facto jen opsali z ruských skript a vyrobili z něj letadlo. Je to příběh přesně v duchu sovětské propagandy: místo aby se přiznalo zaostávání v desítkách technologických odvětví, svede se to na drobnou byrokratickou chybu jednoho cenzora. Jak asi správně očekáváte, takhle to rozhodně nebylo.
Jak prosté, Vladimíre Vladimiroviči
Pojďme si jen rychle zopakovat, jak stealth vlastně funguje (podrobněji jsme to rozebrali minule). Zmenšit radarový odraz letadla není o tom, že ho natřete magickou barvou, z většiny je to o tom, jak letadlo vytvarujete. Potřebujete geometrii naklonit tak, aby radarová vlna sklouzla po povrchu, případně se odrazila někam úplně jinam než zpátky k anténě nepřítele.
Když v 70. letech vznikal projekt, ze kterého se vyklubala proslulá „létající žehlička“ F-117 Nighthawk, problém nebyl v tom, že by američtí inženýři neznali zákony optiky, ale že nevěděli, jak odrazy spočítat pro komplexní povrch letadla.
Vojenské přezdívky jsou jen málokdy dělané na základě vzhledu, ale v případě F-117 Nighthawk musím uznat, že moje ETA doma vypadá velmi podobně.
V Lockheedu tedy usoudili, že musí celé letadlo poskládat jen z rovných desek (faset). Jenže i na tyto jednoduché ploché desky potřebovali numerický algoritmus. A právě tady se vývoj v americkém Skunk Works na několik měsíců zadrhl, inženýři si začali zoufat a na scénu vstupuje náš domnělý hrdina ze Sovětského svazu.
Proč to Sověti pustili?
Nyní se dostáváme k samotnému mýtu, jak se Sovětům podařilo „objevit“ technologii, která byla všem známa od druhé světové války. Celá ruská zásluha je založena na memoárech Bena R. Riche, který vedl legendární divizi Lockheedu Skunk Works a pod jehož rukama vznikal právě F-117 Nighthawk.
Podle Richeových memoárů se inženýři v jedné fázi vývoje algoritmu pro ono hranaté letadlo zasekli. A to až do chvíle, než si v překladu přečetli článek Pjotra Ufimceva. Poté je osvítil duch svatý a napadlo je, jak onen slavný americký algoritmus ECHO-1 konečně napsat. Samozřejmě se teď nabízí logická otázka: Radarový stealth byl v té době velkým vojenským tématem už deset let, jak mohli být sovětští vojenští cenzoři tak strašlivě naivní a hloupí, že nechali veřejně otisknout něco tak významného?
Odpověď je naprosto prozaická: Nechali to otisknout, protože tam nic použitelného nebylo.
Je málo známým faktem, že první americké „stealth“ letadlo byl už SR-71 Blackbird. Ačkoliv u něj inženýři vytvářeli stealth tvar jen intuicí, srazily radarový odraz o 90%.
Ten článek z roku 1962 se jmenuje „Metoda okrajových vln ve fyzikální teorii difrakce“. Text nepřináší fyzikálně převratné, a už vůbec ne inženýrské informace. Jedná se o čistokrevnou teoretickou fyziku, která byla historicky v Sovětském svazu velmi populární a pro reálné výpočty je v tomto případě zhruba stejně použitelná jako kuchařka Zdeňka Pohlreicha.
Ovšem je tam jeden zajímavý příklad, kde Ufimcev popsal difrakci světla na nekonečně dlouhé rovné tyči metodou německého fyzika Arnolda Sommerfelda. Není to tak, že by samotný výsledek byl aplikovatelný, ovšem inženýry ve Skunk works při pohledu na to napadlo, že by se dal podobným způsobem vymyslet i numerický algoritmus.
K celému „objevu“ došlo tak, že článek o ohybu světla na nekonečné tyči vnukl jednomu americkému inženýrovi mírně související nápad. Pokud by měla sovětská cenzura domýšlet i tohle, tak by musela na Západ zakázat vyvážet i jablka, jen pro případ, že by nějakému západnímu vědci spadlo na hlavu a ten pak sepsal novou Newtonovu teorii gravitace.
Estonec, kterého nikdo nečetl
Nejvtipnější na celé této historce je fakt, že zatímco se v Lockheedu prali s rovnicemi pro fasety a potili krev u vývoje počítačového programu ECHO-1, řešení mnohem efektivnějšího křivkového stealthu celou dobu leželo v knihovně. Skutečný matematický průlom, který umožnil americkému letectvu přestat stavět letadla z hranatých trojúhelníků a umožnil zkonstruovat hladký křivkový stealth (jako má bombardér B-2 nebo stíhačka F-22), totiž vznikl už na konci šedesátých let v Kanadě.
Byla to adaptace Metody konečných prvků pro Maxwellovy rovnice. Autorem byl Peter Silvester – Kanaďan s estonskými kořeny (jeho rodina utekla před postupující Rudou armádou na Západ). Silvester svou práci publikoval v žurnálu IEEE předtím, než vůbec vznikl projekt Nighthawk.
B-2 Spirit byl první americký letoun, který využíval skutečně spočítaný křivkový stealth. Northrop Grumman kvůli němu zkonstruoval vlastní superpočítač.
Tento článek obsahoval přesně tu matematiku pro 3D prostor, kterou Američané potřebovali k výpočtu radarového odrazu na oblých tvarech. Jenže na něj padal prach a nikdo z Lockheedu si ho nevšiml. Až když americké letectvo zadalo vývoj nového stealth bombardéru firmě Northrop Grumman, tak se američtí inženýři přestali metody konečných prvků bát.
Nehledě na to, technologie stealth není teoreticky nijak složitá, ovšem je náročná na extrémní materiálové inženýrství a dokonalou kvalitu výroby. Což mimochodem vysvětluje, proč je i o více než půl století později Rusko od funkční stealth stíhačky zhruba stejně daleko jako Česká republika.
Proč to Američané pustili?
A tak se dostáváme k poslední záhadě: Proč, když je stealth jedna z nejvíce střežených technologií na světě, povolila americká vojenská rozvědka v 90. letech Benu Richovi tuto historku vůbec otisknout ve svých pamětech?
Odpověď ukazuje obrovskou propast v myšlení obou stran. Když totiž americké letectvo Richovy paměti před vydáním revidovalo, přišla jim tahle vsuvka s Ufimcevem prostě jen jako vtipná historická anekdota. Takových momentů, kdy se vývoj v 70. letech na něčem zasekl a konstruktéry zachránila nějaká náhodná maličkost, byly desítky.
Fasetový (hranatý) stealth byl slepá ulička a brzy se od něj ustoupilo. V 90. letech už Američané létali s bombardérem B-2, který používal stealth křivkový. Pro Pentagon byl Ufimcev prehistorická relikvie a celá technologie z dob F-117 už zcela mrtvá. Nikdo tehdy netušil, co z těch čtyřech nevinných odstavců v jedné knize zvládne vykouzlit ruská propaganda.
Celý tento mýtus tak ve skutečnosti nevznikl přílišnou umírněností sovětské cenzury, ale umírněností cenzury americké, která Ufimcevův podíl na reálné technologii považovala za tak okrajový a úsměvný, že ho nechala zveřejnit. O zbytek legendy, ze které ruská pýcha žije dodnes, se už postarali redaktoři v Russia Today.
Techničtější článek o historii technologie stealth:
Zdroje:
Skunk Works: A personal Memoir of My Years at Lockheed, Ben R. Rich a Leo Janos
K jazykové korektuře a češtinářskému šperkování byly používány LLMs, konkrétně Gemini 4 Argon.
